Ao mestre de canto, segundo a melodia "Os lagares". Salmo dos filhos de Corá

1 Quão amáveis são

os teus tabernáculos,

Senhor dos Exércitos!

2 A minha alma está desejosa,

e desfalece pelos átrios do Senhor;

o meu coração e

a minha carne clamam pelo Deus vivo.

3 Até o pardal encontrou casa,

e a andorinha ninho para si,

onde ponha seus filhos,

até mesmo nos teus altares,

Senhor dos Exércitos,

Rei meu e Deus meu.

4 Bem-aventurados os

que habitam em tua casa;

louvar-te-ão continuamente. (Selá.)

5 Bem-aventurado

o homem cuja força está em ti,

em cujo coração estão

os caminhos aplanados.

6 Que, passando pelo vale de Baca,

faz dele uma fonte;

a chuva

também enche os tanques.

7 Vão indo de força em força;

cada um deles

em Sião aparece perante Deus.

8 Senhor Deus dos Exércitos, escuta a minha oração;

inclina os ouvidos,

ó Deus de Jacó! (Selá.)

9 Olha, ó Deus, escudo nosso,

e contempla o rosto do teu ungido.

10 Porque vale mais um dia

nos teus átrios

do que mil.

Preferiria estar à porta da casa

do meu Deus,

a habitar nas tendas dos ímpios.

11 Porque o Senhor Deus é um sol

e escudo;

o Senhor dará graça e glória;

não retirará bem algum

aos que andam na retidão.

12 Senhor dos Exércitos, bem-aventurado o homem que em ti põe a sua confiança.

1 Přednímu z kantorů na gittit, synů Chóre, žalm. 2 Jak jsou milí příbytkové tvoji, Hospodine zástupů! 3 Žádostiva jest a velice touží duše má po síňcích Hospodinových; srdce mé, i tělo mé pléše k Bohu živému. 4 Ano i ten vrabec nalezl sobě místo a vlaštovice hnízdo, v němž by schránila mladé své, při oltářích tvých, Hospodine zástupů, králi můj a Bože můj. 5 Blahoslavení, kteříž přebývají v domě tvém, tiť tebe na věky chváliti budou. Sélah. 6 Blahoslavený člověk, jehož síla jest Hospodin, a v jejichž srdci jsou stezky kroků jejich, 7 Ti, kteříž jdouce přes údolí moruší, za studnici jej sobě pokládají, na něž i déšť požehnání přichází. 8 Berou se houf za houfem, a ukazují se před Bohem na Sionu. 9 Hospodine Bože zástupů, vyslyš modlitbu mou, pozoruj, ó Bože Jákobův. Sélah. 10 Pavézo naše, popatř, ó Bože, a viz tvář pomazaného svého. 11 Nebo lepší jest den v síňcích tvých, než jinde tisíc; zvolil jsem sobě raději u prahu seděti v domě Boha svého, nežli přebývati v stáncích bezbožníků. 12 Nebo Hospodin Bůh jest slunce a pavéza; tuť milosti i slávy udílí Hospodin, aniž odepře čeho dobrého chodícím v upřímnosti. 13 Hospodine zástupů, blahoslavený člověk, kterýž naději skládá v tobě.