15 Nepřijali jste zajisté Ducha služby opět k bázni, ale přijali jste Ducha synovství, v němžto voláme Abba, totiž Otče.16 A tenť Duch osvědčuje duchu našemu, že jsme synové Boží.17 A jestliže synové, tedy i dědicové, dědicové zajisté Boží, spolu pak dědicové Kristovi, však tak, jestliže spolu s ním trpíme, abychom spolu i oslaveni byli.

4 Ale když přišla plnost času, poslal Bůh Syna svého učiněného z ženy, učiněného pod Zákonem,5 Aby ty, kteříž pod Zákonem byli, vykoupil, abychom právo synů přijali.6 A že jste synové, protož poslal Bůh Ducha Syna svého v srdce vaše, volajícího: Abba, totiž Otče.7 A tak již nejsi slouha, ale syn, a poněvadž syn, tedy i dědic Boží skrze Krista.

26 Všickni zajisté vy synové Boží jste v Kristu Ježíši skrze víru.27 Nebo kteřížkoli v Krista pokřtěni jste, Krista jste oblékli.28 Neníť ani Žid, ani Řek, ani slouha, ani svobodný, ani muž, ani žena. Nebo všickni vy jedno jste v Kristu Ježíši.

5 Předzřídiv nás k zvolení za syny skrze Ježíše Krista v sebe, podle dobře libé vůle své,6 K chvále slávy milosti své, kterouž vzácné nás učinil v milém Synu svém.

14 A pro tu příčinu klekám na kolena svá před Otcem Pána našeho Jezukrista,15 Z něhožto všeliká rodina na nebi i na zemi jmenuje se,

12 Kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, totiž těm, kteříž věří ve jméno jeho,13 Kteřížto ne ze krví, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha zplozeni jsou.

25 Neopouštějíce společného shromáždění našeho, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje.

7 Jestliže kázeň snášíte, Bůh se vám podává jakožto synům. Nebo který jest syn, jehož by netrestal otec?8 Pakli jste bez kázně, kteréžto všickni synové účastni jsou, tedy jste cizoložňata, a ne synové.9 Ano tělesné otce naše měli jsme, kteříž nás trestali, a měli jsme je u vážnosti; i zdaliž nemáme mnohem více poddáni býti Otci duchů, abychom živi byli?10 A onino zajisté po nemnohé dny, jakž se jim vidělo, trestali, ale tento v věcech přeužitečných, totiž k tomu, abychom došli účastnosti svatosti jeho.

5 Tak mnozí jedno tělo jsme v Kristu, a obzvláštně jedni druhých údové.

26 A protož jestliže trpí co jeden úd, spolu s ním trpí všickni údové; pakli jest v slávě jeden úd, radují se spolu s ním všickni údové.

19 Aj, již tedy nejste hosté a příchozí, ale spoluměšťané svatých a domácí Boží,20 Vzdělaní na základ apoštolský a prorocký, kdežto jest gruntovní úhelný kámen sám Ježíš Kristus,21 Na němžto všecko stavení příslušně vzdělané roste v chrám svatý v Pánu;22 Na kterémžto i vy spolu vzděláváte se v příbytek Boží, v Duchu svatém.

33 Ale on odpověděl jim, řka: Kdo jest matka má a bratří moji?34 A obezřev učedlníky vůkol sedící, řekl: Aj, matka má a bratří moji.35 Nebo kdož by koli činil vůli Boží, tenť jest bratr můj, i sestra, i matka má.

35 A služebník nezůstává v domu na věky; ale Syn zůstává na věky.

42 Tedy řekl jim Ježíš: Byť Bůh Otec váš byl, milovali byste mne. Nebo já jsem z Boha pošel, a přišel jsem; aniž jsem sám od sebe přišel, ale on mne poslal.

1 Staršího zuřivě netresci, ale napomínej jako otce, mladších jako bratří,2 Starých žen jako matek, mladic jako sestr, ve vší čistotě.

1 Pohleďte, jakou lásku dal nám Otec, totiž abychom synové Boží slouli. Protoť svět nezná nás, že jeho nezná.2 Nejmilejší, nyní synové Boží jsme, ale ještěť se neokázalo, co budeme. Vímeť pak, že když se okáže, podobni jemu budeme; nebo viděti jej budeme tak, jakž jest.

10 A protož dokudž čas máme, čiňme dobře všechněm, a zvláště nejvíce pak domácím víry