Oração de Moisés, homem de Deus

1 Senhor,

tu tens sido o nosso refúgio,

de geração em geração.

2 Antes que os montes nascessem,

ou que tu formasses a terra e o mundo,

mesmo de eternidade a eternidade,

tu és Deus.

3 Tu reduzes o homem à destruição;

e dizes:

Tornai-vos, filhos dos homens.

4 Porque mil anos são aos teus olhos

como o dia de ontem que passou,

e como a vigília da noite.

5 Tu os levas

como uma corrente de água; são como um sono;

de manhã são

como a erva que cresce.

6 De madrugada floresce e cresce;

à tarde corta-se e seca.

7 Pois somos consumidos pela tua ira,

e pelo

teu furor somos angustiados.

8 Diante de ti puseste

as nossas iniquidades,

os nossos pecados ocultos,

à luz do teu rosto.

9 Pois todos os nossos dias vão passando

na tua indignação;

passamos os nossos anos

como um conto que se conta.

10 Os dias

da nossa vida chegam a setenta anos,

e se alguns, pela sua robustez,

chegam a oitenta anos,

o orgulho deles é canseira

e enfado,

pois cedo se corta e vamos voando.

11 Quem conhece

o poder da tua ira?

Segundo és tremendo,

assim é o teu furor.

12 Ensina-nos a contar

os nossos dias,

de tal maneira

que alcancemos corações sábios.

13 Volta-te para nós, Senhor;

até quando?

Aplaca-te para com os teus servos.

14 Farta-nos de madrugada

com a tua benignidade,

para que nos regozijemos,

e nos alegremos todos

os nossos dias.

15 Alegra-nos pelos dias em que

nos afligiste,

e

pelos anos em que vimos

o mal.

16 Apareça a tua obra

aos teus servos,

e a tua glória sobre seus filhos.

17 E seja sobre nós

a formosura do Senhor nosso Deus,

e confirma sobre nós

a obra das nossas mãos;

sim, confirma a obra das nossas mãos.

1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu. 2 Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný. 3 Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští. 4 Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční. 5 Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející. 6 Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá. 7 Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni. 8 Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého. 9 Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč. 10 Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme. 11 Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé? 12 Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce. 13 Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými. 14 Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše. 15 Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého. 16 Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich. 17 Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.