1 Naquele dia, ouvindo o povo, leu-se no livro de Moisés, e achou-se escrito que o amonita e o moabita não entrassem jamais na assembléia de Deus;

2 porque não saíram a receber os filhos de Israel com pão e água, mas contra eles assalariaram a Balaão para os amaldiçoar. Todavia o nosso Deus converteu a maldição em bênção.

3 Tendo eles ouvido a lei, separaram de Israel toda a multidão mista.

4 Ora, dantes o sacerdote Eliasibe, encarregado das câmaras do nosso Deus, sendo aparentado com Tobias,

5 tinha preparado para este uma câmara grande, onde dantes depositavam as ofertas de cereais, o incenso, os vasos e os dízimos do trigo, do mosto e do azeite, que eram dados por ordenança aos levitas, aos cantores e aos porteiros; como também as contribuições para os sacerdotes.

6 Mas em todo este tempo não me achei em Jerusalém, porque no ano trinta e dois de Artaxerxes, rei da Babilônia, fui eu ter com o rei, e passados certos dias pedi licença ao rei.

7 Voltei para Jerusalém e soube do mal que Eliasibe tinha cometido por servir a Tobias, preparando-lhe uma câmara nos átrios da casa de Deus.

8 Isso muito me desagradou; pelo que deitei todos os móveis da casa de Tobias fora da câmara.

9 Então por minha ordem purificaram as câmaras, para onde reconduzi os vasos da casa de Deus, juntamente com as ofertas de cereais e o incenso.

10 Percebi que os quinhões dos levitas não lhes tinham sido dados, de maneira que os levitas e os cantores que faziam a obra, haviam fugido, cada um para o seu campo.

11 Então contendi com os magistrados e disse: Por que está a casa de Deus abandonada? Ajuntei os levitas e os cantores e os estabeleci nos seus lugares.

12 Então todo o Judá trouxe para os celeiros os dízimos do trigo, do vinho e do azeite.

13 Fiz tesoureiros para superintender os celeiros, a Selemias, o sacerdote, e a Zadoque, o escriba, e dentre os levitas, a Pedaías; e como ajudante deles a Hanã, filho de Zacur, filho de Matanias: porque eram tidos como fiéis, e se lhes encarregou de fazerem a distribuição por entre seus irmãos.

14 Lembra-te de mim, Deus meu, por isto, e não apagues as boas obras que eu tenho feito para a casa do meu Deus e para o que se observa nela.

15 Naqueles dias vi em Jerusalém homens que pisavam nos lagares aos sábados, e traziam molhos e carregavam jumentos; vi também vinho, uvas, figos, e toda a sorte de cargas levadas a Jerusalém no dia de sábado, e protestei contra eles no dia em que vendiam comestíveis.

16 Também em Jerusalém moravam homens de Tiro, que traziam peixes e toda a sorte de mercancias, e os vendiam no sábado aos filhos de Judá, e em Jerusalém.

17 Então contendi com os nobres de Judá, e lhes disse: Que maldade é esta que cometeis, profanando o dia de sábado?

18 Não fizeram assim vossos pais, e não fez o nosso Deus cair todo este mal sobre nós e sobre a nossa cidade? contudo vós aumentais a ira sobre Israel, profanando o sábado.

19 Ordenei que, ao começar a fazer-se escuro nas portas de Jerusalém, antes do sábado, fossem elas fechadas, e mandei que as não abrissem até passar o sábado, e às portas pus alguns dos meus servos para que não entrasse carga alguma no dia de sábado.

20 Os negociantes e os que vendiam toda a sorte de mercancias, pousaram uma ou duas vezes fora de Jerusalém.

21 Então protestei contra eles e lhes disse: Por que passais vós a noite defronte do muro? Se outra vez o fizerdes, castigar-vos-ei. Daquele tempo em diante não vieram mais no sábado.

22 Ordenei aos levitas que se purificassem, e que viessem guardar as portas para santificar o dia de sábado. Por isso também, lembra-te de mim, Deus meu, e poupa-me segundo a abundância da tua misericórdia.

23 Também vi naqueles dias os judeus que tinham casado com mulheres de Asdode, de Amom e de Moabe;

24 e seus filhos falavam metade das suas palavras na língua de Asdode, e não podiam falar a língua dos judeus, mas a dum e de outro povo.

25 Contendi com eles, e os amaldiçoei, e castiguei alguns deles e arranquei-lhes os cabelos, e fiz-lhes jurar por Deus, dizendo-lhes: Não dareis vossas filhas aos filhos deles, nem tomareis as filhas deles para vossos filhos ou para vós mesmos.

26 Não pecou nisto Salomão, rei de Israel? todavia entre muitas nações não havia rei semelhante a ele, e ele era amado do seu Deus, e Deus o constituiu rei sobre todo o Israel. Não obstante isso as mulheres estrangeiras o fizeram cair no pecado.

27 Havemos nós de vos atender, para fazermos todo este grande mal, cometer esta transgressão contra o nosso Deus, tomando mulheres estrangeiras?

28 Um dos filhos de Joiada, filho do sumo sacerdote Eliasibe, era genro de Sambalá, horonita; pelo que o afugentei de mim.

29 Lembra-te deles, Deus meu, porque contaminaram o sacerdócio, e a aliança sacerdotal e levítica.

30 Assim os purifiquei de todos os estrangeiros, e pus em vigor o que deviam observar os sacerdotes e os levitas, cada um na sua função;

31 e o que diz respeito à oferta de lenha, em tempos determinados, bem como às primícias. Lembra-te de mim, Deus meu, para o meu bem.

