1 Now Jehoshaphat had riches and honor in abundance; and he allied himself with Ahab. 2 After some years, he went down to Ahab to Samaria. Ahab killed sheep and cattle for him in abundance, and for the people who were with him, and moved him to go up with him to Ramoth Gilead. 3 Ahab king of Israel said to Jehoshaphat king of Judah, "Will you go with me to Ramoth Gilead?"

He answered him, "I am as you are, and my people as your people. We will be with you in the war." 4 Jehoshaphat said to the king of Israel, "Please inquire first for Yahweh’s word."

5 Then the king of Israel gathered the prophets together, four hundred men, and said to them, "Shall we go to Ramoth Gilead to battle, or shall I forbear?"

They said, "Go up, for God will deliver it into the hand of the king."

6 But Jehoshaphat said, "Isn’t there here a prophet of Yahweh besides, that we may inquire of him?"

7 The king of Israel said to Jehoshaphat, "There is yet one man by whom we may inquire of Yahweh; but I hate him, for he never prophesies good concerning me, but always evil. He is Micaiah the son of Imla."

Jehoshaphat said, "Don’t let the king say so."

8 Then the king of Israel called an officer, and said, "Get Micaiah the son of Imla quickly."

9 Now the king of Israel and Jehoshaphat the king of Judah each sat on his throne, arrayed in their robes, and they were sitting in an open place at the entrance of the gate of Samaria; and all the prophets were prophesying before them. 10 Zedekiah the son of Chenaanah made himself horns of iron and said, "Yahweh says, ‘With these you shall push the Syrians, until they are consumed.’"

11 All the prophets prophesied so, saying, "Go up to Ramoth Gilead, and prosper; for Yahweh will deliver it into the hand of the king."

12 The messenger who went to call Micaiah spoke to him, saying, "Behold, the words of the prophets declare good to the king with one mouth. Let your word therefore, please be like one of theirs, and speak good."

13 Micaiah said, "As Yahweh lives, I will say what my God says."

14 When he had come to the king, the king said to him, "Micaiah, shall we go to Ramoth Gilead to battle, or shall I forbear?"

He said, "Go up, and prosper. They shall be delivered into your hand."

15 The king said to him, "How many times shall I adjure you that you speak to me nothing but the truth in Yahweh’s name?"

16 He said, "I saw all Israel scattered on the mountains, as sheep that have no shepherd. Yahweh said, ‘These have no master. Let them each return to his house in peace.’"

17 The king of Israel said to Jehoshaphat, "Didn’t I tell you that he would not prophesy good concerning me, but evil?"

18 Micaiah said, "Therefore hear Yahweh’s word: I saw Yahweh sitting on his throne, and all the army of heaven standing on his right hand and on his left. 19 Yahweh said, ‘Who will entice Ahab king of Israel, that he may go up and fall at Ramoth Gilead?’ One spoke saying in this way, and another saying in that way. 20 A spirit came out, stood before Yahweh, and said, ‘I will entice him.’

"Yahweh said to him, ‘How?’

21 "He said, ‘I will go, and will be a lying spirit in the mouth of all his prophets.’

"He said, ‘You will entice him, and will prevail also. Go and do so.’

22 "Now therefore, behold, Yahweh has put a lying spirit in the mouth of these your prophets; and Yahweh has spoken evil concerning you."

23 Then Zedekiah the son of Chenaanah came near, and struck Micaiah on the cheek, and said, "Which way did Yahweh’s Spirit go from me to speak to you?"

24 Micaiah said, "Behold, you shall see on that day, when you go into an inner room to hide yourself."

25 The king of Israel said, "Take Micaiah, and carry him back to Amon the governor of the city, and to Joash the king’s son; 26 and say, ‘The king says, "Put this fellow in the prison, and feed him with bread of affliction and with water of affliction, until I return in peace."’"

27 Micaiah said, "If you return at all in peace, Yahweh has not spoken by me." He said, "Listen, you people, all of you!"

28 So the king of Israel and Jehoshaphat the king of Judah went up to Ramoth Gilead. 29 The king of Israel said to Jehoshaphat, "I will disguise myself, and go into the battle; but you put on your robes." So the king of Israel disguised himself; and they went into the battle. 30 Now the king of Syria had commanded the captains of his chariots, saying, "Don’t fight with small nor great, except only with the king of Israel."

31 When the captains of the chariots saw Jehoshaphat, they said, "It is the king of Israel!" Therefore they turned around to fight against him. But Jehoshaphat cried out, and Yahweh helped him; and God moved them to depart from him. 32 When the captains of the chariots saw that it was not the king of Israel, they turned back from pursuing him. 33 A certain man drew his bow at random, and struck the king of Israel between the joints of the armor. Therefore he said to the driver of the chariot, "Turn your around and carry me out of the battle, for I am severely wounded." 34 The battle increased that day. However, the king of Israel propped himself up in his chariot against the Syrians until the evening; and at about sunset, he died.

1 I měl Jozafat bohatství a slávu velmi velikou, a spříznil se s Achabem.

2 Přijel pak po letech k Achabovi do Samaří, a nabil Achab ovcí a volů hojně pro něj a pro lid, kterýž byl s ním, a namlouval ho, aby táhl do Rámot Galád.

3 Nebo řekl Achab král Izraelský Jozafatovi králi Judskému: Potáhneš-li se mnou do Rámot Galád? Odpověděl jemu: Jakž jsem já, tak jsi ty, jako lid tvůj, tak lid můj, a s tebouť budu v tom boji.

4 Řekl také Jozafat králi Izraelskému: Vzeptej se medle dnes na slovo Hospodinovo.

