1 Donde vêm as guerras, e donde vêm as contendas entre vós? não vêm, porventura, disto, dos vossos deleites que combatem nos vossos membros?

2 Cobiçais, e não possuis; matais e invejais e não podeis alcançar; contendeis e fazeis guerras. Não tendes, porque não pedis;

3 pedis, e não recebeis, porque pedis erradamente, a fim de o despenderdes em vossos deleites.

4 Adúlteros, não sabeis que a amizade do mundo é inimizade contra Deus? Aquele, pois, que quiser ser amigo do mundo, constitui-se inimigo de Deus.

5 Acaso julgais que é em vão que a Escritura diz: Com zelos anela por nós o Espírito que ele fez habitar em nós?

6 Porém dá maior graça, pelo que também diz: Deus resiste aos orgulhosos e dá graça aos humildes.

7 Sujeitai-vos, pois, a Deus; mas resisti ao Diabo, e ele fugirá de vós.

8 Chegai-vos para Deus, e ele se chegará para vós. Lavai, pecadores, as mãos, e, vós de espírito vacilante, purificai os corações.

9 Afligi-vos, pranteai e chorai; converta-se o vosso riso em pranto, e a vossa alegria em tristeza.

10 Humilhai-vos diante do Senhor, e ele vos exaltará.

11 Irmãos, não faleis mal uns dos outros. Aquele que fala mal dum irmão, ou julga a seu irmão, fala contra a Lei, e julga a Lei; mas se julgas a Lei, não és mais observador da Lei, mas juiz.

12 Um só é o Legislador e o Juiz, aquele que pode salvar e destruir; tu, porém, quem és que julgas ao teu próximo?

13 Eia agora, vós que dizeis: Hoje ou amanhã iremos a tal cidade, ali passaremos um ano, negociaremos e ganharemos;

14 vós não sabeis o que sucederá amanhã. Que é a vossa vida? Pois nada mais sois que um vapor que aparece por um pouco, e logo se desvanece;

15 em vez de dizerdes: Se o Senhor quiser, viveremos, e faremos isto ou aquilo.

16 Agora, porém, vos jactais das vossas presunções; toda a jactância tal como esta é maligna.

17 Portanto para quem sabe fazer o bem, e não o faz, para esse é pecado.

1 Odkud pocházejí bojové a vády mezi vámi? Zdali ne odtud, totiž z libostí vašich, kteréž rytěřují v údech vašich?

2 Žádáte, a nemáte; závidíte sobě, a dychtíte po tom, což sobě zalibujete, a nemůžete dosáhnouti; bojujete a válčíte, avšak toho, oč usilujete, nemáte, protože neprosíte.

3 Prosíte, a nebéřete, protože zle prosíte, abyste na své libosti vynakládali.

4 Cizoložníci a cizoložnice, což nevíte, že přízeň světa jest nepřítelkyně Boží? A protož kdo by koli chtěl býti přítelem tohoto světa, nepřítelem Božím učiněn bývá.

5 Což mníte, že nadarmo dí Písmo: Zdali k závisti nakloňuje duch ten, kterýž přebývá v nás?

6 Nýbrž hojnější dává milost. Nebo dí: Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost.

7 Poddejtež se tedy Bohu, a zepřetež se ďáblu, i utečeť od vás.

8 Přibližte se k Bohu, a přiblížíť se k vám. Umejte ruce, hříšníci, a očisťte srdce vy, jenž jste dvojité mysli.

9 Souženi buďte, a kvělte, a plačte; smích váš obratiž se v kvílení, a radost v zámutek.

10 Ponižte se před obličejem Páně, a povýšíť vás.

11 Neutrhejtež jedni druhým, bratří. Kdož utrhá bratru a soudí bratra svého, utrhá Zákonu a soudí Zákon. Soudíš-li pak Zákon, nejsi plnitel Zákona, ale soudce.

12 Jedenť jest vydavatel Zákona, kterýž může spasiti i zatratiti. Ty kdo jsi, jenž soudíš jiného?

13 Ale nuže vy, kteříž říkáte: Dnes nebo zítra vypravíme se do onoho města, a pobudeme tam přes celý rok, a budeme kupčiti, a něco zíštěme;

14 (Ješto nevíte, co zítra bude. Nebo jakýť jest život váš? Pára zajisté jest, kteráž se na maličko ukáže, a potom zmizí.)

15 Místo toho, co byste měli říci: Bude-li Bůh chtíti, a budeme-li živi, i učiníme toto nebo onono.

16 Vy pak chlubíte se v pýše své. Všeliká taková chlouba zlá jest.

17 A protož kdo umí dobře činiti, a nečiní, hřích má.