1 Then Deborah and Barak the son of Abinoam sang on that day, saying,
2 "Because the leaders took the lead in Israel,
because the people offered themselves willingly,
be blessed, Yahweh!
3 "Hear, you kings!
Give ear, you princes!
I, even I, will sing to Yahweh.
I will sing praise to Yahweh, the God of Israel.
4 "Yahweh, when you went out of Seir,
when you marched out of the field of Edom,
the earth trembled, the sky also dropped.
Yes, the clouds dropped water.
5 The mountains quaked at Yahweh’s presence,
even Sinai at the presence of Yahweh, the God of Israel.
6 "In the days of Shamgar the son of Anath,
in the days of Jael, the highways were unoccupied.
The travelers walked through byways.
7 The rulers ceased in Israel.
They ceased until I, Deborah, arose;
Until I arose a mother in Israel.
8 They chose new gods.
Then war was in the gates.
Was there a shield or spear seen among forty thousand in Israel?
9 My heart is toward the governors of Israel,
who offered themselves willingly among the people.
Bless Yahweh!
10 "Speak, you who ride on white donkeys,
you who sit on rich carpets,
and you who walk by the way.
11 Far from the noise of archers, in the places of drawing water,
there they will rehearse Yahweh’s righteous acts,
the righteous acts of his rule in Israel.
"Then Yahweh’s people went down to the gates.
12 ‘Awake, awake, Deborah!
Awake, awake, utter a song!
Arise, Barak, and lead away your captives, you son of Abinoam.’
13 "Then a remnant of the nobles and the people came down.
Yahweh came down for me against the mighty.
14 Those whose root is in Amalek came out of Ephraim,
after you, Benjamin, among your peoples.
Governors come down out of Machir.
Those who handle the marshal’s staff came out of Zebulun.
15 The princes of Issachar were with Deborah.
As was Issachar, so was Barak.
They rushed into the valley at his feet.
By the watercourses of Reuben,
there were great resolves of heart.
16 Why did you sit among the sheepfolds?
To hear the whistling for the flocks?
At the watercourses of Reuben,
there were great searchings of heart.
17 Gilead lived beyond the Jordan.
Why did Dan remain in ships?
Asher sat still at the haven of the sea,
and lived by his creeks.
18 Zebulun was a people that jeopardized their lives to the death;
Naphtali also, on the high places of the field.
19 "The kings came and fought,
then the kings of Canaan fought at Taanach by the waters of Megiddo.
They took no plunder of silver.
20 From the sky the stars fought.
From their courses, they fought against Sisera.
21 The river Kishon swept them away,
that ancient river, the river Kishon.
My soul, march on with strength.
22 Then the horse hoofs stamped because of the prancing,
the prancing of their strong ones.
23 ‘Curse Meroz,’ said Yahweh’s angel.
‘Curse bitterly its inhabitants,
because they didn’t come to help Yahweh,
to help Yahweh against the mighty.’
24 "Jael shall be blessed above women,
the wife of Heber the Kenite;
blessed shall she be above women in the tent.
25 He asked for water.
She gave him milk.
She brought him butter in a lordly dish.
26 She put her hand to the tent peg,
and her right hand to the workmen’s hammer.
With the hammer she struck Sisera.
She struck through his head.
Yes, she pierced and struck through his temples.
27 At her feet he bowed, he fell, he lay.
At her feet he bowed, he fell.
Where he bowed, there he fell down dead.
28 "Through the window she looked out, and cried:
Sisera’s mother looked through the lattice.
‘Why is his chariot so long in coming?
Why do the wheels of his chariots wait?’
29 Her wise ladies answered her,
Yes, she returned answer to herself,
30 ‘Have they not found, have they not divided the plunder?
A lady, two ladies to every man;
to Sisera a plunder of dyed garments,
a plunder of dyed garments embroidered,
of dyed garments embroidered on both sides, on the necks of the plunder?’
31 "So let all your enemies perish, Yahweh,
but let those who love him be as the sun when it rises in its strength."
Then the land had rest forty years.
1 Zpívala pak písničku Debora a Barák syn Abinoemův v ten den, řkouc:
2 Pro pomstu učiněnou v Izraeli, a pro lid, kterýž se k tomu dobrovolně měl, dobrořečte Hospodinu.
3 Slyštež králové, a ušima pozorujte knížata, já, já zpívati budu Hospodinu, žalmy zpívati budu Hospodinu Bohu Izraelskému.
4 Hospodine, když jsi vyšel z Seir, když jsi se bral z pole Edomského, třásla se země, nebesa dštila, a oblakové déšť vydali.
