1 Ai dos que vivem sossegados em Sião, e dos que estão seguros no monte de Samaria, dos homens notáveis da principal das nações, aos quais vêm a casa de Israel!2 Passai a Calne, e vede; dali ide à grande Hamate; então descei a Gate dos filisteus; são, porventura, melhores do que estes reinos? ou são os seus termos maiores do que os vossos termos?3 Ai de vós que afastais o dia mau, e fazeis que se aproxime o assento da violência:4 ai dos que dormem em camas de marfim, e se estendem sobre os seus leitos, e comem os cordeiros tirados do rebanho, e os bezerros do meio da estrebaria;5 que garganteiam ao som da lira; que inventam para si instrumentos de música, assim como Davi;6 que bebem vinho de bacias, e se ungem com óleo mais precioso; porém não se afligem pela quebra de José.7 Portanto, pois, irão cativos entre os primeiros que forem levados cativos, e cessará a galhofa dos que banqueteiam.8 Jurou o Senhor Jeová por si mesmo, diz Jeová, Deus dos exércitos: Eu abomino a soberba de Jacó, e aborreço os seus palácios; por isso entregarei a cidade e tudo que nela houver.9 Se numa casa ficarem dez homens, morrerão eles.10 Quando o parente dum homem, isto é, aquele que o queima, o tomar para lhe levar da casa os ossos, e disser ao que estiver no mais interior da casa: Acaso está ainda alguém contigo? e este responder: Não; então lhe dirá ele: Cala-te; não se pode mencionar o nome de Jeová.11 Pois eis que Jeová ordena, e a casa grande há de ser ferida de brechas, e a casa pequena de fendas.12 Acaso correrão cavalos pelo penhasco? lavrar-se-á ali com bois? visto que tendes convertido em fel o juízo, e em absinto o fruto da justiça,13 vós que vos alegrais do nada, que dizeis: Não é assim que por nossa própria força nos temos tornado poderosos?14 Pois eis que, diz Jeová, Deus dos exércitos, levantarei contra vós, ó casa de Israel, uma nação, e vos oprimirão desde a entrada de Hamate até a torrente da Arabá.

1 Běda pokoj majícím na Sionu, a doufajícím v horu Samařskou, kteréžto hory jsou slovoutné mimo jiné u těch národů, k nimž se scházejí dům Izraelský.2 Projděte až do Chalne, a odtud jděte do Emat veliké, a sstupte do Gát Filistinských, a shlédněte, jsou-li která království lepší nežli tato? Jest-li větší jejich kraj nežli kraj váš?3 Kteříž smyslíte, že jest daleko den bídy, a přistavujete stolici nátisku.4 Kteříž léhají na ložcích slonových, a rozkošně sobě počínají na postelích svých, kteříž jídají berany z stáda a telata nejtučnější,5 Přizpěvujíce k loutně jako David, vymýšlejíce sobě nástroje muzické.6 Kteříž pijí z bání vinných, a drahými mastmi se maží, aniž jsou čitelni bolesti pro potření Jozefovo.7 Pročež jižť půjdou v zajetí v prvním houfu stěhujících se, a tak nastane žalost těm, kteříž sobě rozkošně počínají.8 Přisáhl Panovník Hospodin skrze sebe samého, dí Hospodin Bůh zástupů: V ohavnosti mám pýchu Jákobovu, i paláců jeho nenávidím, pročež vydám město i vše, což v něm jest.9 I stane se, že pozůstane-li deset osob v domě jednom, i ti zemrou.10 A vezme někoho strýc jeho, aneb ten, kterýž mu strojí pohřeb, aby vynesl kosti z domu, a dí tomu, kdož jest v pokoji domu: Jest-liž ještě s tebou kdo? I dí: Není žádného. I řekne: Mlč, proto že nepřipomínali jména Hospodinova.11 Nebo aj, Hospodin přikáže, a bíti bude na dům veliký přívaly, a na dům menší rozsedlinami.12 Zdaliž koni běžeti mohou po skále? Zdaliž ji kdo orati může voly? Nebo jste proměnili soud v jed, a ovoce spravedlnosti v pelynek,13 Vy, kteříž se veselíte, ano není z čeho, říkajíce: Zdaliž jsme svou silou nevzali sobě rohů?14 Ale aj, já vzbudím proti vám, ó dome Izraelský, praví Hospodin Bůh zástupů, národ, kterýž vás ssouží, odtud, kudy se jde do Emat, až do potoka roviny.