5 I shromáždil král Izraelský proroků svých čtyři sta mužů, a řekl jim: Máme-li jeti do Rámot Galád na vojnu, čili tak nechati? I řekli: Táhni, nebo dá je Bůh v ruku královu.

6 Tedy řekl Jozafat: Což již není zde proroka Hospodinova žádného, abychom se ho zeptali?

7 Odpověděl král Izraelský Jozafatovi: Ještěť jest muž jeden, skrze něhož bys se mohl poraditi s Hospodinem, ale já ho nenávidím, proto že mi nikdy nic dobrého neprorokuje, ale vždycky zlé. Ten jest Micheáš syn Jemlův. Ale Jozafat řekl: Nechť tak nemluví král.

8 Protož povolav král Izraelský komorníka jednoho, řekl: Přiveď sem rychle Micheáše syna Jemlova.

9 (Mezi tím král Izraelský a Jozafat král Judský seděli jeden každý na stolici své, odíni jsouce rouchem. Seděli pak v placu u vrat brány Samařské, a všickni proroci prorokovali před nimi.

10 Kdežto Sedechiáš syn Kenanův udělal sobě byl i rohy železné, a řekl: Takto praví Hospodin: Těmito trkati budeš Syrské, dokudž jich nepohubíš.

11 Tak podobně všickni proroci prorokovali, řkouce: Jeď do Rámot Galád, a šťastněť se povede; nebo dá je Hospodin v ruku královu.)

12 V tom posel ten, kterýž šel, aby zavolal Micheáše, mluvil jemu, řka: Aj, řeči proroků těch jednostejné jsou a dobré před králem. Medle, buď řeč tvá, jako řeč kterého z nich, a mluv dobré věci.

13 Jemuž řekl Micheáš: Živť jest Hospodin, že cožkoli vyřkne Bůh můj, to mluviti budu.

14 A když přišel k králi, řekl jemu král: Micheáši, máme-li jeti proti Rámot Galád na vojnu, čili tak nechati? Kterýž řekl: Táhněte a šťastněť se vám povede, i budou dáni v ruku vaši.

15 Ještě řekl jemu král: I kolikrátž tě mám přísahou zavazovati, abys mi nemluvil než pravdu ve jménu Hospodinovu?

16 Protož řekl: Viděl jsem všecken lid Izraelský rozptýlený po horách jako ovce, kteréž nemají pastýře; nebo řekl Hospodin: Nemají pána tito, navrať se jeden každý do domu svého v pokoji.

17 I řekl král Izraelský Jozafatovi: Zdaližť jsem neřekl, že mi nebude prorokovati nic dobrého, ale zlé?

18 Řekl dále: Protož slyšte slovo Hospodinovo: Viděl jsem Hospodina sedícího na trůnu svém, a všecko vojsko nebeské stojící po pravici jeho i po levici jeho.

19 I řekl Hospodin: Kdo oklamá Achaba krále Izraelského, aby vytáhl a padl u Rámot Galád? A když pravil ten toto, a jiný pravil jiné,

20 Tožť vyšel duch, a postaviv se před Hospodinem, řekl: Já ho oklamám. Hospodin pak řekl jemu: Jakým způsobem?

21 Odpověděl: Vyjdu a budu duchem lživým v ústech všech proroků jeho. Kterýžto řekl: Oklamáš a dovedeš toho; jdiž a učiň tak.

22 Protož aj, jižtě dal Hospodin ducha lživého v ústa proroků tvých těchto, ješto však Hospodin mluvil zlé proti tobě.

23 Tedy přistoupiv Sedechiáš syn Kenanův, dal políček Micheášovi a řekl: Kterouž jest cestou odšel duch Hospodinův ode mne, aby mluvil tobě?

24 Odpověděl Micheáš: Aj, uzříš v ten den, když vejdeš do nejtajnějšího pokoje, abys se skryl.

25 I řekl král Izraelský: Jměte Micheáše, a doveďte ho k Amonovi hejtmanu města, a k Joasovi synu královu.

26 A díte: Takto praví král: Dejte tohoto do žaláře a dávejte mu jísti maličko chleba a maličko vody, dokudž se nenavrátím v pokoji.

27 Ale Micháš řekl: Jestliže se ty navrátíš v pokoji, tedyť nemluvil Hospodin skrze mne. Přesto řekl: Slyštež to všickni lidé.

28 A tak táhl král Izraelský a Jozafat král Judský proti Rámot Galád.

29 I řekl král Izraelský Jozafatovi: Změním já se, když půjdu k bitvě, ale ty oblec se v roucho své. I změnil se král Izraelský, a jeli k bitvě.

30 Král pak Syrský přikázal byl hejtmanům nad vozy svými, řka: Nebojujte proti malému ani proti velikému, než proti samému králi Izraelskému.

31 I stalo se, když hejtmané nad vozy uzřeli Jozafata, řekli: Král Izraelský jest. Takž se obrátili proti němu, aby bojovali. Tedy zkřikl Jozafat, a Hospodin spomohl jemu, a odvrátil je Bůh od něho.

32 Nebo uzřevše hejtmané nad vozy, že on není král Izraelský, obrátili se od něho.

33 Muž pak střelil z lučiště náhodou, a postřelil krále Izraelského, kdež se pancíř spojuje. Pročež řekl vozkovi: Obrať se, a vyvez mne z vojska; nebo jsem nemocen.

34 I rozmohla se bitva v ten den. Král pak Izraelský stál na voze proti Syrským až do večera, i umřel v západ slunce.