1 Depois veio a mim a palavra do Senhor, dizendo: 2 E tu, ó filho do homem, assim diz o Senhor Deus acerca da terra de Israel: Vem o fim, o fim vem sobre os quatro cantos da terra.

3 Agora vem o fim sobre ti,

e enviarei sobre ti a minha ira,

e te julgarei conforme os teus caminhos,

e trarei sobre ti todas as tuas abominações.

4 E não te poupará o meu olho,

nem terei piedade de ti,

mas porei sobre ti os teus caminhos,

e as tuas abominações estarão no meio de ti;

e sabereis que eu sou o Senhor.

5 Assim diz o Senhor Deus: Um mal, eis que um só mal vem.

6 Vem o fim, o fim vem,

despertou-se contra ti;

eis que vem. 7 A manhã vem para ti,

ó habitante da terra. Vem o tempo;

chegado é o dia da turbação,

e não mais o sonido de alegria dos montes.

8 Agora depressa derramarei o meu furor sobre ti,

e cumprirei a minha ira contra ti,

e te julgarei conforme os teus caminhos,

e porei sobre ti todas as tuas abominações.

9 E não te poupará o meu olho,

nem terei piedade de ti;

conforme os teus caminhos,

assim te punirei,

e as tuas abominações estarão no meio de ti;

e sabereis que eu, o Senhor, é que firo.

10 Eis aqui o dia, eis que vem;

veio a manhã, já floresceu a vara,

já reverdeceu a soberba.

11 A violência se levantou em vara de impiedade;

nada restará deles,

nem da sua multidão,

nem do seu rumor,

nem haverá lamentação por eles.

12 Vem o tempo, é chegado o dia;

o que compra não se alegre,

e o que vende não se entristeça;

porque a ira ardente está sobre toda a multidão deles.

13 Porque o que vende não tornará a possuir o que vendeu,

ainda que esteja entre os viventes;

porque a visão,

sobre toda a sua multidão,

não tornará para trás,

nem ninguém fortalecerá a

sua vida com a sua iniquidade.

14 Já tocaram a trombeta,

e tudo prepararam,

mas não há quem vá à peleja,

porque a minha ardente ira

está sobre toda a sua multidão.

15 Fora está a espada,

e dentro a peste e a fome;

o que estiver no campo morrerá à espada,

e o que estiver na cidade a

fome e a peste o consumirão.

16 E escaparão os que fugirem deles,

mas estarão pelos montes,

como pombas dos vales,

todos gemendo,

cada um por causa da sua iniquidade.

17 Todas as mãos se enfraquecerão,

e todos os joelhos serão débeis como água.

18 E cingir-se-ão de sacos,

e o terror os cobrirá;

e sobre todos os rostos haverá vergonha,

e sobre todas as suas cabeças,

calva. 19 A sua prata lançarão pelas ruas,

e o seu ouro será removido;

nem a sua prata nem o seu

ouro os poderá livrar no dia do furor do Senhor;

eles não fartarão a sua alma,

nem lhes encherão o estômago,

porque isto foi o tropeço da sua iniquidade.

20 E a glória do seu ornamento ele a pôs em magnificência,

mas eles fizeram nela

imagens das suas abominações e coisas detestáveis;

por isso eu lha tenho feito coisa imunda.

21 E entregá-la-ei por presa,

na mão dos estrangeiros,

e aos ímpios da terra por despojo;

e a profanarão.

22 E desviarei deles o meu rosto,

e profanarão o meu lugar oculto;

porque entrarão nele saqueadores,

e o profanarão.

23 Faze uma cadeia,

porque a terra está cheia de crimes de sangue,

e a cidade está cheia de violência.

24 E farei vir os piores

dentre os gentios e possuirão as suas casas;

e farei cessar a arrogância dos fortes,

e os seus lugares santos serão profanados.

25 Vem a destruição;

eles buscarão a paz, mas não há nenhuma.

26 Miséria sobre miséria virá,

e se levantará rumor sobre rumor;

então buscarão do profeta uma visão,

mas do sacerdote perecerá a

lei e dos anciãos o conselho.

27 O rei lamentará,

e o príncipe se vestirá de desolação,

e as mãos do povo da terra se conturbarão;

conforme o seu caminho lhes farei,

e conforme os seus merecimentos os julgarei;

e saberão que eu sou o Senhor.

