De Davi

1 A ti, Senhor,

levanto a minha alma.

2 Deus meu, em ti confio,

não me deixes confundido,

nem que os meus inimigos

triunfem sobre mim.

3 Na verdade,

não serão confundidos

os que esperam em ti;

confundidos serão

os que transgridem

sem causa.

4 Faze-me saber

os teus caminhos, Senhor;

ensina-me as tuas veredas.

5 Guia-me na tua verdade,

e ensina-me,

pois tu és o Deus

da minha salvação;

por ti estou esperando todo o dia.

6 Lembra-te, Senhor,

das tuas misericórdias

e das tuas benignidades,

porque são desde a eternidade.

7 Não te lembres dos pecados

da minha mocidade,

nem das minhas transgressões;

mas segundo a tua misericórdia,

lembra-te de mim,

por tua bondade,

Senhor.

8 Bom e reto é o Senhor;

por isso ensinará o caminho

aos pecadores.

9 Guiará os mansos em justiça

e aos mansos ensinará

o seu caminho.

10 Todas as veredas do Senhor

são misericórdia e verdade

para aqueles que guardam

a sua aliança e os seus testemunhos.

11 Por amor do teu nome, Senhor,

perdoa a minha iniquidade,

pois é grande.

12 Qual é o homem

que teme ao Senhor?

Ele o ensinará no caminho

que deve escolher.

13 A sua alma pousará no bem,

e a sua semente

herdará a terra.

14 O segredo do Senhor

é com aqueles que o temem;

e ele lhes mostrará

a sua aliança.

15 Os meus olhos estão

continuamente no Senhor,

pois ele tirará os meus pés da rede.

16 Olha para mim,

e tem piedade de mim,

porque estou solitário e aflito.

17 As ânsias do meu coração

se têm multiplicado;

tira-me dos meus apertos.

18 Olha para a minha aflição

e para a minha dor,

e perdoa todos os meus pecados.

19 Olha para os meus inimigos,

pois se vão multiplicando

e me odeiam com ódio cruel.

20 Guarda a minha alma, e livra-me;

não me deixes confundido,

porquanto confio em ti.

21 Guardem-me a sinceridade

e a retidão,

porquanto espero em ti.

22 Redime, ó Deus, a Israel

de todas as suas angústias.

1 Žalm Davidův. K toběť, Hospodine, duše své pozdvihuji. 2 Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou. 3 A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny. 4 Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne. 5 Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého. 6 Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků. 7 Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine. 8 Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své. 9 Působí to, aby tiší chodili v soudu, a vyučuje tiché cestě své. 10 Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho. 11 Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká. 12 Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl? 13 Duše jeho v dobrém přebývati bude, a símě jeho dědičně obdrží zemi. 14 Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou. 15 Oči mé vždycky patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé. 16 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený. 17 Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne. 18 Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé. 19 Viz nepřátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne. 20 Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám. 21 Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám. 22 Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho.