1 O peso que viu o profeta Habacuque.

2 Até quando, Senhor,

clamarei eu,

e tu não me escutarás?

Gritar-te-ei: Violência!

E não salvarás?

3 Por que razão me mostras

a iniquidade,

e me fazes ver a opressão?

Pois que a destruição e a violência

estão diante de mim,

havendo também quem suscite

a contenda e o litígio.

4 Por esta causa a lei se afrouxa,

e o juízo nunca se manifesta;

porque o ímpio cerca o justo,

e o juízo se manifesta torcido.

5 Vede entre os gentios e olhai,

e maravilhai-vos, e admirai-vos;

porque realizarei em vossos dias

uma obra que vós não crereis,

quando for contada.

6 Porque eis que suscito os caldeus,

nação amarga e impetuosa,

que marcha sobre a largura

da terra,

para apoderar-se de moradas

que não são suas.

7 Horrível e terrível é;

dela mesma sairá o seu juízo

e a sua dignidade.

8 E os seus cavalos são mais ligeiros

do que os leopardos,

e mais espertos do que

os lobos à tarde;

os seus cavaleiros espalham-se

por toda parte;

os seus cavaleiros virão de longe,

voarão como águias

que se apressam a devorar.

9 Eles todos virão

para fazer violência;

os seus rostos buscarão

o vento oriental,

e reunirão os cativos

como areia.

10 E escarnecerão dos reis,

e dos príncipes farão zombaria;

eles se rirão

de todas as fortalezas,

porque amontoarão terra,

e as tomarão.

11 Então muda a sua mente,

e seguirá, e se fará culpado,

atribuindo este seu poder

ao seu deus.

12 Não és tu desde a eternidade,

ó Senhor meu Deus,

meu Santo?

Nós não morreremos.

Ó Senhor, para juízo o puseste,

e tu, ó Rocha,

o fundaste para castigar.

13 Tu és tão puro de olhos,

que não podes ver o mal,

e a opressão não podes

contemplar.

Por que olhas para os que procedem

aleivosamente,

e te calas quando o ímpio devora

aquele que é mais justo

do que ele?

14 E por que farias os homens

como os peixes do mar,

como os répteis,

que não têm quem os governe?

15 Ele a todos levantará

com o anzol,

apanhá-los-á com a sua rede,

e os ajuntará na sua

rede varredoura;

por isso ele se alegrará

e se regozijará.

16 Por isso sacrificará à sua rede,

e queimará incenso

à sua varredoura;

porque com elas engordou

a sua porção,

e engrossou a sua comida.

17 Porventura por isso

esvaziará a sua rede

e não terá piedade de matar

as nações continuamente?

1 Břímě, kteréž u vidění viděl Abakuk prorok. 2 Až dokud, ó Hospodine, křičeti budu, a nevyslyšíš? Volati budu k tobě pro nátisk, a nespomůžeš? 3 Proč dopouštíš, abych hleděti musil na nepravost, a na bezpráví se dívati, též na zhoubu a na nátisk proti mně? A vždy jest, kdož svár a různici vzbuzuje. 4 Odkudž se děje opuštění zákona, a nedochází nikdá soud. Nebo bezbožný obkličuje spravedlivého, pročež vychází soud převrácený. 5 Pohleďte na národy a popatřte, nýbrž s velikým podivením se užasněte, proto že dělám dílo ve dnech vašich, o němž když vypravováno bude, neuvěříte. 6 Nebo aj, já vzbudím Kaldejské, národ lítý a rychlý, kterýž zjezdí všecku širokost země, aby dědičně opanoval příbytky jiných, 7 Strašlivý a hrozný, od něhož soud jeho i vyvýšenost jeho vyjde. 8 Koni jeho rychlejší budou než rysové, a lítější nad vlky večerní; veliké množství bude jezdců jeho, kteřížto jezdci jeho zdaleka přijedou, a přiletí jako orlice, kteráž chvátá na pastvu. 9 Každý z nich k utiskování přijde, obrátíce tváři své k východu, když seberou jako písek zajaté. 10 Tentýž i králům se posmívati bude, a knížata smích jemu budou; tentýž každé pevnosti smáti se bude, a zdělaje náspy, dobude jí. 11 Tehdy promění se duch jeho, a přestoupí i zaviní, mysle, že ta moc jeho boha jeho jest. 12 Hospodine Bože můj, Svatý můj, zdaliž ty nejsi od věčnosti? Myť nezemřeme. Hospodine, k soudu postavil jsi jej, ty, ó skálo, k trestání nastrojil jsi ho. 13 Èistéť jsou tvé oči, tak že na zlé věci hleděti, a na bezpráví se dívati nemůžeš. Pročež přehlídati máš nešlechetníkům a mlčeti, poněvadž bezbožník sehlcuje spravedlivějšího, než sám jest. 14 A zanechávati lidí jako ryb mořských, jako zeměplazu, kterýž nemá pána? 15 Všecky napořád udicí vytahuje, zatahuje je sítí svou, a zahrnuje je nevodem svým, protož veselí se a pléše. 16 Protož síti své obětuje, a kadí nevodu svému; nebo skrze ně ztučněl díl jeho, a strava jeho zlepšena. 17 S tím-liž se vším předce zatahovati má sít svou, a ustavičně národy mordovati bez lítosti?