1 I therefore, the prisoner in the Lord, beg you to walk worthily of the calling with which you were called, 2 with all lowliness and humility, with patience, bearing with one another in love, 3 being eager to keep the unity of the Spirit in the bond of peace. 4 There is one body and one Spirit, even as you also were called in one hope of your calling, 5 one Lord, one faith, one baptism, 6 one God and Father of all, who is over all and through all and in us all. 7 But to each one of us, the grace was given according to the measure of the gift of Christ. 8 Therefore he says,

"When he ascended on high,

he led captivity captive,

and gave gifts to people."

9 Now this, "He ascended", what is it but that he also first descended into the lower parts of the earth? 10 He who descended is the one who also ascended far above all the heavens, that he might fill all things.

11 He gave some to be apostles; and some, prophets; and some, evangelists; and some, shepherds and teachers; 12 for the perfecting of the saints, to the work of serving, to the building up of the body of Christ, 13 until we all attain to the unity of the faith and of the knowledge of the Son of God, to a full grown man, to the measure of the stature of the fullness of Christ, 14 that we may no longer be children, tossed back and forth and carried about with every wind of doctrine, by the trickery of men, in craftiness, after the wiles of error; 15 but speaking truth in love, we may grow up in all things into him who is the head, Christ, 16 from whom all the body, being fitted and knit together through that which every joint supplies, according to the working in measure of each individual part, makes the body increase to the building up of itself in love.

17 This I say therefore, and testify in the Lord, that you no longer walk as the rest of the Gentiles also walk, in the futility of their mind, 18 being darkened in their understanding, alienated from the life of God because of the ignorance that is in them, because of the hardening of their hearts. 19 They, having become callous, gave themselves up to lust, to work all uncleanness with greediness. 20 But you didn’t learn Christ that way, 21 if indeed you heard him and were taught in him, even as truth is in Jesus: 22 that you put away, as concerning your former way of life, the old man that grows corrupt after the lusts of deceit, 23 and that you be renewed in the spirit of your mind, 24 and put on the new man, who in the likeness of God has been created in righteousness and holiness of truth.

25 Therefore, putting away falsehood, speak truth each one with his neighbor, for we are members of one another. 26 "Be angry, and don’t sin." Don’t let the sun go down on your wrath, 27 and don’t give place to the devil. 28 Let him who stole steal no more; but rather let him labor, producing with his hands something that is good, that he may have something to give to him who has need. 29 Let no corrupt speech proceed out of your mouth, but only what is good for building others up as the need may be, that it may give grace to those who hear. 30 Don’t grieve the Holy Spirit of God, in whom you were sealed for the day of redemption. 31 Let all bitterness, wrath, anger, outcry, and slander be put away from you, with all malice. 32 And be kind to one another, tender hearted, forgiving each other, just as God also in Christ forgave you.

1 Protož prosímť vás já vězeň v Pánu, abyste hodně chodili, jakž sluší na povolání vaše, kterýmž povoláni jste,

2 Se vší pokorou, tichostí, i s snášelivostí, snášejíce se vespolek v lásce,

3 Usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje.

4 Jedno jest tělo, a jeden Duch, jakož i povoláni jste v jedné naději povolání vašeho.

5 Jeden Pán, jedna víra, jeden křest,

6 Jeden Bůh a Otec všech, kterýž jest nade všecko, a skrze všecko, i ve všech vás.

7 Jednomu pak každému z nás dána jest milost podle míry obdarování Kristova.

8 Protož dí Písmo: Vstoupiv na výsost, jaté vedl vězně, a dal dary lidem.

9 Ale to, že vstoupil, co jest, jediné že i sstoupil prve do nejnižších stran země?

10 Ten pak, jenž sstoupil, onť jest, kterýž i vstoupil vysoko nade všecka nebesa, aby naplnil všecko.

11 A onť jest dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné evangelisty, jiné pastýře a učitele,

12 Pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, k vzdělání těla Kristova,

13 Až bychom se sběhli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova,

14 Abychom již více nebyli děti, zmítající se a točící každým větrem učení v neustavičnosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému;

15 Ale pravdu činíce v lásce, rosťme v něj všelikterak, v toho, kterýž jest hlava, totiž Kristus,

16 Z kteréhožto všecko tělo příslušně spojené a svázané po všech kloubích přisluhování, podle vnitřní moci v míru jednoho každého údu, zrůst těla činí, k vzdělání svému v lásce.

17 A protož totoť pravím a osvědčuji v Pánu, abyste již více nechodili, jako i jiní pohané chodí, v marnosti mysli své,

18 Zatemnění v rozumu, odcizeni jsouce od života Božího, pro neznámost, kteráž jest v nich z zatvrzení srdce jejich.

19 Kteřížto zoufavše sobě, vydali se v nestydatost, aby všelikou nečistotu páchali s chtivostí.

20 Ale vy ne tak jste se vyučili následovati Krista,

21 Ač jestliže jste ho slyšeli a o něm byli vyučeni, jakž ta jest pravda v Ježíšovi,

22 Totiž, složiti ono první obcování podle starého člověka, rušícího se, podle žádostí oklamávajících,

23 Obnoviti se pak duchem mysli vaší,

24 A obléci nového člověka, podle Boha stvořeného, v spravedlnosti a v svatosti pravdy.

25 Protož složíce lež, mluvtež pravdu jeden každý s bližním svým; nebo jsme vespolek údové.

26 Hněvejte se, a nehřešte; slunce nezapadej na hněvivost vaši.

27 Nedávejte místa ďáblu.

28 Kdo kradl, již více nekraď, ale raději pracuj, dělaje rukama svýma, což dobrého jest, aby měl z čeho uděliti nuznému.

29 Žádná řeč mrzutá nevycházej z úst vašich, ale ať jest každé promluvení dobré k vzdělání užitečnému, aby dalo milost posluchačům.

30 A nezarmucujte Ducha svatého Božího, kterýmžto znamenáni jste ke dni vykoupení.

31 Všeliká hořkost, a rozzlobení se, i hněv, i křik, i rouhání buď odjato od vás, se vší zlostí,

32 Ale buďte k sobě vespolek dobrotiví, milosrdní, odpouštějíce sobě vespolek, jakož i Bůh v Kristu odpustil vám.