5 Hory se rozplynuly od tváři Hospodinovy, i ta hora Sinai třásla se před tváří Hospodina Boha Izraelského.
6 Za dnů Samgara syna Anatova, a za dnů Jáhel spustly silnice, kteříž pak šli stezkami, zacházeli cestami křivými.
7 Spustly vsi v Izraeli, spustly, pravím, až jsem povstala já Debora, povstala jsem matka v Izraeli.
8 Kterýžto kdyžkoli sobě zvoloval bohy nové, tedy bývala válka v branách, pavézy pak ani kopí nebylo vidíno mezi čtyřidcíti tisíci v Izraeli.
9 Srdce mé nakloněno jest k správcům Izraelským a k těm, kteříž tak ochotní byli mezi jinými. Dobrořečtež Hospodinu.
10 Kteříž jezdíte na bílých oslicích, kteříž bydlíte při Middin, a kteříž chodíte po cestách, vypravujtež,
11 Že vzdálen hluk střelců na místech, kdež se voda váží; i tam vypravujte hojnou spravedlnost Hospodinovu, hojnou spravedlnost k obyvatelům vsí jeho v Izraeli; tehdážť vstupovati bude k branám lid Hospodinův.
12 Povstaň, povstaň, Deboro, povstaniž, povstaniž a vypravuj píseň, povstaň, Baráku, a zajmi jaté své, synu Abinoemův.
13 Tehdážtě potlačenému dopomoženo k opanování silných reků z lidu; Hospodintě mi ku panování dopomohl nad silnými.
14 Z Efraima kořen jejich bojoval proti Amalechitským; za tebou, Efraime, Beniamin s lidem tvým; z Machira táhli vydavatelé zákona, a z Zabulona písaři.
15 Knížata také z Izachar s Deborou, ano i všecko pokolení Izacharovo, jako i Barák do údolí poslán jest pěšky, ale veliké hrdiny u sebe jsou v podílu Rubenovu.
16 Jak jsi mohl mlče seděti mezi dvěma ohradami, poslouchaje řvání stád? Veliké hrdiny u sebe jsou v podílu Rubenovu.
17 Zdali i Galád před Jordánem nebydlil? Ale Dan proč zůstal při lodech? Asser seděl na břehu mořském, a v lomích svých bydlil.
18 Zabulon, lid udatný, vynaložil duši svou na smrt, též i Neftalím na vysokých místech pole.
19 Králové přitáhše, bojovali, tehdáž bojovali králové Kananejští v Tanach při vodách Mageddo, a však kořisti stříbra nevzali.
20 S nebe bojováno, hvězdy z míst svých bojovaly proti Zizarovi.
21 Potok Císon smetl je, potok Kedumim, potok Císon; všecko to pošlapala jsi, duše má, udatně.
22 Tehdáž otloukla se kopyta koňů od dupání velikého pod jezdci silnými.
23 Zlořečte Merozu, praví anděl Hospodinův, zlořečte velice obyvatelům jeho, nebo nepřišli na pomoc Hospodinu, ku pomoci Hospodinu proti silným.
24 Požehnaná buď nad jiné ženy Jáhel, manželka Hebera Cinejského, nad ženy v staních bydlící buď požehnaná.
25 On vody žádal, ona mléka dala, v koflíku knížecím podala másla.
26 Levou ruku svou k hřebu vztáhla, a pravou ruku svou k kladivu dělníků, i udeřila Zizaru, a ztloukla hlavu jeho, probodla a prorazila židoviny jeho.
27 U noh jejích skrčil se, padl, ležel, u noh jejích skrčil se, padl; kdež se skrčil, tu padl zabitý.
28 Vyhlídala z okna skrze mříži, a naříkala matka Zizarova, řkuci: Proč se tak dlouho vůz jeho nevrací? Proč prodlévají vraceti se domů vozové jeho?
29 Moudřejší pak z předních služebnic jejích odpovídaly, i ona sama také sobě odpovídala:
30 Zdali ale dosáhli něčeho, a dělí kořisti? Děvečku jednu neb dvě na každého muže, loupeže rozdílných barev samému Zizarovi, kořisti rozdílných barev krumpovaným dílem, roucho rozdílných barev krumpovaným dílem na hrdlo loupežníků.
31 Tak ať zahynou všickni nepřátelé tvoji, ó Hospodine, tebe pak milující ať jsou jako slunce vzcházející v síle své. I byla v pokoji země za čtyřidceti let.