1 Now a certain man was sick, Lazarus from Bethany, of the village of Mary and her sister, Martha. 2 It was that Mary who had anointed the Lord with ointment and wiped his feet with her hair, whose brother Lazarus, was sick. 3 The sisters therefore sent to him, saying, "Lord, behold, he for whom you have great affection is sick."

4 But when Jesus heard it, he said, "This sickness is not to death, but for the glory of God, that God’s Son may be glorified by it." 5 Now Jesus loved Martha, and her sister, and Lazarus. 6 When therefore he heard that he was sick, he stayed two days in the place where he was. 7 Then after this he said to the disciples, "Let’s go into Judea again."

8 The disciples asked him, "Rabbi, the Jews were just trying to stone you. Are you going there again?"

9 Jesus answered, "Aren’t there twelve hours of daylight? If a man walks in the day, he doesn’t stumble, because he sees the light of this world. 10 But if a man walks in the night, he stumbles, because the light isn’t in him." 11 He said these things, and after that, he said to them, "Our friend Lazarus, has fallen asleep, but I am going so that I may awake him out of sleep."

12 The disciples therefore said, "Lord, if he has fallen asleep, he will recover."

13 Now Jesus had spoken of his death, but they thought that he spoke of taking rest in sleep. 14 So Jesus said to them plainly then, "Lazarus is dead. 15 I am glad for your sakes that I was not there, so that you may believe. Nevertheless, let’s go to him."

16 Thomas therefore, who is called Didymus, said to his fellow disciples, "Let’s also go, that we may die with him."

17 So when Jesus came, he found that he had been in the tomb four days already. 18 Now Bethany was near Jerusalem, about fifteen stadia away. 19 Many of the Jews had joined the women around Martha and Mary, to console them concerning their brother. 20 Then when Martha heard that Jesus was coming, she went and met him, but Mary stayed in the house. 21 Therefore Martha said to Jesus, "Lord, if you would have been here, my brother wouldn’t have died. 22 Even now I know that whatever you ask of God, God will give you."

23 Jesus said to her, "Your brother will rise again."

24 Martha said to him, "I know that he will rise again in the resurrection at the last day."

25 Jesus said to her, "I am the resurrection and the life. He who believes in me will still live, even if he dies. 26 Whoever lives and believes in me will never die. Do you believe this?"

27 She said to him, "Yes, Lord. I have come to believe that you are the Christ, God’s Son, he who comes into the world."

28 When she had said this, she went away and called Mary, her sister, secretly, saying, "The Teacher is here and is calling you."

29 When she heard this, she arose quickly and went to him. 30 Now Jesus had not yet come into the village, but was in the place where Martha met him. 31 Then the Jews who were with her in the house and were consoling her, when they saw Mary, that she rose up quickly and went out, followed her, saying, "She is going to the tomb to weep there."

32 Therefore when Mary came to where Jesus was and saw him, she fell down at his feet, saying to him, "Lord, if you would have been here, my brother wouldn’t have died."

33 When Jesus therefore saw her weeping, and the Jews weeping who came with her, he groaned in the spirit and was troubled, 34 and said, "Where have you laid him?"

They told him, "Lord, come and see."

35 Jesus wept.

36 The Jews therefore said, "See how much affection he had for him!" 37 Some of them said, "Couldn’t this man, who opened the eyes of him who was blind, have also kept this man from dying?"

38 Jesus therefore, again groaning in himself, came to the tomb. Now it was a cave, and a stone lay against it. 39 Jesus said, "Take away the stone."

Martha, the sister of him who was dead, said to him, "Lord, by this time there is a stench, for he has been dead four days."

40 Jesus said to her, "Didn’t I tell you that if you believed, you would see God’s glory?"

41 So they took away the stone from the place where the dead man was lying. Jesus lifted up his eyes and said, "Father, I thank you that you listened to me. 42 I know that you always listen to me, but because of the multitude standing around I said this, that they may believe that you sent me." 43 When he had said this, he cried with a loud voice, "Lazarus, come out!"