1 Potom stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 2 Slyš, synu člověčí: Takto praví Panovník Hospodin o zemi Izraelské: Ach, skončení, přišlo skončení její na čtyři strany země. 3 Jižtě skončení nastalo tobě; nebo vypustím hněv svůj na tě, a budu tě souditi podlé cest tvých, a uvrhu na tě všecky ohavnosti tvé. 4 Neodpustí zajisté oko mé tobě, aniž se slituji, ale cesty tvé na tebe uvrhu, a ohavnosti tvé u prostřed tebe budou. I zvíte, že já jsem Hospodin. 5 Takto praví Panovník Hospodin: Bída jedna, aj hle, přichází bída. 6 Skončení přichází, přichází skončení, procítil na tě, aj, přicházíť. 7 Přicházíť to jitro na tebe, obyvateli země, přicházíť ten čas, přibližuje se ten den hřmotu, a ne hlas rozléhající se po horách. 8 Již tudíž vyliji prchlivost svou na tě, a docela vypustím hněv svůj na tebe, a budu tě souditi podlé cest tvých, a uvrhu na tě všecky ohavnosti tvé. 9 Neodpustíť zajisté oko mé, aniž se slituji, ale podlé cest tvých zaplatím tobě, a budou ohavnosti tvé u prostřed tebe. A tak zvíte, že já jsem Hospodin, ten, kterýž biji. 10 Aj, teď jest ten den, aj, přicházeje, přišlo to jitro, zkvetl prut, vypučila se z něho pýcha, 11 Ukrutnost vzrostla v prut bezbožnosti. Nezůstaneť z nich nic, ani z množství jejich, ani z hluku jejich, aniž bude naříkáno nad nimi. 12 Přicházíť ten čas, blízko jest ten den. Kdo koupí, nebude se veseliti, a kdo prodá, nic toho nebude litovati; nebo prchlivost přijde na všecko množství její. 13 Ten zajisté, kdož prodal, k věci prodané nepůjde nazpět, by pak ještě byl mezi živými život jejich, poněvadž vidění na všecko množství její nenavrátí se, a žádný v nepravosti života svého nezmocní se. 14 Troubiti budou v troubu, a připraví všecko, ale nebude žádného, kdo by šel k boji; nebo prchlivost má oboří se na všecko množství její. 15 Meč bude vně, mor pak a hlad doma; kdo bude na poli, mečem zabit bude, toho pak, kdož bude v městě, hlad a mor zahubí. 16 Kteříž pak z nich utekou, ti na horách, jako holubice v údolí, všickni lkáti budou, jeden každý pro nepravost svou. 17 Všeliké ruce klesnou, a všeliká kolena rozplynou se jako voda. 18 I přepáší se žíněmi, a hrůza je přikryje, a na všeliké tváři bude stud, a na všech hlavách jejich lysina. 19 Stříbro své po ulicích rozházejí, a zlato jejich bude jako nečistota; stříbro jejich a zlato jejich nebude jich moci vysvoboditi v den prchlivosti Hospodinovy. Nenasytí se, a střev svých nenaplní, proto že nepravost jejich jest jim k urážce, 20 A že v slávě okrasy své, v té, kterouž k důstojnosti postavil Bůh, obrazu ohavností svých a mrzkostí svých nadělali. Protož obrátil jsem jim ji v nečistotu. 21 Nebo vydám ji v ruku cizozemců k rozchvátání, a bezbožným na zemi za loupež, kteříž poškvrní jí. 22 Odvrátím též tvář svou od nich, i poškvrní svatyně mé, a vejdou do ní, boříce a poškvrňujíce jí. 23 Udělej řetěz, nebo země plná jest soudů ukrutných, a město plné jest nátisku. 24 Protož přivedu nejhorší z pohanů, aby dědičně vládli domy jejich; i učiním přítrž pýše silných, a poškvrněny budou, kteříž jich posvěcují. 25 Zkažení přišlo, protož hledati budou pokoje, ale žádného nebude. 26 Bída za bídou přijde, a novina bude za novinou, i budou hledati vidění od proroka, ale zákon zahyne od kněze, a rada od starců. 27 Král ustavičně kvíliti bude, a kníže obleče se v smutek, a ruce lidu v zemi předěšeny budou. Podlé cesty jejich učiním jim, a podlé soudů jejich souditi je budu. I zvědí, že já jsem Hospodin.