1 Bem-aventurados os retos

em seus caminhos,

que andam

na lei do Senhor.

2 Bem-aventurados os que guardam

os seus testemunhos,

e que o buscam com todo o coração.

3 E não praticam iniquidade,

mas andam nos seus caminhos.

4 Tu ordenaste os teus mandamentos,

para que diligentemente os observássemos.

5 Quem dera que

os meus caminhos fossem dirigidos

a observar

os teus mandamentos.

6 Então não ficaria confundido,

atentando eu

para todos

os teus mandamentos.

7 Louvar-te-ei com retidão

de coração

quando tiver aprendido

os teus justos juízos.

8 Observarei os teus estatutos;

não me desampares totalmente.

9 Com que purificará

o jovem o seu caminho?

Observando-o conforme

a tua palavra.

10 Com todo

o meu coração te busquei;

não me deixes desviar dos teus mandamentos.

11 Escondi a tua palavra

no meu coração,

para eu não pecar contra ti.

12 Bendito és tu, ó Senhor;

ensina-me os teus estatutos.

13 Com os meus lábios declarei todos

os juízos da tua boca.

14 Folguei tanto no caminho

dos teus testemunhos,

como em todas as riquezas.

15 Meditarei nos teus preceitos,

e terei respeito aos teus caminhos.

16 Recrear-me-ei nos teus estatutos;

não me esquecerei da tua palavra.

17 Faze bem ao teu servo,

para que viva

e observe a tua palavra.

18 Abre tu os meus olhos,

para que veja

as maravilhas da tua lei.

19 Sou peregrino na terra;

não escondas

de mim os teus mandamentos.

20 A minha alma está quebrantada

de desejar os teus juízos

em todo o tempo.

21 Tu repreendeste asperamente

os soberbos que são amaldiçoados,

que

se desviam dos teus mandamentos.

22 Tira de

sobre mim o opróbrio e o desprezo,

pois guardei

os teus testemunhos.

23 Príncipes também se assentaram,

e falaram contra mim,

mas o teu servo meditou

nos teus estatutos.

24 Também os teus testemunhos são

o meu prazer

e os meus conselheiros.

25 A minha alma está pegada

ao pó;

vivifica-me segundo a tua palavra.

26 Eu te contei os meus caminhos,

e tu me ouviste;

ensina-me os teus estatutos.

27 Faze-me entender o caminho

dos teus preceitos;

assim falarei das tuas maravilhas.

28 A minha alma consome-se

de tristeza;

fortalece-me segundo

a tua palavra.

29 Desvia de mim

o caminho da falsidade,

e concede-me piedosamente a tua lei.

30 Escolhi o caminho da verdade;

propus-me seguir os teus juízos.

31 Apego-me aos teus testemunhos;

ó Senhor,

não me confundas.

32 Correrei pelo caminho

dos teus mandamentos,

quando dilatares

o meu coração.

33 Ensina-me, ó Senhor,

o caminho dos teus estatutos,

e guardá-lo-ei até o fim.

34 Dá-me entendimento,

e guardarei a tua lei,

e observá-la-ei de todo o meu coração.

35 Faze-me andar

na vereda dos teus mandamentos,

porque nela tenho prazer.

36 Inclina o meu coração

aos teus testemunhos,

e não à cobiça.

37 Desvia os meus olhos

de contemplarem a vaidade,

e vivifica-me no teu caminho.

38 Confirma a tua palavra

ao teu servo,

que é dedicado ao teu temor.

39 Desvia de mim

o opróbrio que temo,

pois os teus juízos são bons.

40 Eis que tenho desejado

os teus preceitos;

vivifica-me na tua justiça.

41 Venham sobre mim também

as tuas misericórdias, ó Senhor,

e

a tua salvação segundo a tua palavra.

42 Assim terei o

que responder ao que me afronta,

pois confio na tua palavra.

43 E não tires totalmente

a palavra de verdade

da minha boca,

pois tenho esperado nos teus juízos.

44 Assim observarei

de contínuo a tua lei

para sempre e eternamente.

45 E andarei em liberdade;

pois busco

os teus preceitos.

46 Também falarei

dos teus testemunhos perante os reis,

e

não me envergonharei.

47 E recrear-me-ei

em teus mandamentos,

que tenho amado.

48 Também levantarei as minhas mãos

para os teus mandamentos,

que amei, e meditarei nos teus estatutos.

49 Lembra-te da palavra dada

ao teu servo,

na qual me fizeste esperar.

