1 Let not many of you be teachers, my brothers, knowing that we will receive heavier judgment. 2 For we all stumble in many things. Anyone who doesn’t stumble in word is a perfect person, able to bridle the whole body also. 3 Indeed, we put bits into the horses’ mouths so that they may obey us, and we guide their whole body. 4 Behold, the ships also, though they are so big and are driven by fierce winds, are yet guided by a very small rudder, wherever the pilot desires. 5 So the tongue is also a little member, and boasts great things. See how a small fire can spread to a large forest! 6 And the tongue is a fire. The world of iniquity among our members is the tongue, which defiles the whole body, and sets on fire the course of nature, and is set on fire by Gehenna. 7 For every kind of animal, bird, creeping thing, and sea creature is tamed, and has been tamed by mankind; 8 but nobody can tame the tongue. It is a restless evil, full of deadly poison. 9 With it we bless our God and Father, and with it we curse men who are made in the image of God. 10 Out of the same mouth comes blessing and cursing. My brothers, these things ought not to be so. 11 Does a spring send out from the same opening fresh and bitter water? 12 Can a fig tree, my brothers, yield olives, or a vine figs? Thus no spring yields both salt water and fresh water.

13 Who is wise and understanding among you? Let him show by his good conduct that his deeds are done in gentleness of wisdom. 14 But if you have bitter jealousy and selfish ambition in your heart, don’t boast and don’t lie against the truth. 15 This wisdom is not that which comes down from above, but is earthly, sensual, and demonic. 16 For where jealousy and selfish ambition are, there is confusion and every evil deed. 17 But the wisdom that is from above is first pure, then peaceful, gentle, reasonable, full of mercy and good fruits, without partiality, and without hypocrisy. 18 Now the fruit of righteousness is sown in peace by those who make peace.

1 Nebuďtež mnozí mistři, bratří moji, vědouce, že bychom těžší odsouzení vzali.

2 V mnohém zajisté klesáme všickni. Kdožť neklesá v slovu, tenť jest dokonalý muž, mohoucí jako uzdou spravovati všecko tělo.

3 An my koně v uzdu pojímáme, aby nám povolni byli, a vším tělem jejich vládneme.

4 An i lodí tak veliké jsouce a prudkými větry hnány bývajíce, však i nejmenším veslem bývají sem i tam obracíny, kamžkoli líbí se tomu, kdož je spravuje.

5 Tak i jazyk malý úd jest, avšak veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí!

6 A jestiť jazyk jako oheň a svět nepravosti. Takť jest, pravím, postaven jazyk mezi údy našimi, nanečišťující celé tělo, a rozpalující kolo narození našeho, jsa rozněcován od ohně pekelného.

7 Všeliké zajisté přirození i zvěři, i ptactva, i hadů, i mořských potvor bývá zkroceno, a jest okroceno od lidí;

8 Ale jazyka žádný z lidí zkrotiti nemůže; tak jest nezkrotitelné zlé, pln jsa jedu smrtelného.

9 Jím dobrořečíme Bohu Otci a jím zlořečíme lidem, ku podobenství Božímu stvořeným.

10 Z jedněch a týchž úst pochází dobrořečení i zlořečení. Ne takť býti má, bratří moji.

11 Zdaliž studnice jedním pramenem vydává sladkou i hořkou vodu?

12 Zdaliž může, bratří moji, fíkový strom nésti olivky, aneb vinný kmen fíky? Takť žádná studnice slané a sladké vody spolu vydávati nemůže.

13 Kdo jest moudrý a umělý mezi vámi? Ukažiž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti.

14 Pakliť máte mezi sebou hořkou závist a zdráždění v srdci svém, nechlubte se a neklamejte proti pravdě.

15 Neníť zajisté ta moudrost shůry sstupující, ale jest zemská, hovadná a ďábelská.

16 Nebo kdežť jest závist a rozdráždění, tu jest roztržka a všeliké dílo zlé.

17 Ale moudrost, kteráž jest shůry, nejprve zajisté jest čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokrytství.

18 Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí.