Ao mestre de canto. Salmo de Davi

1 Senhor, tu me sondaste,

e me conheces.

2 Tu sabes o meu assentar

e o meu levantar;

de longe entendes

o meu pensamento.

3 Cercas o meu andar,

e o meu deitar;

e conheces

todos os meus caminhos.

4 Não havendo ainda palavra

alguma na minha língua,

eis que logo, ó Senhor,

tudo conheces.

5 Tu me cercaste

por detrás e por diante,

e puseste sobre mim a tua mão.

6 Tal conhecimento é

para mim maravilhosíssimo;

tão alto que

não o posso atingir.

7 Para onde me irei do teu Espírito,

ou para onde fugirei

da tua face?

8 Se subir ao céu, lá tu estás;

se fizer no inferno a minha cama,

eis que tu ali estás também.

9 Se tomar as asas da alva,

se habitar nas extremidades

do mar,

10 Até ali a tua mão me guiará

e a tua destra me susterá.

11 Se disser:

Decerto que as trevas

me encobrirão;

então a noite será luz

à roda de mim.

12 Nem ainda as trevas

me encobrem de ti;

mas a noite resplandece

como o dia;

as trevas e a luz

são para ti a mesma coisa;

13 Pois possuíste

as minhas entranhas;

cobriste-me no ventre

de minha mãe.

14 Eu te louvarei, porque de um modo

assombroso, e tão maravilhoso

fui feito;

maravilhosas são as tuas obras,

e a minha alma o sabe muito bem.

15 Os meus ossos

não te foram encobertos,

quando no oculto fui feito,

e entretecido

nas profundezas da terra.

16 Os teus olhos viram o meu corpo

ainda informe;

e no teu livro todas estas coisas

foram escritas;

as quais em continuação

foram formadas,

quando nem ainda uma delas

havia.

17 E quão preciosos me são, ó Deus,

os teus pensamentos!

Quão grandes são as somas deles!

18 Se as contasse,

seriam em maior número

do que a areia;

quando acordo

ainda estou contigo.

19 Ó Deus, tu matarás

decerto o ímpio;

apartai-vos portanto de mim,

homens de sangue.

20 Pois falam malvadamente

contra ti;

e os teus inimigos

tomam o teu nome em vão.

21 Não odeio eu, ó Senhor,

aqueles que te odeiam,

e não me aflijo por causa dos que

se levantam contra ti?

22 Odeio-os com ódio perfeito;

tenho-os por inimigos.

23 Sonda-me, ó Deus,

e conhece o meu coração;

prova-me, e conhece

os meus pensamentos.

24 E vê se há em mim

algum caminho mau,

e guia-me pelo caminho eterno.

1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal. 2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka. 3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi. 4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš. 5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou. 6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu. 7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl? 8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. 9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři: 10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla. 11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne. 12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo. 13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé. 14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně. 15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země. 16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo. 17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa! 18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou. 19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne, 20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. 21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? 22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. 23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. 24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.