50 Isto é a minha consolação

na minha aflição,

porque a tua palavra me vivificou.

51 Os soberbos zombaram grandemente de mim;

contudo

não me desviei da tua lei.

52 Lembrei-me dos teus juízos antiquíssimos,

ó Senhor,

e assim me consolei.

53 Grande indignação

se apoderou de mim

por causa dos ímpios

que abandonam a tua lei.

54 Os teus estatutos têm sido

os meus cânticos

na casa da minha peregrinação.

55 Lembrei-me do teu nome, ó Senhor,

de noite,

e observei a tua lei.

56 Isto fiz eu,

porque guardei os teus mandamentos.

57 O Senhor é a minha porção;

eu disse

que observaria as tuas palavras.

58 Roguei deveras o teu favor

com todo o meu coração;

tem piedade de mim,

segundo a tua palavra.

59 Considerei os meus caminhos,

e voltei os meus pés

para os teus testemunhos.

60 Apressei-me, e não me detive,

a observar os teus mandamentos.

61 Bandos de ímpios me despojaram,

mas eu não me esqueci da tua lei.

62 À meia-noite me levantarei

para te louvar,

pelos teus justos juízos.

63 Companheiro sou

de todos os que te temem

e dos

que guardam os teus preceitos.

64 A terra, ó Senhor,

está cheia da tua benignidade;

ensina-me os teus estatutos.

65 Fizeste bem ao teu servo,

Senhor, segundo a tua palavra.

66 Ensina-me bom juízo e conhecimento,

pois cri

nos teus mandamentos.

67 Antes de ser afligido andava errado;

mas agora tenho guardado

a tua palavra.

68 Tu és bom e fazes bem;

ensina-me os teus estatutos.

69 Os soberbos forjaram mentiras contra mim;

mas eu

com todo

o meu coração guardarei os teus preceitos.

70 Engrossa-se-lhes o coração como gordura,

mas

eu me recreio

na tua lei.

71 Foi-me bom

ter sido afligido,

para que aprendesse

os teus estatutos.

72 Melhor é para mim

a lei da tua boca

do que milhares

de ouro ou prata.

73 As tuas mãos me fizeram

e me formaram;

dá-me inteligência

para entender

os teus mandamentos.

74 Os

que te temem alegraram-se quando me viram,

porque tenho esperado

na tua palavra.

75 Bem sei eu, ó Senhor,

que os teus juízos são justos,

e que segundo a tua fidelidade me afligiste.

76 Sirva pois

a tua benignidade para me consolar,

segundo a palavra que deste

ao teu servo.

77 Venham sobre mim as tuas misericórdias,

para que viva,

pois

a tua lei é a minha delícia.

78 Confundam-se os soberbos,

pois me trataram

de uma maneira perversa, sem causa;

mas eu meditarei

nos teus preceitos.

79 Voltem-se para mim

os que te temem,

e aqueles que têm conhecido

os teus testemunhos.

80 Seja reto

o meu coração nos teus estatutos,

para

que não seja confundido.

81 Desfalece a minha alma

pela tua salvação,

mas espero na tua palavra.

82 Os meus

olhos desfalecem pela tua palavra;

entrementes dizia:

Quando

me consolarás tu?

83 Pois estou

como odre na fumaça;

contudo não me esqueço

dos teus estatutos.

84 Quantos serão os dias

do teu servo?

Quando me farás justiça contra

os que me perseguem?

85 Os soberbos me cavaram covas,

o que

não é conforme a tua lei.

86 Todos

os teus mandamentos são verdade.

Com mentiras me perseguem;

ajuda-me.

87 Quase que me têm consumido sobre a terra,

mas eu

não deixei os teus preceitos.

88 Vivifica-me segundo a tua benignidade;

assim guardarei

o testemunho

da tua boca.

89 Para sempre, ó Senhor,

a tua palavra permanece no céu.

90 A tua fidelidade dura de geração em geração;

tu firmaste a terra,

e ela permanece firme.

91 Eles continuam

até ao dia de hoje,

segundo as tuas ordenações;

porque todos são teus servos.

92 Se a tua lei

não fora toda a minha recreação,

há muito

que pereceria na minha aflição.

93 Nunca me esquecerei

dos teus preceitos;

pois

por eles me tens vivificado.

94 Sou teu, salva-me;

pois tenho buscado os teus preceitos.

95 Os ímpios me esperam

para me destruírem,

mas eu considerarei

os teus testemunhos.

96 Tenho visto fim

a toda a perfeição,

mas o teu mandamento é amplíssimo.

97 Oh! Quanto amo a tua lei!

É a minha meditação em todo o dia.

98 Tu, pelos teus mandamentos,

me fazes mais sábio

do que os meus inimigos;

pois estão sempre comigo.

99 Tenho mais entendimento do

que todos os meus mestres,

porque

os teus testemunhos são a minha meditação.

100 Entendo mais do

que os antigos;

porque guardo os teus preceitos.

101 Desviei os meus pés

de todo caminho mau,

para guardar a tua palavra.

102 Não me apartei dos teus juízos,

pois tu me ensinaste.

103 Oh! Quão doces são as tuas palavras

ao meu paladar,

mais doces do que o mel à minha boca.

104 Pelos teus

mandamentos alcancei entendimento;

por isso odeio

todo falso caminho.

105 Lâmpada para

os meus pés é tua palavra,

e luz para o meu caminho.

106 Jurei, e o cumprirei,

que guardarei os teus justos juízos.

107 Estou aflitíssimo;

vivifica-me, ó Senhor,

segundo a tua palavra.

108 Aceita, eu te rogo,

as oferendas voluntárias da minha boca, ó Senhor;

ensina-me os teus juízos.

109 A minha alma está

de contínuo nas minhas mãos;

todavia não me esqueço

da tua lei.

110 Os ímpios me armaram laço;

contudo

não me desviei

dos teus preceitos.

111 Os teus testemunhos tenho eu tomado

por herança para sempre,

pois são

o gozo do meu coração.

112 Inclinei o meu coração

a guardar os teus estatutos,

para sempre, até ao fim.

113 Odeio os pensamentos vãos,

mas amo a tua lei.

114 Tu és o meu refúgio

e o meu escudo;

espero na tua palavra.

115 Apartai-vos de mim, malfeitores,

pois guardarei

os mandamentos

do meu Deus.

116 Sustenta-me conforme

a tua palavra,

para que viva,

e

não me deixes envergonhado

da minha esperança.

117 Sustenta-me, e serei salvo,

e de contínuo terei respeito

aos teus estatutos.

118 Tu tens pisado aos pés todos

os que se desviam dos teus estatutos,

pois o engano deles é falsidade.

119 Tu tiraste da terra todos os ímpios,

como a escória,

por isso amo os teus testemunhos.

120 O meu corpo se arrepiou com temor de ti,

e temi os teus juízos.

121 Fiz juízo e justiça;

não me entregues

aos meus opressores.

122 Fica por fiador

do teu servo para o bem;

não deixes que

os soberbos me oprimam.

123 Os meus olhos desfaleceram

pela tua salvação

e pela promessa da tua justiça.

124 Usa com

o teu servo segundo a tua benignidade,

e ensina-me os teus estatutos.

125 Sou teu servo;

dá-me inteligência,

para entender

os teus testemunhos.

126 Já é tempo de operares, ó Senhor,

pois eles têm quebrantado

a tua lei.

127 Por isso amo os teus mandamentos mais

do que o ouro,

e ainda mais do que o ouro fino.

128 Por isso estimo todos

os teus preceitos acerca de tudo,

como retos,

e odeio toda falsa vereda.

129 Maravilhosos são os teus testemunhos;

portanto,

a minha alma os guarda.

130 A entrada

das tuas palavras dá luz,

dá entendimento aos símplices.

131 Abri a minha boca,

e respirei,

pois que desejei os teus mandamentos.

132 Olha para mim,

e tem piedade de mim,

conforme usas com os

que amam o teu nome.

133 Ordena os meus passos

na tua palavra,

e não

se apodere

de mim iniquidade alguma.

134 Livra-me da opressão do homem;

assim guardarei

os teus preceitos.

135 Faze resplandecer o teu rosto

sobre o teu servo,

e ensina-me os teus estatutos.

136 Rios de águas correm

dos meus olhos,

porque

não guardam a tua lei.

137 Justo és, ó Senhor,

e retos são os teus juízos.

138 Os teus testemunhos

que ordenaste são retos

e muito fiéis.

139 O meu zelo me consumiu,

porque os meus inimigos

se esqueceram da tua palavra.

140 A tua palavra é muito pura;

portanto, o teu servo a ama.

141 Pequeno sou e desprezado,

porém não me esqueço

dos teus mandamentos.

142 A tua justiça é uma justiça eterna,

e a tua lei é a verdade.

143 Aflição e angústia

se apoderam de mim;

contudo os teus mandamentos são

o meu prazer.

