21 Smrt i život jest v moci jazyka, a ten, kdož jej miluje, bude jísti ovoce jeho.

2 V mnohém zajisté klesáme všickni. Kdožť neklesá v slovu, tenť jest dokonalý muž, mohoucí jako uzdou spravovati všecko tělo.

3 An my koně v uzdu pojímáme, aby nám povolni byli, a vším tělem jejich vládneme.4 An i lodí tak veliké jsouce a prudkými větry hnány bývajíce, však i nejmenším veslem bývají sem i tam obracíny, kamžkoli líbí se tomu, kdož je spravuje.5 Tak i jazyk malý úd jest, avšak veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí!6 A jestiť jazyk jako oheň a svět nepravosti. Takť jest, pravím, postaven jazyk mezi údy našimi, nanečišťující celé tělo, a rozpalující kolo narození našeho, jsa rozněcován od ohně pekelného.

7 Všeliké zajisté přirození i zvěři, i ptactva, i hadů, i mořských potvor bývá zkroceno, a jest okroceno od lidí;8 Ale jazyka žádný z lidí zkrotiti nemůže; tak jest nezkrotitelné zlé, pln jsa jedu smrtelného.

9 Jím dobrořečíme Bohu Otci a jím zlořečíme lidem, ku podobenství Božímu stvořeným.10 Z jedněch a týchž úst pochází dobrořečení i zlořečení. Ne takť býti má, bratří moji.11 Zdaliž studnice jedním pramenem vydává sladkou i hořkou vodu?12 Zdaliž může, bratří moji, fíkový strom nésti olivky, aneb vinný kmen fíky? Takť žádná studnice slané a sladké vody spolu vydávati nemůže.

15 Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.

18 Někdo vynáší řeči podobné meči probodujícímu, ale jazyk moudrých jest lékařství.

19 Rtové pravdomluvní utvrzeni budou na věky, ale na kratičko jazyk lživý.

19 Mnohé mluvení nebývá bez hříchu, kdož pak zdržuje rty své, opatrný jest.

28 Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.

26 Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, avšak v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.

1 Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův.

12 Poďtež, dítky, poslouchejte mne, bázni Hospodinově vyučovati vás budu.13 Který člověk žádostiv jest života, a miluje dny, aby užíval dobrých věcí?

30 Ústa spravedlivého mluví moudrost, a jazyk jeho vynáší soud.31 Zákon Boha jeho jest v srdci jeho, pročež nepodvrtnou se nohy jeho.

28 I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.

4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.

2 Hospodine, vysvoboď duši mou od rtů lživých, a od jazyka lstivého.

3 Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.4 Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,

9 Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.

9 Protož i Bůh povýšil ho nade vše a dal jemu jméno, kteréž jest nad každé jméno,10 Aby ve jménu Ježíše každé koleno klekalo, těch, kteříž jsou na nebesích, a těch, jenž jsou na zemi, i těch, jenž jsou pod zemí,11 A každý jazyk aby vyznával, že Ježíš Kristus jest Pánem v slávě Boha Otce.

1 Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem jako měď zvučící anebo zvonec znějící.

36 Ale pravím vám, že z každého slova prázdného, kteréž mluviti budou lidé, vydadí počet v den soudný.37 Nebo z slov svých spravedliv budeš učiněn, a z řečí tvých budeš odsouzen.

5 Sstoupil pak Hospodin, aby viděl to město a věži, kterouž stavěli synové lidští.6 A řekl Hospodin: Aj, lid jeden a jazyk jeden všechněch těchto, a toť jest začátek díla jejich; nyní pak nedadí sobě v tom překaziti, což umínili dělati.7 Protož sstupme a změťme tam jazyk jejich, aby jeden druhého jazyku nerozuměl.8 A tak rozptýlil je Hospodin odtud po vší zemi; i přestali stavěti města toho.9 Protož nazváno jest jméno jeho Bábel; nebo tu zmátl Hospodin jazyk vší země; a odtud rozptýlil je Hospodin po vší zemi.