1 V ten den čteno jest v knize Mojžíšově, tak že lid slyšeti mohl. I nalezeno v ní napsáno, že nemá vjíti Ammonitský a Moábský do shromáždění Božího až na věky,

2 Proto že nevyšli proti synům Izraelským s chlebem a s vodou, ale najali ze mzdy proti nim Baláma, aby jim zlořečil, ačkoli obrátil Bůh náš to zlořečení v požehnání.

3 Stalo se pak, když slyšeli zákon, že odmísili všecky přimíšené od Izraele.

4 Ale před tím Eliasib kněz, správce komory domu Boha našeho, spříznil se s Tobiášem.

5 Kterémuž udělal pokoj veliký, kdež prvé skládali dary, kadidlo a nádoby, a desátky z obilé, mstu a oleje nového, nařízené Levítům a zpěvákům i vrátným, též i obět kněžím.

6 Ale když se to vše dálo, nebyl jsem v Jeruzalémě. Nebo léta třidcátého druhého Artaxerxa krále Babylonského přišel jsem k králi, a po přeběhnutí let, vyžádán jsem na králi.

7 Když jsem pak přišel do Jeruzaléma, srozuměl jsem tomu zlému, co učinil Eliasib pro Tobiáše, udělav mu pokoj v síních domu Božího.

8 Což mi se velmi nelíbilo. Protož vyházel jsem všecko nádobí domu Tobiášova ven z toho pokoje.

9 A rozkázal jsem očistiti ty pokoje. I vnesl jsem tam zase nádoby domu Božího, dary a kadidlo.

10 Potom dověděv se, že dílové Levítům nebyli dáváni, a že rozběhli se jeden každý na svou rolí, Levítové i zpěváci vedoucí práci,

11 Protož domlouval jsem se na starší, řka: Proč jest opuštěn dům Boží? A shromáždiv je, postavil jsem je na místě jejich.

12 A všecken Juda přinášeli desátky obilé, mstu a oleje nového do skladů.

13 A ustanovil jsem úředníky nad sklady: Selemiáše kněze, a Sádocha učitele, a Pedaiáše z Levítů, přidav k nim Chanana syna Zakurova, syna Mattaniášova; nebo za věrné jmíni byli. A ti měli rozdělovati bratřím svým.

14 Budiž pamětliv na mne, Bože můj, pro to, a nevyhlazuj dobrodiní mých, kteráž jsem prokázal k domu Boha svého i k službám jeho.

15 V těch dnech viděl jsem v Judstvu, ani tlačí presem v sobotu, a přinášejí snopy, kteréž nakládali na osly, též víno, hrozny, fíky i všeliká břemena, a snášejí v den sobotní do Jeruzaléma. I domlouval jsem jim v ten den, když prodávali potravu.

16 Tyrští také, kteříž bydlili v něm, nosili ryby i všelijaké koupě, a prodávali v sobotu synům Juda, a to v Jeruzalémě.

17 Protož jsem domlouval starším Judským, a řekl jsem jim: Jaká jest to nepravost, kterouž činíte, poškvrňujíce dne sobotního?

18 Zdaliž jsou tak nečinili otcové vaši? Pročež Bůh náš přivedl na nás všecko toto zlé, i na toto město, a vy přidáváte hněvivosti na Izraele, poškvrňujíce soboty.

19 Když tedy byly v stínu brány Jeruzalémské před sobotou, rozkázal jsem zavříti brány, a rozkázal jsem, aby jich neotvírali až po sobotě. K tomu i z služebníků svých některé postavil jsem v bráně, aby náklad nebyl vezen do města v sobotu.

20 Protož zůstali kupci a prodavači všelijakých věcí prodajných vně před Jeruzalémem, jednou i podruhé.

21 I osvědčil jsem se jim, řka jim: Proč zůstáváte přes noc naproti zdi? Učiníte-li to více, vztáhnu ruku na vás. Od té chvíle nepřicházeli v sobotu.

22 Rozkázal jsem pak Levítům, aby se očistili, a přijdouce, ostříhali bran, a světili den sobotní. Také i v tom pamatuj na mne, Bože můj, a buď mi milostiv podlé množství milosrdenství svého.

23 V těch dnech spatřil jsem také Židy, kteříž byli pojali ženy Azotské, Ammonitské a Moábské,

24 An synové jejich mluvili od polu Azotsky, a neuměli mluviti Židovsky, ale podlé jazyku každého toho lidu.

25 Protož domlouval jsem jim, a zlořečil jsem jim, a některé z nich bil jsem a rval, přísahou je zavazuje skrze Boha, řka: Budete-li dávati dcery své synům jejich, aneb bráti dcery jejich synům svým neb sobě, zlořečení budete.

26 Zdaliž tím nezhřešil Šalomoun král Izraelský? Ješto ve mnohých národech nebylo krále jemu podobného, kterýž byl milý Bohu svému, tak že ustanovil jej Bůh králem nade vším Izraelem, však i toho k hříchu přivedly ženy cizozemky.

27 A vám zdali povolíme, abyste se dopouštěli všeho toho zlého velikého, a přestupovali proti Bohu svému, pojímajíce ženy cizozemky?

28 Z synů pak Joiady syna Eliasiba, kněze nejvyššího, jeden byl zeť Sanballata Choronského, kteréhož jsem zahnal od sebe.

29 Budiž pamětliv na to, Bože můj, proti těm, kteříž poškvrňují kněžství, a smlouvy kněžské i Levítské.

30 Protož jsem je vyčistil od všelikého cizozemce, a ustanovil jsem zase třídy kněžím a Levítům, jednomu každému v práci jeho,

31 I nošení dříví k obětem časy uloženými, též i prvotin. Budiž pamětliv na mne, Bože můj, k mému dobrému.