144 A justiça

dos teus testemunhos é eterna;

dá-me inteligência, e viverei.

145 Clamei de todo o meu coração;

escuta-me, Senhor,

e guardarei os teus estatutos.

146 A ti te invoquei;

salva-me, e guardarei os teus testemunhos.

147 Antecipei o cair da noite,

e clamei;

esperei na tua palavra.

148 Os meus olhos anteciparam

as vigílias da noite,

para meditar na tua palavra.

149 Ouve a minha voz, segundo a tua benignidade;

vivifica-me,

ó Senhor, segundo o teu juízo.

150 Aproximam-se os que

se dão a maus-tratos;

afastam-se da tua lei.

151 Tu estás perto, ó Senhor,

e todos

os teus mandamentos são a verdade.

152 Acerca dos teus testemunhos soube,

desde a antiguidade,

que tu os fundaste para sempre.

153 Olha para a minha aflição,

e livra-me,

pois não me esqueci da tua lei.

154 Pleiteia a minha causa,

e livra-me;

vivifica-me segundo

a tua palavra.

155 A salvação está longe

dos ímpios,

pois não buscam

os teus estatutos.

156 Muitas são, ó Senhor,

as tuas misericórdias;

vivifica-me segundo os teus juízos.

157 Muitos são

os meus perseguidores e

os meus inimigos;

mas não me desvio

dos teus testemunhos.

158 Vi os transgressores, e me afligi,

porque não observam a tua palavra.

159 Considera como amo os teus preceitos;

vivifica-me,

ó Senhor, segundo a tua benignidade.

160 A tua palavra é

a verdade desde o princípio,

e cada um dos juízos

da tua justiça dura para sempre.

161 Príncipes me perseguiram sem causa,

mas

o meu coração temeu

a tua palavra.

162 Folgo com a tua palavra,

como aquele que acha um grande despojo.

163 Abomino e odeio a mentira;

mas amo a tua lei.

164 Sete vezes

no dia te louvo pelos juízos da tua justiça.

165 Muita paz têm

os que amam a tua lei,

e

para eles não há tropeço.

166 Senhor, tenho esperado na tua salvação,

e tenho cumprido os teus mandamentos.

167 A minha alma tem observado

os teus testemunhos;

amo-os excessivamente.

168 Tenho observado os teus preceitos,

e os teus testemunhos,

porque todos

os meus caminhos estão diante

de ti.

169 Chegue a ti

o meu clamor, ó Senhor;

dá-me entendimento conforme

a tua palavra.

170 Chegue a minha súplica perante

a tua face;

livra-me segundo a tua palavra.

171 Os meus lábios proferiram o louvor,

quando me ensinaste os teus estatutos.

172 A minha língua falará

da tua palavra,

pois todos

os teus mandamentos são justiça.

173 Venha a tua mão socorrer-me,

pois escolhi

os teus preceitos.

174 Tenho desejado a tua salvação, ó Senhor;

a tua lei é todo

o meu prazer.

175 Viva a minha alma,

e louvar-te-á;

ajudem-me os teus juízos.

176 Desgarrei-me como a ovelha perdida;

busca o teu servo,

pois não me esqueci

dos teus mandamentos.

1 Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově. 2 Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají. 3 Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho. 4 Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých. 5 Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých. 6 Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá. 7 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé. 8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne. 9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého. 10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých. 11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě. 12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým. 13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých. 14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží. 15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé. 16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé. 17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého. 18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. 19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. 20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. 21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. 22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. 23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. 24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 121 Ajin Èiním soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili. 123 Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé. 124 Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne. 125 Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá. 126 Èasť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj. 127 Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší. 128 A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím. 129 Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má. 130 Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti. 131 Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv. 132 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé. 133 Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost. 134 Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých. 135 Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne. 136 Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého. 137 Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých. 138 Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná. 139 Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji. 140 Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj. 141 Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám. 142 Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda. 143 Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše. 144 Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl. 145 Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých. 146 K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých. 147 Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám. 148 Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých. 149 Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne. 150 Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili. 151 Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda. 152 Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky. 153 Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám. 154 Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne. 155 Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá. 156 Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne. 157 Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji. 158 Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali. 159 Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne. 160 Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé. 161 Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé. 162 Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti. 163 Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji. 164 Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých. 165 Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky. 166 Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám. 167 Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji. 168 Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou. 169 Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti. 170 Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne. 171 I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým. 172 Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost. 173 Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá. 174 Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má. 175 Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc. 176 Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.