26 Řekl opět Bůh: Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho, a ať panují nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad hovady, a nade vší zemí, i nad všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi.27 I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je.

8 A v tom uslyšeli hlas Hospodina Boha chodícího po ráji k větru dennímu; i skryl se Adam a žena jeho před tváří Hospodina Boha, u prostřed stromoví rajského.

12 A protož jakož skrze jednoho člověka hřích na svět všel a skrze hřích smrt, a tak na všecky lidi smrt přišla, v němž všickni zhřešili.

45 Takť i psáno jest: Učiněn jest první člověk Adam v duši živou, ale poslední Adam v ducha obživujícího.46 Však ne nejprve duchovní, ale tělesné, potom pak duchovní.47 První člověk byl z země zemský, druhý člověk jest sám Pán s nebe.48 Jakýž jest ten zemský, takoví jsou i zemští, a jakýž ten nebeský, takovíž budou také i nebeští.49 A jakož jsme nesli obraz zemského, takť poneseme obraz i nebeského.

1 Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.

17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

17 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?

6 Osvědčilť jest pak na jednom místě jeden, řka: Co jest člověk, že naň pomníš, aneb syn člověka, že na něj patříš.

24 Od Hospodina jsou krokové muže, ale člověk jak vyrozumívá cestě jeho?

22 Totiž, složiti ono první obcování podle starého člověka, rušícího se, podle žádostí oklamávajících,23 Obnoviti se pak duchem mysli vaší,24 A obléci nového člověka, podle Boha stvořeného, v spravedlnosti a v svatosti pravdy.

15 A nepřátelství, totiž Zákon přikázání, záležející v ustanoveních, vyprázdniv skrze tělo své, aby dvoje vzdělal v samém sobě v jednoho nového člověka, tak čině pokoj,

11 Ale ty, ó člověče Boží, takových věcí utíkej, následuj pak spravedlnosti, zbožnosti, víry, lásky, trpělivosti, tichosti.

11 Dokudž jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, ale když jsem učiněn muž, opustil jsem dětinské věci.

21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?

1 Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.

5 Takto praví Hospodin: Zlořečený ten muž, kterýž doufá v člověka, a kterýž klade tělo za rámě své, od Hospodina pak odstupuje srdce jeho.

7 Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána,8 Jakožto muž dvojí mysli a neustavičný ve všech cestách svých.

1 Staršího zuřivě netresci, ale napomínej jako otce, mladších jako bratří,