Ao mestre de canto, segundo a melodia "Os lírios". De Davi

1 Livra-me, ó Deus,

pois as águas entraram

até à minha alma.

2 Atolei-me em profundo lamaçal,

onde se

não pode estar em pé;

entrei na profundeza das águas,

onde a corrente

me leva.

3 Estou cansado de clamar;

a minha garganta se secou;

os meus olhos desfalecem

esperando o meu Deus.

4 Aqueles que me odeiam

sem causa são mais do que os cabelos da minha cabeça;

aqueles que

procuram destruir-me,

sendo injustamente

meus inimigos,

são poderosos;

então restituí

o que

não furtei.

5 Tu, ó Deus, bem conheces a minha estultice;

e os meus pecados

não te são

encobertos.

6 Não sejam envergonhados por minha causa aqueles que esperam em ti,

ó Senhor,

Deus dos Exércitos;

não sejam confundidos

por minha causa

aqueles que te buscam,

ó Deus

de Israel.

7 Porque por amor de ti tenho suportado afrontas;

a confusão

cobriu o meu

rosto.

8 Tenho-me tornado um estranho para com meus irmãos,

e um desconhecido

para com os filhos

de minha mãe.

9 Pois o zelo da tua casa me devorou,

e as afrontas

dos que te afrontam caíram

sobre mim.

10 Quando chorei,

e castiguei com jejum a minha alma,

isto se me tornou em afrontas.

11 Pus por vestido um saco,

e me fiz um provérbio

para eles.

12 Aqueles que se assentam à porta falam contra mim;

e fui o

cântico dos

bebedores de bebida

forte.

13 Eu, porém, faço a minha oração a ti,

Senhor,

num tempo aceitável;

ó Deus,

ouve-me segundo a grandeza da tua misericórdia,

segundo a verdade da tua salvação.

14 Tira-me do lamaçal, e não me deixes atolar;

seja eu livre

dos que me odeiam,

e das profundezas

das águas.

15 Não me leve a corrente das águas,

e não me absorva

ao profundo,

nem o poço

feche a

sua boca

sobre mim.

16 Ouve-me, Senhor,

pois boa é a tua misericórdia.

Olha para mim

segundo a tua

muitíssima piedade.

17 E não escondas o teu rosto

do teu servo,

porque estou angustiado;

ouve-me depressa.

18 Aproxima-te da minha alma, e resgata-a;

livra-me por

causa dos meus

inimigos.

19 Bem tens conhecido a minha afronta,

e a minha vergonha, e a minha confusão;

diante de ti estão

todos os meus adversários.

20 Afrontas me quebrantaram o coração, e estou fraquíssimo;

esperei por alguém

que tivesse compaixão,

mas não

houve nenhum;

e por consoladores,

mas não os achei.

21 Deram-me fel por mantimento,

e na minha sede me

deram a beber vinagre.

22 Torne-se-lhes a sua mesa diante deles em laço,

e a prosperidade

em armadilha.

23 Escureçam-se-lhes os seus olhos,

para que não vejam,

e faze com

que os seus lombos tremam constantemente.

24 Derrama sobre eles a tua indignação,

e prenda-os o ardor

da tua ira.

25 Fique desolado o seu palácio;

e não haja

quem habite nas suas tendas.

26 Pois perseguem àquele a quem feriste,

e conversam

sobre a dor daqueles a

quem chagaste.

27 Acrescenta iniquidade à iniquidade deles,

e não

entrem na tua

justiça.

28 Sejam riscados do livro dos vivos,

e não sejam

inscritos com os

justos.

29 Eu, porém, sou pobre e estou triste;

ponha-me a tua salvação,

ó Deus,

num alto retiro.

30 Louvarei o nome de Deus com um cântico,

e engrandecê-lo-ei

com ação

de graças.

31 Isto será mais agradável

ao Senhor do que boi,

ou bezerro que tem chifres

e unhas.

32 Os mansos verão isto, e se agradarão;

o vosso coração

viverá,

pois que buscais

a Deus.

33 Porque o Senhor ouve os necessitados,

e não despreza

os seus cativos.

34 Louvem-no os céus e a terra,

os mares

e tudo quanto neles se move.

35 Porque Deus salvará a Sião, e edificará as cidades de Judá;

para que habitem

ali e a

possuam.

36 E herdá-la-á a semente de seus servos,

e os

que amam o seu

nome habitarão nela.

1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. 2 Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé. 3 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne. 4 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého. 5 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil. 6 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou. 7 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský. 8 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou. 9 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své, 10 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla. 11 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno. 12 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví. 13 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno. 14 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou. 15 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod, 16 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně. 17 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne. 18 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne. 19 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne. 20 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji. 21 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem. 22 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem. 23 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti. 24 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení. 25 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí. 26 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného. 27 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají. 28 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé. 29 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni. 30 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne. 31 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním. 32 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty. 33 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich. 34 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí. 35 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich. 36 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží. 37 Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.