1 Jesus answered and spoke to them again in parables, saying, 2 "The Kingdom of Heaven is like a certain king, who made a wedding feast for his son, 3 and sent out his servants to call those who were invited to the wedding feast, but they would not come. 4 Again he sent out other servants, saying, ‘Tell those who are invited, "Behold, I have prepared my dinner. My cattle and my fatlings are killed, and all things are ready. Come to the wedding feast!"’ 5 But they made light of it, and went their ways, one to his own farm, another to his merchandise; 6 and the rest grabbed his servants, treated them shamefully, and killed them. 7 When the king heard that, he was angry, and sent his armies, destroyed those murderers, and burned their city.

8 "Then he said to his servants, ‘The wedding is ready, but those who were invited weren’t worthy. 9 Go therefore to the intersections of the highways, and as many as you may find, invite to the wedding feast.’ 10 Those servants went out into the highways and gathered together as many as they found, both bad and good. The wedding was filled with guests.

11 "But when the king came in to see the guests, he saw there a man who didn’t have on wedding clothing, 12 and he said to him, ‘Friend, how did you come in here not wearing wedding clothing?’ He was speechless. 13 Then the king said to the servants, ‘Bind him hand and foot, take him away, and throw him into the outer darkness. That is where the weeping and grinding of teeth will be.’ 14 For many are called, but few chosen."

15 Then the Pharisees went and took counsel how they might entrap him in his talk. 16 They sent their disciples to him, along with the Herodians, saying, "Teacher, we know that you are honest, and teach the way of God in truth, no matter whom you teach; for you aren’t partial to anyone. 17 Tell us therefore, what do you think? Is it lawful to pay taxes to Caesar, or not?"

18 But Jesus perceived their wickedness, and said, "Why do you test me, you hypocrites? 19 Show me the tax money."

They brought to him a denarius.

20 He asked them, "Whose is this image and inscription?"

21 They said to him, "Caesar’s."

Then he said to them, "Give therefore to Caesar the things that are Caesar’s, and to God the things that are God’s."

22 When they heard it, they marveled, and left him and went away.

23 On that day Sadducees (those who say that there is no resurrection) came to him. They asked him, 24 saying, "Teacher, Moses said, ‘If a man dies, having no children, his brother shall marry his wife and raise up offspring for his brother.’ 25 Now there were with us seven brothers. The first married and died, and having no offspring left his wife to his brother. 26 In the same way, the second also, and the third, to the seventh. 27 After them all, the woman died. 28 In the resurrection therefore, whose wife will she be of the seven? For they all had her."

29 But Jesus answered them, "You are mistaken, not knowing the Scriptures, nor the power of God. 30 For in the resurrection they neither marry nor are given in marriage, but are like God’s angels in heaven. 31 But concerning the resurrection of the dead, haven’t you read that which was spoken to you by God, saying, 32 ‘I am the God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob?’ God is not the God of the dead, but of the living."

33 When the multitudes heard it, they were astonished at his teaching.

34 But the Pharisees, when they heard that he had silenced the Sadducees, gathered themselves together. 35 One of them, a lawyer, asked him a question, testing him. 36 "Teacher, which is the greatest commandment in the law?"

37 Jesus said to him, "‘You shall love the Lord your God with all your heart, with all your soul, and with all your mind.’ 38 This is the first and great commandment. 39 A second likewise is this, ‘You shall love your neighbor as yourself.’ 40 The whole law and the prophets depend on these two commandments."

41 Now while the Pharisees were gathered together, Jesus asked them a question, 42 saying, "What do you think of the Christ? Whose son is he?"

They said to him, "Of David."

43 He said to them, "How then does David in the Spirit call him Lord, saying,

44 ‘The Lord said to my Lord,

sit on my right hand,

until I make your enemies a footstool for your feet’?

45 "If then David calls him Lord, how is he his son?"

46 No one was able to answer him a word, neither did any man dare ask him any more questions from that day forward.

1 I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:

2 Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.

3 I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.

4 Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.

5 Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.

6 Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.

7 A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.

8 Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.

9 Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.

10 I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.

11 Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.

12 I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.

13 Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

14 Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.

15 Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.

16 I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.

17 Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?

18 Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?

19 Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.

20 I řekl jim: Čí jest tento obraz a svrchu napsání?

21 Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.

22 To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.

23 V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,

24 Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.

25 I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.

26 Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.

27 Nejposléze pak po všech umřela i žena.

28 Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.

29 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.

30 Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.

31 O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:

32 Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.

33 A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.

34 Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.

35 I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:

36 Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?

37 I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.

38 To jest přední a veliké přikázání.

39 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.

40 Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.

41 A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,

42 Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.

43 Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:

44 Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?

45 Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?

46 A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.