1 Louvai ao Senhor,

porque ele é bom,

porque

a sua benignidade dura para sempre.

2 Digam-no os remidos do Senhor,

os que remiu

da mão do inimigo,

3 E os que congregou das terras

do oriente e do ocidente,

do norte e do sul.

4 Andaram desgarrados pelo deserto,

por caminhos solitários;

não acharam cidade

para habitarem.

5 Famintos e sedentos,

a sua alma neles desfalecia.

6 E clamaram ao Senhor

na sua angústia,

e os livrou das suas dificuldades.

7 E os levou por caminho direito,

para irem

a uma cidade de habitação.

8 Louvem ao Senhor pela sua bondade,

e pelas suas maravilhas

para com

os filhos dos homens.

9 Pois fartou a alma sedenta,

e encheu de bens a alma faminta.

10 Tal como a que

se assenta nas trevas

e sombra da morte,

presa em aflição e em ferro;

11 Porquanto se rebelaram contra

as palavras de Deus,

e desprezaram

o conselho do Altíssimo.

12 Portanto,

lhes abateu o coração com trabalho;

tropeçaram,

e não houve quem os ajudasse.

13 Então clamaram ao Senhor

na sua angústia,

e os livrou das suas dificuldades.

14 Tirou-os das trevas

e sombra da morte;

e quebrou

as suas prisões.

15 Louvem ao Senhor pela sua bondade,

e pelas suas maravilhas

para com

os filhos dos homens.

16 Pois quebrou as portas de bronze,

e despedaçou

os ferrolhos de ferro.

17 Os loucos,

por causa da sua transgressão,

e por causa das suas iniquidades,

são aflitos.

18 A sua alma aborreceu toda

a comida,

e chegaram até às portas da morte.

19 Então clamaram ao Senhor

na sua angústia,

e ele os livrou das suas dificuldades.

20 Enviou a sua palavra,

e os sarou;

e os livrou da sua destruição.

21 Louvem ao Senhor pela sua bondade,

e pelas suas maravilhas

para com

os filhos dos homens.

22 E ofereçam

os sacrifícios de louvor,

e relatem

as suas obras com regozijo.

23 Os

que descem ao mar em navios,

mercando

nas grandes águas,

24 Esses veem as obras do Senhor,

e

as suas maravilhas no profundo.

25 Pois ele manda,

e se levanta o vento tempestuoso

que eleva as suas ondas.

26 Sobem aos céus;

descem aos abismos,

e a sua alma

se derrete em angústias.

27 Andam

e cambaleiam como ébrios,

e perderam todo

o tino.

28 Então clamam ao Senhor

na sua angústia;

e ele os livra das suas dificuldades.

29 Faz cessar a tormenta,

e acalmam-se as suas ondas.

30 Então se alegram,

porque se aquietaram;

assim os leva

ao seu porto desejado.

31 Louvem ao Senhor pela sua bondade,

e pelas suas maravilhas

para com

os filhos dos homens.

32 Exaltem-no

na congregação do povo,

e glorifiquem-no

na assembleia dos anciãos.

33 Ele converte os rios

em um deserto,

e as fontes em terra sedenta;

34 A terra frutífera

em estéril,

pela maldade dos

que nela habitam.

35 Converte o deserto em lagoa,

e

a terra seca em fontes.

36 E faz habitar ali os famintos,

para

que edifiquem cidade para habitação;

37 E semeiam

os campos e plantam vinhas,

que produzem fruto abundante.

38 Também os abençoa,

de modo que se multiplicam muito;

e o seu gado não diminui.

39 Depois se diminuem e se abatem,

pela opressão,

e aflição e tristeza.

40 Derrama o desprezo sobre os príncipes,

e

os faz andar desgarrados pelo deserto,

onde não há caminho.

41 Porém livra ao necessitado da opressão,

em um lugar alto,

e multiplica

as famílias como rebanhos.

42 Os retos o verão,

e se alegrarão,

e toda a iniquidade tapará a boca.

43 Quem é sábio observará estas coisas,

e eles compreenderão

as benignidades do Senhor.

1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho. 2 Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali, 3 A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře. 4 Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce. 5 Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich. 6 Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je, 7 A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení. 8 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, 9 Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi. 10 Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy, 11 Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli. 12 Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka. 13 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje. 14 Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá. 15 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, 16 Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává. 17 Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají. 18 Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují. 19 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje. 20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu. 21 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, 22 A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním. 23 Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách, 24 Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti. 25 Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské. 26 Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se. 27 Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí. 28 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje. 29 Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich. 30 I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému. 31 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými. 32 Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej. 33 Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost, 34 Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích. 35 Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod. 36 I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení. 37 Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody. 38 Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje. 39 A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí, 40 Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné. 41 Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo. 42 Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá. 43 Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?