37 I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.

2 O svrchní věci pečujte, ne o zemské.

15 Viztež tedy, kterak byste opatrně chodili, ne jako nemoudří, ale jako moudří,16 Vykupujíce čas; nebo dnové zlí jsou.

3 Neboť pravím (skrze milost, kteráž dána jest mi,) každému z těch, jenž jsou mezi vámi, aby ne více smyslil, než sluší smysliti, ale aby smyslil v středmosti, tak jakž jednomu každému Bůh udělil míru víry.

13 Blahoslavený člověk nalézající moudrost, a člověk vynášející opatrnost.

8 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.

17 Železo železem se ostří; tak muž zostřuje tvář přítele svého.

5 Blázen pohrdá cvičením otce svého, ale kdož ostříhá naučení, opatrnosti nabude.

28 Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.

12 Opatrný vida zlé, vyhne se, ale hloupí předce jdouce, těžkosti docházejí.

24 A protož každého, kdož slyší slova má tato a zachovává je, připodobním muži moudrému, kterýž ustavěl dům svůj na skále.

13 Kdo jest moudrý a umělý mezi vámi? Ukažiž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti.

2 Nebo tak jsem usoudil nic jiného neuměti mezi vámi, nežli Ježíše Krista, a to ještě toho ukřižovaného.

20 Nebo neviditelné věci jeho mohou vidíny býti, když z skutků při stvoření světa stalých rozumem pochopeny bývají, totiž ta jeho věčná moc a Božství, tak aby již byli bez výmluvy,

18 Nebo kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho hněvu; a kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest.