1 Palavra do Senhor, que veio a Miqueias, morastita, nos dias de Jotão, Acaz e Ezequias, reis de Judá, a qual ele viu sobre Samaria e Jerusalém.

2 Ouvi, todos os povos,

presta atenção, ó terra,

e tudo o que nela há;

e seja o Senhor Deus

testemunha contra vós,

o Senhor, desde o seu

santo templo.

3 Porque eis que o Senhor

está para sair do seu lugar,

e descerá, e andará

sobre as alturas da terra.

4 E os montes debaixo dele

se derreterão,

e os vales se fenderão,

como a cera diante do fogo,

como as águas que se precipitam

num abismo.

5 Tudo isto por causa

da transgressão de Jacó,

e dos pecados da casa de Israel.

Qual é a transgressão de Jacó?

Não é Samaria?

E quais os altos de Judá?

Não é Jerusalém?

6 Por isso farei de Samaria

um montão de pedras do campo,

uma terra de plantar vinhas,

e farei rolar as suas pedras

no vale,

e descobrirei os seus

fundamentos.

7 E todas as suas imagens

de escultura

serão despedaçadas,

e todas as suas ofertas

serão queimadas pelo fogo,

e de todos os seus ídolos

eu farei uma assolação;

porque pela paga de prostituta

os ajuntou,

e para a paga de prostituta

voltarão.

8 Por isso lamentarei, e gemerei,

andarei despojado e nu;

farei lamentação como de chacais,

e pranto como de avestruzes.

9 Porque a sua chaga

é incurável,

porque chegou até Judá;

estendeu-se até à porta

do meu povo,

até Jerusalém.

10 Não o anuncieis em Gate,

nem choreis muito;

revolve-te no pó,

na casa de Afra.

11 Passa, ó moradora de Safir,

em vergonhosa nudez;

a moradora de Zaanã não saiu;

o pranto de Bete-Ezel

tirará de vós a sua posição.

12 Porque a moradora de Marote

sofre pelo bem;

porque desceu do Senhor o mal

até à porta de Jerusalém.

13 Ata os animais ligeiros ao carro,

ó moradora de Laquis;

esta foi o princípio do pecado

para a filha de Sião,

porque em ti se acharam

as transgressões de Israel.

14 Por isso darás presentes

a Moresete-Gate;

as casas de Aczibe se tornarão

em engano para os reis de Israel.

15 Ainda trarei a ti,

ó moradora de Maressa,

aquele que te possuirá;

chegará até Adulão

a glória de Israel.

16 Faze-te calva, e tosquia-te,

por causa dos filhos

das tuas delícias;

alarga a tua calva como a águia,

porque de ti foram levados

cativos.

1 Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Micheášovi Moraštickému za dnů Jotama, Achasa a Ezechiáše králů Judských, kteréž u vidění slyšel o Samaří a Jeruzalému. 2 Slyšte všickni lidé napořád, pozoruj země, i což na ní jest, a nechť jest Panovník Hospodin proti vám svědkem, Panovník z chrámu svatosti své. 3 Nebo aj, Hospodin vyjde z místa svého, a sstoupě, šlapati bude po vysokostech země. 4 I budou se rozplývati hory pod ním, a údolé se roztrhovati, tak jako vosk od ohně, a jako vody mající spád dolů, 5 A to všecko pro Jákobovo zpronevěření, a pro hříchy domu Izraelského. Kdo jest příčina zpronevěření Jákobova? Zdali ne Samaří? A kdo výsostí Judských: Zdali ne Jeruzalém? 6 Protož obrátím Samaří v hromadu rumu, k štípení vinic, a svalím do údolí kamení její, i základy její odkryji. 7 A všecky rytiny její ztlučeny budou, i všickni darové její ohněm spáleni, a všecky modly její obrátím v pustinu. Nebo ze mzdy nevěstčí toho nashromáždila, protož se zase ke mzdě nevěstčí to navrátí. 8 Nad čímž kvíliti a naříkati budu, chodě svlečený a nahý, vydám se v naříkání jako drakové, a v kvílení jako mladé sovy, 9 Proto že zneduživěla od ran svých, a že přišlo to až k Judovi, dosáhlo až k bráně lidu mého, až do Jeruzaléma. 10 Neoznamujtež v Gát, aniž hned plačte; v domě Ofra v prachu se válej. 11 Ty, kteráž bydlíš v Safir, zajdi, obnaženou majíc hanbu. Nevyjdeť ta, kteráž bydlí v Zaanan pro kvílení v Betezel, od vás maje živnost svou. 12 Bude, pravím, bolestiti pro dobré věci obyvatelkyně Marót, proto že sstoupí zlé od Hospodina až do brány Jeruzalémské. 13 Zapřáhni do vozu rychlé koně, obyvatelkyně Lachis, kteráž jsi původ hřícha dceři Sionské; nebo v tobě nalezena jsou přestoupení Izraelova. 14 Protož pošleš dary své s Morešet v Gát; domové Achzib zklamají krále Izraelské. 15 Ó obyvatelkyně Maresa, i toběť tudíž přivedu dědice; až do Adulam přijde, k slávě Izraelské. 16 Učiniž sobě lysinu, a ohol se pro syny rozkoší svých; rozšiř lysinu svou jako orlice, nebo stěhují se od tebe.