1 Em ti, Senhor, confio;

nunca seja eu confundido.

2 Livra-me na tua justiça, e faze-me escapar;

inclina os teus ouvidos para mim,

e salva-me.

3 Sê tu a minha habitação forte,

à qual possa recorrer continuamente.

Deste um mandamento que me salva,

pois tu

és a minha rocha

e a minha

fortaleza.

4 Livra-me, meu Deus,

das mãos do ímpio,

das mãos do homem injusto

e cruel.

5 Pois tu és a minha esperança, Senhor Deus;

tu és a

minha confiança

desde a minha mocidade.

6 Por ti tenho sido sustentado desde o ventre;

tu és aquele que me tiraste das entranhas de minha mãe;

o meu louvor

será para ti

constantemente.

7 Sou como um prodígio para muitos,

mas tu és

o meu refúgio forte.

8 Encha-se a minha boca

do teu louvor

e da tua glória todo o dia.

9 Não me rejeites no tempo da velhice;

não me desampares,

quando se for

acabando a minha força.

10 Porque os meus inimigos falam contra mim,

e os

que espiam a minha

alma consultam juntos,

11 Dizendo: Deus o desamparou;

persegui-o e tomai-o,

pois não há quem o livre.

12 Ó Deus, não te alongues de mim;

meu Deus,

apressa-te em ajudar-me.

13 Sejam confundidos e consumidos os que são adversários da minha alma;

cubram-se de

opróbrio e

de confusão

aqueles que

procuram o meu mal.

14 Mas eu esperarei continuamente,

e te louvarei cada vez mais.

15 A minha boca manifestará

a tua justiça

e a tua salvação todo o dia,

pois não

conheço o número

delas.

16 Sairei na força do Senhor Deus,

farei menção da tua justiça,

e só dela.

17 Ensinaste-me, ó Deus, desde a minha mocidade;

e até aqui

tenho anunciado as

tuas maravilhas.

18 Agora também,

quando estou velho e de cabelos brancos, não me desampares, ó Deus,

até que tenha

anunciado a tua força a esta geração,

e o teu

poder a todos os vindouros.

19 Também a tua justiça, ó Deus,

está muito alta,

pois fizeste grandes coisas.

Ó Deus, quem é semelhante a ti?

20 Tu, que me tens feito ver muitos males e angústias,

me darás ainda a vida,

e me tirarás

dos abismos

da terra.

21 Aumentarás a minha grandeza,

e de novo me consolarás.

22 Também eu te louvarei com o saltério,

bem como à tua verdade,

ó meu Deus;

cantarei com harpa a ti,

ó Santo

de Israel.

23 Os meus lábios exultarão quando eu te cantar,

assim como a

minha alma,

que tu remiste.

24 A minha língua falará da tua justiça todo o dia;

pois estão confundidos

e envergonhados

aqueles que

procuram o meu mal.

1 V tebeť, Hospodine, doufám, nechť nejsem zahanben na věky. 2 Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne. 3 Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi. 4 Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka. 5 Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti. 6 Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky. 7 Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání. 8 Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe. 9 Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne. 10 Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu, 11 Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného. 12 Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc. 13 Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého. 14 Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu. 15 Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím. 16 Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost. 17 Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých. 18 Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou. 19 Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě? 20 Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš. 21 Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne. 22 I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský. 23 Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil. 24 Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahanbiti musili ti, jenž mého pádu hledali.