1 E veio a mim a palavra do Senhor, dizendo: 2 Filho do homem, dize ao príncipe de Tiro: Assim diz o Senhor Deus: Porquanto o teu coração se elevou e disseste: Eu sou Deus, sobre a cadeira de Deus me assento no meio dos mares; e não passas de homem, e não és Deus, ainda que estimas o teu coração como se fora o coração de Deus;

3 Eis que tu és mais sábio que Daniel;

e não há segredo algum que se possa esconder de ti.

4 Pela tua sabedoria e pelo

teu entendimento alcançaste para ti riquezas,

e adquiriste ouro e prata nos teus tesouros.

5 Pela extensão da tua

sabedoria no teu comércio aumentaste as tuas riquezas;

e eleva-se o teu coração

por causa das tuas riquezas;

6 Portanto, assim diz o Senhor Deus:

Porquanto estimas o teu coração,

como se fora o coração de Deus,

7 Por isso eis que eu trarei sobre ti estrangeiros,

os mais terríveis dentre as nações,

os quais desembainharão as

suas espadas contra a formosura da tua sabedoria,

e mancharão o teu resplendor.

8 Eles te farão descer à cova

e morrerás da morte dos traspassados no meio dos mares.

9 Acaso dirás ainda diante daquele que te matar:

Eu sou Deus? Mas tu és homem,

e não Deus, na mão do que te traspassa.

10 Da morte dos incircuncisos morrerás,

por mão de estrangeiros,

porque eu o falei, diz o Senhor Deus.

11 Veio a mim a palavra do Senhor, dizendo: 12 Filho do homem, levanta uma lamentação sobre o rei de Tiro, e dize-lhe: Assim diz o Senhor Deus: Tu eras o selo da medida, cheio de sabedoria e perfeito em formosura.

13 Estiveste no Éden, jardim de Deus;

de toda a pedra preciosa era a tua cobertura:

sardônia, topázio, diamante,

turquesa, ônix, jaspe, safira,

carbúnculo, esmeralda e ouro;

em ti se faziam os teus tambores e os teus pífaros;

no dia em que foste criado foram preparados.

14 Tu eras o querubim,

ungido para cobrir, e te estabeleci;

no monte santo de Deus estavas,

no meio das pedras afogueadas andavas.

15 Perfeito eras nos teus caminhos,

desde o dia em que foste criado,

até que se achou iniquidade em ti.

16 Na multiplicação do teu

comércio encheram o teu interior de violência,

e pecaste; por isso te lancei,

profanado, do monte de Deus,

e te fiz perecer, ó querubim cobridor,

do meio das pedras afogueadas.

17 Elevou-se o teu coração por causa da tua formosura,

corrompeste a tua sabedoria

por causa do teu resplendor;

por terra te lancei,

diante dos reis te pus,

para que olhem para ti.

18 Pela multidão das tuas iniquidades,

pela injustiça do teu

comércio profanaste os teus santuários;

eu, pois, fiz sair do meio de ti um fogo,

que te consumiu e te tornei em cinza sobre a terra,

aos olhos de todos os que te veem.

19 Todos os que te conhecem

entre os povos estão espantados de ti;

em grande espanto te tornaste,

e nunca mais subsistirá.

20 E veio a mim a palavra do Senhor, dizendo: 21 Filho do homem, dirige o teu rosto contra Sidom, e profetiza contra ela, 22 E dize: Assim diz o Senhor Deus: Eis-me contra ti, ó Sidom, e serei glorificado no meio de ti; e saberão que eu sou o Senhor, quando nela executar juízos e nela me santificar.

23 Porque enviarei contra ela a peste,

e o sangue nas suas ruas,

e os traspassados cairão no meio dela,

estando a espada contra ela por todos os lados;

e saberão que eu sou o Senhor.

24 E a casa de Israel nunca mais terá espinho que a fira, nem espinho que cause dor, entre os que se acham ao redor deles e que os desprezam; e saberão que eu sou o Senhor Deus. 25 Assim diz o Senhor Deus: Quando eu congregar a casa de Israel dentre os povos entre os quais estão espalhados, e eu me santificar entre eles, perante os olhos dos gentios, então habitarão na sua terra que dei a meu servo, a Jacó. 26 E habitarão nela seguros, e edificarão casas, e plantarão vinhas, e habitarão seguros, quando eu executar juízos contra todos os que estão ao seu redor e que os desprezam; e saberão que eu sou o Senhor seu Deus.

