Ao mestre de canto. Salmo de Davi

1 Esperei com paciência no Senhor,

e ele se inclinou

para mim,

e ouviu o

meu clamor.

2 Tirou-me de um lago horrível,

de um charco de lodo,

pôs os meus pés

sobre uma rocha,

firmou os meus

passos.

3 E pôs um novo cântico na minha boca, um hino ao nosso Deus;

muitos o verão,

e temerão,

e confiarão

no Senhor.

4 Bem-aventurado o homem

que põe no Senhor a sua confiança,

e que

não respeita os soberbos

nem os que se desviam

para a mentira.

5 Muitas são, Senhor meu Deus,

as maravilhas

que tens operado para conosco,

e os teus pensamentos

não se podem contar diante de ti;

se eu

os quisera anunciar,

e deles falar,

são mais do

que se podem contar.

6 Sacrifício e oferta não quiseste;

os meus ouvidos abriste;

holocausto e expiação

pelo pecado não reclamaste.

7 Então disse: Eis aqui venho;

no rolo do livro

de mim está escrito.

8 Deleito-me em fazer a tua vontade, ó Deus meu;

sim, a tua

lei está dentro

do meu coração.

9 Preguei a justiça na grande congregação;

eis que

não retive os meus lábios,

Senhor,

tu o sabes.

10 Não escondi a tua justiça dentro do meu coração;

apregoei a tua fidelidade e a tua salvação.

Não escondi

da grande

congregação a tua benignidade

e a tua

verdade.

11 Não retires de mim, Senhor, as tuas misericórdias;

guardem-me continuamente a tua benignidade

e a tua

verdade.

12 Porque males sem número me têm rodeado;

as minhas

iniquidades me prenderam de modo que não posso olhar para cima.

São mais numerosas do

que os cabelos

da minha cabeça;

assim

desfalece o meu

coração.

13 Digna-te, Senhor, livrar-me:

Senhor, apressa-te

em meu auxílio.

14 Sejam à uma confundidos

e envergonhados os

que buscam a minha vida para destruí-la;

tornem atrás

e confundam-se os

que me querem mal.

15 Desolados sejam em pago

da sua afronta os

que me dizem:

Ah! Ah!

16 Folguem e alegrem-se em ti os que te buscam;

digam constantemente os

que amam a tua salvação:

Magnificado seja o

Senhor.

17 Mas eu sou pobre e necessitado;

contudo o Senhor cuida de mim.

Tu és o meu auxílio e o meu libertador;

não te detenhas,

ó meu Deus.

1 Přednímu zpěváku, Davidův žalm. 2 Žádostivě očekával jsem na Hospodina, i naklonil se ke mně, a vyslyšel mé volání. 3 A vytáhl mne z čisterny hlučící, i z bláta bahnivého, a postavil na skále nohy mé, a kroky mé utvrdil. 4 A tak vložil v ústa má píseň novou, chválu Bohu našemu, což když uhlédají mnozí, i báti se, i doufání skládati budou v Hospodinu. 5 Blahoslavený ten člověk, kterýž skládá v Hospodinu svou naději, a neohlédá se na pyšné, ani na ty, kteříž se ke lži uchylují. 6 Mnohé věci činíš ty, Hospodine Bože můj, a divní jsou skutkové tvoji i myšlení tvá o nás; není, kdo by je pořád vyčísti mohl před tebou. Já chtěl-li bych je vymluviti a vypraviti, mnohem více jich jest, nežli vypraveno býti může. 7 Oběti a daru neoblíbils, ale uši jsi mi otevřel; zápalu a oběti za hřích nežádal jsi. 8 Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, jakož v knihách psáno jest o mně. 9 Abych činil vůli tvou, Bože můj, líbost mám; nebo zákon tvůj jest u prostřed vnitřností mých. 10 Ohlašoval jsem spravedlnost v shromáždění velikém; aj, rtů svých že jsem nezdržoval, ty znáš, Hospodine. 11 Spravedlnosti tvé neukryl jsem u prostřed srdce svého, pravdu tvou a spasení tvé vypravoval jsem, nezatajil jsem milosrdenství tvého a pravdy tvé v shromáždění velikém. 12 Ty pak, Hospodine, nevzdaluj slitování svých ode mne; milosrdenství tvé a pravda tvá vždycky ať mne ostříhají. 13 Neboť jsou mne obklíčily zlé věci, jimž počtu není; dostihly mne mé nepravosti, tak že prohlédnouti nemohu; rozmnožily se nad počet vlasů hlavy mé, a srdce mé opustilo mne. 14 Račiž ty mne, Hospodine, vysvoboditi; Hospodine, pospěšiž ku pomoci mé. 15 Zahanbeni buďte, a zapyřte se všickni, kteříž hledají duše mé, aby ji zahladili; zpět obráceni a v potupu dáni buďte, kteříž líbost mají v neštěstí mém. 16 Přijdiž na ně spuštění za to, že mne k hanbě přivésti usilují, říkajíce: Hahá, hahá. 17 Ale ať radují a veselí se v tobě všickni hledající tebe, a milující spasení tvé ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin. 18 Já pak ačkoli chudý a nuzný jsem, Pán však pečuje o mne. Pomoc má a vysvoboditel můj ty jsi. Bože můj, neprodlévejž.