Salmo de Davi

1 Pleiteia, Senhor, com aqueles que pleiteiam comigo;

peleja contra os

que pelejam

contra mim.

2 Pega do escudo e da rodela,

e levanta-te em minha ajuda.

3 Tira da lança

e obstrui o caminho aos que me perseguem;

dize à minha alma:

Eu sou a

tua salvação.

4 Sejam confundidos e envergonhados os que buscam a minha vida;

voltem atrás

e envergonhem-se

os que

contra mim tentam mal.

5 Sejam como a moinha perante o vento;

o anjo

do Senhor os faça fugir.

6 Seja o seu caminho tenebroso e escorregadio,

e o anjo

do Senhor os persiga.

7 Porque sem causa encobriram de mim a rede na cova,

a qual sem razão cavaram

para a minha

alma.

8 Sobrevenha-lhe destruição sem o saber,

e prenda-o a

rede que ocultou;

caia ele nessa

mesma

destruição.

9 E a minha alma se alegrará no Senhor;

alegrar-se-á na sua

salvação.

10 Todos os meus ossos dirão:

Senhor, quem é como tu,

que livras o pobre daquele

que é mais forte do que ele? Sim,

o pobre

e o necessitado daquele que o rouba.

11 Falsas testemunhas se levantaram;

depuseram contra mim coisas

que eu não sabia.

12 Tornaram-me o mal pelo bem,

roubando a minha

alma.

13 Mas, quanto a mim,

quando estavam enfermos, as minhas vestes eram o saco;

humilhava a minha alma

com o jejum,

e a minha oração voltava

para o meu

seio.

14 Portava-me como se ele fora meu irmão ou amigo;

andava lamentando e muito encurvado,

como quem

chora por sua mãe.

15 Mas eles com a minha adversidade se alegravam e se congregavam;

os abjetos

se congregavam contra mim,

e eu

não o sabia;

rasgavam-me,

e não cessavam.

16 Com hipócritas zombadores nas festas,

rangiam os dentes

contra mim.

17 Senhor, até

quando verás isto? Resgata a minha alma das suas assolações,

e a

minha predileta

dos leões.

18 Louvar-te-ei na grande congregação;

entre

muitíssimo povo te

celebrarei.

19 Não se alegrem os meus inimigos de mim sem razão,

nem acenem com os olhos

aqueles que me odeiam

sem causa.

20 Pois não falam de paz;

antes projetam enganar os quietos

da terra.

21 Abrem a boca de par em par contra mim,

e dizem:

Ah! Ah! Os nossos olhos

o viram.

22 Tu, Senhor, o tens visto, não te cales;

Senhor,

não te alongues de mim:

23 Desperta e acorda para o meu julgamento,

para a minha causa,

Deus meu

e Senhor meu.

24 Julga-me segundo a tua justiça,

Senhor Deus meu,

e não deixes

que se alegrem de mim.

25 Não digam em seus corações:

Ah! Alma nossa! Não digam:

Nós o havemos

devorado.

26 Envergonhem-se e confundam-se à uma os que se alegram com o meu mal;

vistam-se de

vergonha e

de confusão

os que

se engrandecem

contra mim.

27 Cantem e alegrem-se os que amam a minha justiça,

e digam continuamente:

O Senhor seja

engrandecido, o qual

ama a

prosperidade do seu

servo.

28 E assim a minha língua falará

da tua justiça e

do teu louvor todo o dia.

1 Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují. 2 Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci. 3 Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem. 4 Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí. 5 Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je. 6 Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je. 7 Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé. 8 Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou. 9 Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho. 10 A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí? 11 Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne. 12 Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce, 13 Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil. 14 Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval. 15 Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli. 16 S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými. 17 Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou. 18 I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu. 19 Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima. 20 Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí. 21 Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše. 22 Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne. 23 Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé. 24 Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou. 25 Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej. 26 Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně. 27 Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému. 28 I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.