1 Eu sou aquele homem

que viu a aflição

pela vara do seu furor.

2 Ele me guiou e me fez andar

em trevas e não na luz.

3 Deveras fez virar e revirar

a sua mão contra mim

o dia todo.

4 Fez envelhecer

a minha carne

e a minha pele,

quebrou os meus ossos.

5 Edificou contra mim,

e me cercou de fel e trabalho.

6 Assentou-me em lugares tenebrosos,

como os que estavam mortos

há muito.

7 Cercou-me de uma sebe,

e não posso sair;

agravou os meus grilhões.

8 Ainda quando clamo e grito,

ele exclui

a minha oração.

9 Fechou os meus caminhos

com pedras lavradas,

fez tortuosas as minhas veredas.

10 Fez-se-me como

urso de emboscada,

um leão em esconderijos.

11 Desviou os meus caminhos

e fez-me em pedaços;

deixou-me assolado.

12 Armou o seu arco,

e me pôs como alvo

à flecha.

13 Fez entrar nas minhas entranhas

as flechas da sua aljava.

14 Fui feito um objeto de escárnio

para todo o meu povo,

e a sua canção todo o dia.

15 Fartou-me de amarguras,

embriagou-me de absinto.

16 Quebrou com cascalho

os meus dentes,

abaixou-me na cinza.

17 E afastaste da paz a minha alma;

esqueci-me do bem.

18 Então disse eu:

Já pereceu a minha força,

como também a minha esperança

no Senhor.

19 Lembra-te

da minha aflição

e do meu pranto,

do absinto e do fel.

20 Minha alma certamente

disto se lembra,

e se abate dentro de mim.

21 Disto me recordarei na minha mente;

por isso esperarei.

22 As misericórdias do Senhor

são a causa

de não sermos consumidos,

porque as suas misericórdias

não têm fim;

23 Novas são cada manhã;

grande é a tua fidelidade.

24 A minha porção é o Senhor,

diz a minha alma;

portanto esperarei nele.

25 Bom é o Senhor

para os que esperam por ele,

para a alma que o busca.

26 Bom é ter esperança,

e aguardar em silêncio

a salvação do Senhor.

27 Bom é para o homem

suportar o jugo na sua mocidade.

28 Assente-se solitário

e fique em silêncio;

porquanto Deus

o pôs sobre ele.

29 Ponha a sua boca no pó;

talvez ainda haja esperança.

30 Dê a sua face ao que o fere;

farte-se de afronta.

31 Pois o Senhor não rejeitará

para sempre.

32 Pois, ainda que entristeça a alguém,

usará de compaixão,

segundo a grandeza

das suas misericórdias.

33 Porque não aflige

nem entristece de bom grado

aos filhos dos homens.

34 Pisar debaixo dos seus pés

a todos os presos da terra,

35 Perverter o direito do homem

perante a face do Altíssimo,

36 Subverter ao homem no seu pleito,

não o veria o Senhor?

37 Quem é aquele que diz,

e assim acontece,

quando o Senhor

o não mande?

38 Porventura da boca do Altíssimo

não sai

tanto o mal como o bem?

39 De que se queixa, pois, o homem vivente?

Queixe-se cada um

dos seus pecados.

40 Esquadrinhemos os nossos caminhos,

e provemo-los,

e voltemos para o Senhor.

41 Levantemos os nossos corações

com as mãos para Deus nos céus,

dizendo:

42 Nós transgredimos,

e fomos rebeldes;

por isso tu não perdoaste.

43 Cobriste-te de ira,

e nos perseguiste;

mataste, não perdoaste.

44 Cobriste-te de nuvens,

para que não passe

a nossa oração.

45 Como escória e refugo nos puseste

no meio dos povos.

46 Todos os nossos inimigos

abriram contra nós a sua boca.

47 Temor e laço vieram sobre nós,

assolação e destruição.

48 Torrentes de água

derramaram os meus olhos,

por causa da destruição

da filha do meu povo.

49 Os meus olhos choram,

e não cessam, porque não há descanso,

50 Até que o Senhor atente

e veja desde os céus.

51 Os meus olhos entristecem

a minha alma,

por causa de todas as filhas

da minha cidade.

52 Como ave me caçam

os que, sem causa,

são meus inimigos.

53 Cortaram-me a vida na masmorra,

e lançaram pedras sobre mim.

54 Águas correram

sobre a minha cabeça;

eu disse: Estou cortado.

55 Invoquei o teu nome, Senhor,

desde a mais profunda masmorra.

56 Ouviste a minha voz;

não escondas o teu ouvido

ao meu suspiro,

ao meu clamor.

57 Tu te aproximaste

no dia em que te invoquei;

disseste: Não temas.

58 Pleiteaste, Senhor,

as causas da minha alma;

remiste a minha vida.

59 Viste, Senhor, a injustiça

que me fizeram;

julga a minha causa.

60 Viste toda a sua vingança,

todos os seus pensamentos contra mim.

61 Ouviste a sua afronta, Senhor,

todos os seus pensamentos contra mim,

62 Os lábios dos que se levantam

contra mim

e os seus desígnios

me são contrários todo o dia.

63 Observa-os ao assentarem-se

e ao levantarem-se;

eu sou a sua música.

64 Tu lhes darás recompensa, Senhor,

conforme a obra das suas mãos.

65 Tu lhes darás ânsia de coração,

maldição tua sobre eles.

66 Na tua ira os perseguirás,

e os destruirás de debaixo

dos céus do Senhor.

1 Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího. 2 Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu. 3 Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den. 4 Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé. 5 Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí. 6 Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli. 7 Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj. 8 A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou. 9 Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl. 10 Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších. 11 Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý. 12 Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám. 13 Postřelil ledví má střelami toulu svého. 14 Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den. 15 Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem. 16 Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela. 17 Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí, 18 A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu. 19 A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč, 20 Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně. 21 A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám), 22 Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho, 23 Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá. 24 Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm. 25 Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá. 26 Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo. 27 Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého, 28 Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo, 29 Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje, 30 Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou. 31 Neboť nezamítá Pán na věčnost; 32 Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého. 33 Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských. 34 Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi, 35 Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího, 36 Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje. 37 Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal? 38 Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré? 39 Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své? 40 Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu. 41 Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe. 42 Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš. 43 Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ. 44 Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba. 45 Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto. 46 Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši. 47 Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření. 48 Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého. 49 Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení, 50 Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe. 51 Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého. 52 Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny. 53 Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením. 54 Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně. 55 Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší. 56 Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým. 57 V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se. 58 Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj. 59 Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti. 60 Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně. 61 Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně, 62 Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den. 63 Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich. 64 Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich. 65 Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně. 66 Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.