1 De Davi. Bendito seja o Senhor, meu rochedo, que adestra minhas mãos para o combate, meus dedos para a guerra;2 meu benfeitor e meu refúgio, minha cidadela e meu libertador, meu escudo e meu asilo, que submete a mim os povos.3 Que é o homem, Senhor, para cuidardes dele, que é o filho do homem para que vos ocupeis dele?4 O homem é semelhante ao sopro da brisa, seus dias são como a sombra que passa.5 Inclinai, Senhor, os vossos céus e descei, tocai as montanhas para que se abrasem,6 fulminai o raio e dispersai-os, lançai vossas setas e afugentai-os.7 Estendei do alto a vossa mão, tirai-me do caudal, das mãos do estrangeiro,8 cuja boca só diz mentiras e cuja mão só faz juramentos falsos.9 Ó Deus, cantar-vos-ei um cântico novo, louvar-vos-ei com a harpa de dez cordas.10 Vós que aos reis dais a vitória, que livrastes Davi, vosso servo;11 salvai-me da espada da malícia, e livrai-me das mãos de estrangeiros, cuja boca só diz mentiras e cuja mão só faz juramentos falsos.12 Sejam nossos filhos como as plantas novas, que crescem na sua juventude; sejam nossas filhas como as colunas angulares esculpidas, como os pilares do templo.13 Encham-se os nossos celeiros de frutos variados e abundantes, multipliquem-se aos milhares nossos rebanhos, por miríades cresçam eles em nossos campos; sejam fecundas as nossas novilhas.14 Não haja brechas em nossos muros, nem ruptura, nem lamentações em nossas praças.15 Feliz o povo agraciado com tais bens, feliz o povo cujo Deus é o Senhor.

1 Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.2 Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.3 Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?4 Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.5 Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.6 Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.7 Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.8 Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.9 Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,10 Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.11 Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.12 Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.13 Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.14 Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.15 Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.