1 Ai daqueles que nas suas camas

intentam a iniquidade,

e maquinam o mal;

à luz da alva o praticam,

porque está no poder

da sua mão!

2 E cobiçam campos,

e roubam-nos,

cobiçam casas,

e arrebatam-nas;

assim fazem violência

a um homem e à sua casa,

a uma pessoa e à sua herança.

3 Portanto, assim diz o Senhor:

Eis que projeto um mal

contra esta família,

do qual não tirareis

os vossos pescoços,

e não andareis tão altivos,

porque o tempo será mau.

4 Naquele dia se levantará

sobre vós um provérbio,

e se lamentará pranto lastimoso,

dizendo:

Nós estamos inteiramente

desolados;

a porção do meu povo

ele a troca;

como me despoja!

Tira os nossos campos

e os reparte!

5 Portanto, não terás tu

na congregação do Senhor

quem lance o cordel pela sorte.

6 Não profetizeis aos que

profetizam;

eles não profetizarão para eles,

pois não se apartará

a sua vergonha.

7 Ó vós que sois chamados

casa de Jacó,

porventura encurtou-se

o Espírito do Senhor?

São estas as suas obras?

E não é assim que fazem bem

as minhas palavras

ao que anda retamente?

8 Mas ontem, se levantou o meu povo

como inimigo;

de sobre a vestidura

tirastes a capa

daqueles que passavam seguros,

como homens que voltavam

da guerra.

9 Lançastes fora as mulheres

do meu povo,

da casa das suas delícias;

das suas crianças tirastes

para sempre a minha glória.

10 Levantai-vos, e ide-vos,

porque este não é

lugar de descanso;

por causa da imundícia

que traz destruição,

sim, destruição enorme.

11 Se houver alguém que,

andando com espírito

de falsidade, mentir, dizendo:

Eu te profetizarei

sobre o vinho

e a bebida forte;

será esse tal o profeta

deste povo.

12 Certamente te ajuntarei todo,

ó Jacó;

certamente congregarei

o restante de Israel;

pô-los-ei todos juntos,

como ovelhas de Bozra;

como o rebanho

no meio do seu pasto,

farão estrondo por causa

da multidão dos homens.

13 Subirá diante deles

o que abrirá o caminho;

eles romperão,

e entrarão pela porta,

e sairão por ela;

e o rei irá adiante deles,

e o Senhor

à testa deles.

1 Běda těm, kteříž vymýšlejí nepravost a ukládají zlé na ložcích svých, a na úsvitě ráno vykonávají je, když jest v moci rukou jejich. 2 Požádají polí, i vydírají, takž i domů, a odjímají; a tak provozují moc nad mužem i domem jeho, nad jedním každým i dědictvím jeho. 3 Protož takto praví Hospodin: Aj, já myslím proti čeledi té věc zlou, odkudž nevyňmete hrdel vašich, aniž budete choditi vysokomyslně; nebo čas zlý bude. 4 V ten den užívati budou o vás přísloví, a naříkati budou naříkáním žalostným, řkouce: Do cela zpuštěni jsme, podíl lidu mého proměnil. Jaktě mi jej odjal, a vzav pole naše, rozdělil! 5 Protož nebudeš míti, kdožť by vztáhl provazec na los v shromáždění Hospodinovu. 6 Neprorokujte. Budou prorokovati, ale nebudou těmto prorokovati, a neponesou pohanění. 7 Ó kteráž sloveš domem Jákobovým, zdali do těsna vehnán býti má duch Hospodinův? To-liž by skutkové jeho byli? Zdaliž slova má nejsou dobrá tomu, kdož upřímě chodí? 8 Včera byl lidem mým, již jako nepřítel povstává. Majíce oděv, plášť strhujete s těch, kteříž chodí bezpečně, vyhýbajíce se bitvě. 9 Manželky lidu mého vyháníte z domu rozkoší jejich, od dítek jejich odjímáte slávu mou na věky. 10 Vstaňte a odejděte, neboť tato není sídlem pro nečistotu. Ztratí vás, a to ztracením jistým. 11 Jestliže za proroka se vydávaje a lež mluvě, říká: Budu tobě prorokovati o víně aneb o nápoji opojujícím, takový bývá prorokem lidu tohoto. 12 Jistotně zberu tě, Jákobe, docela, jistotně shromáždím ostatky Izraele, a seženu je v hromadu jako ovce v Bozra, jako stádo do prostřed ovčince jeho, i vzejde hluk od lidu. 13 Vstoupí ten, kterýž prolamovati bude před nimi. Prolomí, a projdou bránu, a vyjdou skrze ni; ano i král jejich půjde před nimi, a Hospodin na špici jejich.