1 Ai da que é rebelde e contaminada, da cidade opressora!

2 Ela não obedeceu à voz, não aceitou a correção, não confiou em Jeová, não se aproximou do seu Deus.

3 Os seus príncipes no meio dela são leões rugidores, os seus juízes lobos da tarde; nada deixam até o dia seguinte.

4 Os seus profetas são levianos, homens traiçoeiros; os seus sacerdotes têm profanado o santuário, têm violado a lei.

5 Jeová no meio dela é justo; ele não fará iniqüidade; de manhã em manhã traz ele à luz o seu juízo; não falha; o injusto, porém, não conhece a vergonha.

6 Tenho exterminado nações, os seus baluartes estão desolados; tenho tornado desertas as suas ruas, de sorte que ninguém passe por elas; as suas cidades estão destruídas, de sorte que não fique ninguém, e não haja quem as habite.

7 Eu disse: Certamente me temerás, aceitarás a correção; assim não seria exterminada a tua habitação, segundo tudo o que tenho ordenado a respeito de ti. Eles, porém, se levantaram cedo, e corromperam todos os seus feitos.

8 Portanto espera-me, diz Jeová, até o dia em que eu me levantar para o despojo; porque o meu intento é congregar as nações, para que reúna os reinos, a fim de derramar sobre eles a minha indignação, todo o furor da minha ira; pois toda a terra será devorada pelo fogo do meu zelo.

9 Nesse tempo darei aos povos uma língua pura, para que todos invoquem o nome de Jeová, a fim de o servirem de um só acordo.

10 Dalém dos rios da Etiópia os que me suplicam, a saber, a filha dos meus dispersos, trarão a minha oferta.

11 Naquele dia serás envergonhado por causa de todos os teus feitos, nos quais tens transgredido contra mim; porque então tirarei do meio de ti os que exultam na tua majestade, e nunca mais te ensoberbecerás no meu santo monte.

12 Deixarei no meio de ti um povo pobre e necessitado, e eles confiarão em o nome de Jeová.

13 O resto de Israel não fará iniqüidade, nem falará mentiras; não se achará na boca deles língua enganosa. Pois pastarão e se deitarão, e não haverá quem os espante.

14 Canta, filha de Sião, exulta Israel; alegra-te e regozija-te de todo o teu coração, filha de Jerusalém.

15 Jeová tem tirado os teus juízos, tem lançado fora o teu inimigo; o rei de Israel, isto é, Jeová, está no meio de ti; não temerás daqui em diante mal algum.

16 Naquele dia se dirá a Jerusalém: Não tenhas medo; não se enfraqueçam as tuas mãos, ó Sião.

17 Jeová teu Deus está no meio de ti; o poderoso que salvará, se regozijará em ti com alegria, descansará no seu amor, exultará sobre ti com júbilo.

18 Congregarei os que em tristeza suspiram pela assembléia solene, os quais te pertenciam; e para quem era um opróbrio o peso que estava sobre ti.

19 Eis que nesse tempo tratarei de todos os que te afligirem; salvarei a que coxeia, e recolherei a que estava expulsa, e farei deles um louvor e um nome em toda a terra em que tem sido envergonhados.

20 Naquele tempo vos farei voltar, naquele tempo vos ajuntarei; porque farei de vós um nome e um louvor entre todos os povos da terra, quando eu fizer voltar o vosso cativeiro diante dos vossos olhos, diz Jeová.

1 Běda městu tomuto hltavému a poškvrněnému a utiskujícímu.

2 Neposlouchá hlasu, aniž přijímá kázně; v Hospodina nedoufá, k Bohu svému nepřibližuje se.

3 Knížata jeho jsou u prostřed něho lvové řvoucí, soudcové jeho vlci večerní, nehryzou kostí až do rána.

4 Proroci jeho kvapní, muži velmi nešlechetní; kněží jeho poškvrňují věci svaté, natahují zákona.

5 Hospodin spravedlivý u prostřed něho jest, nelibuje nepravosti, každého dne soud svůj vynáší na světlo bez přestání, a však nešlechetník neumí se styděti.

6 Vyplénil jsem národy, zpustli zámkové jejich, v pustinu obrátil jsem ulice jejich, tak že žádný přes ně nechodí; zpustla města jejich, tak že není člověka, není žádného obyvatele.

7 Řekl jsem: Jistotně báti se mne budeš, přijmeš kázeň, aby nebyl vypléněn příbytek tvůj tím, čím jsem tě navštíviti chtěl. Ale ráno vstanouce, porušují všecky snažnosti své.

8 Protož očekávejtež na mne, praví Hospodin, do dne toho, v kterémž povstanu k loupeži. Nebo soud můj jest, abych sebral národy, shromáždil království, abych vylil na ně rozhněvání své a všecku prchlivost hněvu svého; ohněm zajisté horlivosti mé sehlcena bude všecka tato země.

9 Tehdáž zajisté způsobím národům rty čisté, jimiž by vzývali všickni jméno Hospodinovo, a sloužili jemu jedním ramenem.

10 Ti, kteříž jsou za řekami Mouřenínské země, koříce se mi, se dcerou rozptýlených mých dary mi přinesou.

11 V ten den nebudeš se hanbiti za žádné skutky své, jichž jsi se dopustil proti mně; nebo tehdáž odejmu z prostředku tvého ty, kteříž pléší v důstojnosti tvé, a nebudeš se více vyvyšovati na hoře svatosti mé.

12 A pozůstavím u prostřed tebe lid chudý a nuzný, i budou doufati ve jménu Hospodinovu.

13 Ostatkové Izraele neučiní nepravosti, aniž mluviti budou lži, aniž se nalezne v ústech jejich jazyk lstivý, ale pásti se budou a odpočívati, a nebude žádného, kdo by je přestrašil.

14 Prozpěvuj, dcero Sionská, prokřikujte, Izraelští, vesel se a plésej vším srdcem, dcero Jeruzalémská,

15 Že odjal Hospodin soudy tvé, odklidil nepřítele tvého. Král Izraelský Hospodin jest u prostřed tebe, nebudeš se báti více zlého.

16 V ten den bude řečeno Jeruzalému: Neboj se, a Sionu: Nechť nemdlejí ruce tvé.

17 Hospodin Bůh tvůj u prostřed tebe mocný zachová tě, radovati se bude z tebe velice, přestane na milování svém tebe, plésati bude nad tebou s prozpěvováním, řka:

18 Toužící po Jeruzalému zase sberu, z tebeť jsou, bolestící pro břímě pohanění vzložené na tebe.

19 Aj, já konec učiním všechněm, kteříž tě trápiti budou v ten čas, a zachovám kulhavou, a zahnanou shromáždím; nýbrž způsobím jim chválu a jméno po vší zemi, v níž pohanění nesli.

20 V ten čas přivedu vás, v ten čas, pravím, shromáždím vás; nebo dám vám jméno a chválu mezi všemi národy země, když zase přivedu zajaté vaše před očima vašima, dí Hospodin.