Ao mestre de canto. Para instrumentos de cordas. Salmo didático de Davi

1 Inclina, ó Deus, os teus ouvidos à minha oração,

e não te escondas

da minha súplica.

2 Atende-me, e ouve-me;

lamento na minha

queixa,

e faço ruído,

3 Pelo clamor do inimigo e por causa da opressão do ímpio;

pois lançam sobre mim a iniquidade,

e com furor

me odeiam.

4 O meu coração está dolorido dentro de mim,

e terrores

da morte caíram

sobre mim.

5 Temor e tremor vieram sobre mim;

e o horror me cobriu.

6 Assim eu disse:

Oh! Quem me dera asas como de pomba! Então voaria,

e estaria em descanso.

7 Eis que fugiria para longe, e pernoitaria no deserto.

(Selá.)

8 Apressar-me-ia a escapar da fúria

do vento e da tempestade.

9 Despedaça, Senhor,

e divide as suas línguas,

pois tenho visto violência

e contenda na cidade.

10 De dia e de noite a cercam sobre os seus muros;

iniquidade e malícia

estão no meio

dela.

11 Maldade há dentro dela;

astúcia e engano

não se apartam

das suas ruas.

12 Pois não era um inimigo que me afrontava;

então eu o teria suportado;

nem era o

que me odiava que se engrandecia contra mim,

porque dele me

teria escondido.

13 Mas eras tu,

homem meu igual,

meu guia e meu íntimo amigo.

14 Consultávamos juntos suavemente,

e andávamos

em companhia na casa de Deus.

15 A morte os assalte, e vivos desçam ao inferno;

porque há maldade

nas suas

habitações e

no meio deles.

16 Eu, porém, invocarei a Deus,

e o Senhor me salvará.

17 De tarde e de manhã e ao meio-dia orarei;

e clamarei,

e ele

ouvirá a minha voz.

18 Livrou em paz a minha alma da peleja que havia contra mim;

pois havia muitos

comigo.

19 Deus ouvirá, e os afligirá.

Aquele que preside desde a antiguidade (Selá),

porque não há neles nenhuma mudança,

e portanto

não temem a

Deus.

20 Tal homem pôs

as suas mãos naqueles que têm paz com ele;

quebrou a sua

aliança.

21 As palavras

da sua boca eram mais macias do que a manteiga,

mas havia guerra no seu coração:

as suas palavras

eram mais brandas do que o azeite;

contudo, eram espadas

desembainhadas.

22 Lança o teu cuidado sobre o Senhor,

e ele te susterá;

não permitirá jamais

que o justo

seja abalado.

23 Mas tu, ó Deus, os farás descer ao poço da perdição;

homens de sangue

e de fraude

não viverão metade

dos seus dias;

mas eu

em ti confiarei.

1 Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. 2 Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou. 3 Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se, 4 A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují. 5 Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne. 6 Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne. 7 I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul. 8 Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah. 9 Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici. 10 Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě. 11 Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost. 12 Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho. 13 Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním: 14 Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj; 15 Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali. 16 Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich. 17 Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne. 18 U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj. 19 Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně. 20 Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha. 21 Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou. 22 Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové. 23 Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý. 24 Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.