1 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 2 Synu člověčí, rci vývodovi Tyrskému: Takto praví Panovník Hospodin: Proto že se vyvyšuje srdce tvé, a říkáš: Bůh silný jsem, na stolici Boží sedím u prostřed moře, ješto jsi člověk a ne Bůh silný, ačkoli sobě přivlastňuješ srdce podobné srdci Božímu, 3 Aj hle, moudřejší jsi nad Daniele, žádná věc tajná není před tebou ukrytá; 4 Moudrosti svou a rozumností svou nashromáždils sobě zboží, a nahrnuls zlata a stříbra do pokladů svých; 5 Velikou moudrostí svou v kupectví svém rozmnožil jsi zboží svá, a tak pozdvihlo se srdce tvé zbožím tvým; 6 Z té příčiny takto praví Panovník Hospodin: Proto že sobě přivlastňuješ srdce podobné srdci Božímu, 7 Protož aj, já přivedu na tě cizozemce, nejukrutnější národy, kteříž vytrhnouce meče své na krásu moudrosti tvé, zabijí jasnost tvou. 8 Do jámy spustí tě, a umřeš smrtí hroznou u prostřed moře. 9 Budeš-liž tu ještě říkati před oblíčejem mordéře svého: Bohem jsem, poněvadž jsi člověk a ne Bůh silný, jsa v ruce toho, jenž tě mordovati bude? 10 Smrtí neobřezanců umřeš od ruky cizozemců; nebo já mluvil jsem, praví Panovník Hospodin. 11 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 12 Synu člověčí, vydej se v naříkání nad králem Tyrským, a rci jemu: Takto praví Panovník Hospodin: Ty, jenž zapečeťuješ summy, plný moudrosti a nejkrásnější, 13 V Eden, zahradě Boží, byl jsi, všelijaké drahé kamení přikrývalo tě, sardius, topazius, jaspis, tarsis, onychin, beryl, zafir, karbunkulus a smaragd i zlato; nástrojové bubnů tvých a píšťal tvých v tobě, hned jakžs se narodil, připraveni jsou. 14 Ty jsi cherubem od pomazání. Jakž jsem tě za ochránce představil, na hoře svaté Boží jsi byl, u prostřed kamení ohnivého ustavičně jsi chodil. 15 Byl jsi dokonalý na cestách svých, hned jakžs se narodil, až se našla nepravost při tobě. 16 Pro množství kupectví tvého u prostřed tebe plno jest bezpráví, a velmi jsi prohřešil. Pročež zahubím tě, a vyhladím z hory Boží, ó cherube ochránce, z prostřed kamenů ohnivých. 17 Pozdvihlo se srdce tvé slávou tvou, k zlému jsi užíval moudrosti své příčinou jasnosti své. Porazím tě na zemi, před oblíčej králů povrhu tě, aby se dívali na tebe. 18 Pro množství nepravostí tvých, a pro nespravedlnosti kupectví tvého poškvrnil jsi svatyně své. Protož vyvedu oheň z prostřed tebe, kterýž tě sžíře, a obrátí tě v popel na zemi před očima všech na tě hledících. 19 Všickni, kdož tě znali mezi národy, ztrnou nad tebou; k hrůze veliké budeš, a nebude tě na věky. 20 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 21 Synu člověčí, obrať tvář svou proti Sidonu, a prorokuj proti němu, 22 A rci: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já proti tobě jsem, ó Sidone, a budu oslaven u prostřed tebe. I zvědí, že já jsem Hospodin, když vykonám při něm soudy, a posvěcen budu v něm. 23 Pošli zajisté na něj mor, a krev na ulice jeho, a padati budou zranění u prostřed něho od meče na všecky strany, i zvědí, že já jsem Hospodin. 24 A tak nebude více míti dům Izraelský trnu urážejícího a bodláku bodoucího ze všech okolních pohrdajících jimi, a zvědí, že já jsem Panovník Hospodin. 25 Takto praví Panovník Hospodin: Když shromáždím dům Izraelský z národů, mezi něž rozptýleni jsou, a posvěcen budu v nich před očima pohanů, a bydliti budou v zemi své, kterouž jsem byl dal služebníku svému Jákobovi: 26 Tehdy bydliti budou v ní bezpečně, a nastavějí domů, a štípí vinice. Bydliti, pravím, budou bezpečně, když vykonám soudy, při všech zhoubcích jejich vůkol nich, i zvědí, že já jsem Hospodin Bůh jejich.