1 Mas nos últimos dias acontecerá

que o monte da casa do Senhor

será estabelecido

no cume dos montes,

e se elevará sobre os outeiros,

e a ele afluirão os povos.

2 E irão muitas nações, e dirão:

Vinde, e subamos ao monte

do Senhor,

e à casa do Deus de Jacó,

para que nos ensine

os seus caminhos,

e andemos pelas suas veredas;

porque de Sião sairá a lei,

e de Jerusalém a palavra

do Senhor.

3 E julgará entre muitos povos,

e castigará nações poderosas

e longínquas,

e converterão as suas espadas

em pás,

e as suas lanças em foices;

uma nação não levantará

a espada contra outra nação,

nem aprenderão mais a guerra.

4 Mas assentar-se-á cada um

debaixo da sua videira,

e debaixo da sua figueira,

e não haverá quem os espante,

porque a boca do Senhor

dos Exércitos o disse.

5 Porque todos os povos andam,

cada um em nome do seu deus;

mas nós andaremos em nome

do Senhor nosso Deus,

para todo o sempre.

6 Naquele dia, diz o Senhor,

congregarei a que coxeava,

e recolherei a que tinha

sido expulsa,

e a que eu tinha maltratado.

7 E da que coxeava

farei um remanescente,

e da que tinha sido arrojada

para longe,

uma nação poderosa;

e o Senhor reinará sobre eles

no monte Sião,

desde agora e para sempre.

8 E a ti, ó torre do rebanho,

fortaleza da filha de Sião,

a ti virá; sim, a ti virá

o primeiro domínio,

o reino da filha de Jerusalém.

9 E agora, por que fazes

tão grande pranto?

Não há em ti rei?

Pereceu o teu conselheiro?

Apoderou-se de ti a dor,

como da que está de parto?

10 Sofre dores, e trabalha,

para dar à luz,

ó filha de Sião,

como a que está de parto,

porque agora sairás da cidade,

e morarás no campo,

e virás até Babilônia;

ali, porém, serás livrada;

ali te remirá o Senhor

da mão de teus inimigos.

11 Agora se congregaram

muitas nações contra ti,

que dizem:

Seja profanada,

e vejam os nossos olhos

o seu desejo sobre Sião.

12 Mas não sabem os pensamentos

do Senhor,

nem entendem o seu conselho;

porque as ajuntou como gavelas

numa eira.

13 Levanta-te e trilha,

ó filha de Sião;

porque eu farei de ferro

o teu chifre,

e farei de bronze as tuas unhas;

e esmiuçarás a muitos povos,

e o seu ganho será consagrado

ao Senhor,

e os seus bens ao Senhor

de toda a terra.

1 Ale stane se v posledních dnech, že utvrzena bude hora domu Hospodinova na vrchu hor, a vyvýšena nad pahrbky, i pohrnou se k ní národové. 2 A půjdou lidé mnozí, říkajíce: Poďte, a vstupme na horu Hospodinovu, totiž do domu Boha Jákobova, a bude nás vyučovati cestám svým, i budeme choditi po stezkách jeho. Nebo z Siona vyjde zákon, a slovo Hospodinovo z Jeruzaléma. 3 Onť bude souditi mezi národy mnohými, a trestati bude národy silné za dlouhé časy. I skují meče své v motyky, a oštípy své v srpy. Nepozdvihne národ proti národu meče, a nebudou se více učiti boji. 4 Ale seděti bude každý pod vinným kmenem svým, a pod fíkovím svým, a nebude žádného, kdo by přestrašil; nebo ústa Hospodina zástupů mluvila. 5 Všickni zajisté národové choditi budou jeden každý ve jménu boha svého, ale my choditi budeme ve jménu Hospodina Boha našeho na věky věků. 6 V ten den, dí Hospodin, zberu zase kulhavou, a zahnanou shromáždím, i tu, kteréž jsem zle činil. 7 I dám té kulhavé potomky, a pryč zahnané národ silný, a bude kralovati Hospodin nad nimi na hoře Sion od tohoto času až na věky. 8 A tak ty věže bravná, bašto dcery Sionské, až k tobě přijde, přijde, pravím, panování první, a království k dceři Jeruzalémské. 9 Pročež nyní tak velice křičíš? Zdaliž není žádného krále v tobě? Zdali rádce tvůj zahynul, že tě zachvátila bolest jako rodičku? 10 Pracujž ku porodu a úpěj, dcero Sionská, jako rodička; nebo již vyjdeš z města, a budeš bydliti na poli, a přijdeš až do Babylona. Tam vytržena budeš, tam tě vykoupí Hospodin z ruky nepřátel tvých. 11 Sbírajíť se nyní sic proti tobě národové mnozí, říkající: Nechť jest poškvrněn Sion, a nechť se podívají na to oči naše. 12 Však oni neznají myšlení Hospodinových, aniž rozumějí radě jeho, že je shromažďuje jako snopy na humno. 13 Vstaniž a mlať, dcero Sionská; nebo rok tvůj učiním železný, a kopyta tvá učiním ocelivá. I zetřeš národy mnohé, a posvětím Hospodinu jmění jejich, a zboží jejich Pánu vší země.