1 Por que se amotinam os gentios,

e os povos imaginam coisas vãs?

2 Os reis da terra se levantam

e os governos consultam

juntamente contra o Senhor

e contra o seu ungido, dizendo:

3 Rompamos as suas ataduras,

e sacudamos de nós as suas cordas.

4 Aquele que habita nos céus

se rirá;

o Senhor zombará deles.

5 Então lhes falará na sua ira,

e no seu furor

os turbará.

6 Eu, porém, ungi o meu Rei

sobre o meu santo monte de Sião.

7 Proclamarei o decreto:

O Senhor me disse:

Tu és meu Filho,

eu hoje te gerei.

8 Pede-me, e eu te darei

os gentios por herança,

e os fins da terra

por tua possessão.

9 Tu os esmigalharás

com uma vara de ferro;

tu os despedaçarás

como a um vaso de oleiro.

10 Agora, pois, ó reis,

sede prudentes;

deixai-vos instruir,

juízes da terra.

11 Servi ao Senhor com temor,

e alegrai-vos com tremor.

12 Beijai o Filho, para que

se não ire,

e pereçais no caminho,

quando em breve se acender

a sua ira;

bem-aventurados todos aqueles

que nele confiam.

1 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují? 2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho, 3 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich. 4 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim. 5 Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka: 6 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou. 7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě. 8 Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé. 9 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je. 10 A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští. 11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením. 12 Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.