44 He who was dead came out, bound hand and foot with wrappings, and his face was wrapped around with a cloth.

Jesus said to them, "Free him, and let him go."

45 Therefore many of the Jews who came to Mary and saw what Jesus did believed in him. 46 But some of them went away to the Pharisees and told them the things which Jesus had done. 47 The chief priests therefore and the Pharisees gathered a council, and said, "What are we doing? For this man does many signs. 48 If we leave him alone like this, everyone will believe in him, and the Romans will come and take away both our place and our nation."

49 But a certain one of them, Caiaphas, being high priest that year, said to them, "You know nothing at all, 50 nor do you consider that it is advantageous for us that one man should die for the people, and that the whole nation not perish." 51 Now he didn’t say this of himself, but being high priest that year, he prophesied that Jesus would die for the nation, 52 and not for the nation only, but that he might also gather together into one the children of God who are scattered abroad. 53 So from that day forward they took counsel that they might put him to death. 54 Jesus therefore walked no more openly among the Jews, but departed from there into the country near the wilderness, to a city called Ephraim. He stayed there with his disciples.

55 Now the Passover of the Jews was at hand. Many went up from the country to Jerusalem before the Passover, to purify themselves. 56 Then they sought for Jesus and spoke with one another as they stood in the temple, "What do you think—that he isn’t coming to the feast at all?" 57 Now the chief priests and the Pharisees had commanded that if anyone knew where he was, he should report it, that they might seize him.

1 Byl pak nemocen člověk nějaký jménem Lazar z Betany, totiž z městečka Marie a Marty, sestry její.

2 (A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar byl nemocen.)

3 Tedy poslaly k němu sestry jeho, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.

4 A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta neníť k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.

5 Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.

6 A jakž uslyšel, že by nemocen byl, i pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.

7 Potom pak dí učedlníkům: Pojďme zase do Judstva.

8 Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a ty zase tam chceš jíti?

9 Odpověděl Ježíš: Však dvanácte hodin za den jest. Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.

10 Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.

11 To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.

12 I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.

13 Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.

14 Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.

15 A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale pojďme k němu.

16 I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Pojďme i my, abychom zemřeli s ním.

17 Tedy přišel Ježíš, i nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.

18 Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.

19 Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Mariji, aby je těšili pro smrt bratra jejich.

20 Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.

21 I řekla Marta k Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.

22 Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.

23 Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.

24 Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.

25 Řekl jí Ježíš: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.

26 A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky. Věříš-li tomu?

27 Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.

28 A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.

29 Ona jakž to uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.

30 (Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.)

31 Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě a těšili ji, viděvše Mariji, že jest rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.

32 Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, a řekla jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.

33 Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.

34 A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, pojď a pohleď.

35 I zaplakal Ježíš.

36 Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!

37 Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž jest tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti i toho, aby tento neumřel?

38 Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.

39 I dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.

40 Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.

41 Tedy zdvihli kámen, kdež byl mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl vzhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.

42 Já zajisté vím, že ty mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.

43 A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, pojď ven!

44 I vyšel, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.

45 Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Mariji, viděvše, co jest učinil Ježíš, uvěřili v něho.

46 Někteří pak z nich odešli k farizeům a pověděli jim, co jest učinil Ježíš.

47 I sešli se přední kněží a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Tento člověk divy mnohé činí.

48 Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.

49 Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, nejvyšším knězem jsa toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,

50 Aniž co o tom přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.

51 Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem byv léta toho, prorokoval, že jest měl Ježíš umříti za tento národ,

52 A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.

53 Protož od toho dne spolu se o to radili, aby jej zabili.

54 Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny, kteráž byla blízko pouště, do města, jenž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.

55 Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili.

56 I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku?

57 Vydali pak byli přední kněží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.