Salmo didático de Etã, ezraíta

1 As benignidades

do Senhor cantarei perpetuamente;

com

a minha boca manifestarei

a tua fidelidade

de geração em geração.

2 Pois disse eu:

A tua benignidade será edificada para sempre;

tu confirmarás a tua fidelidade

até nos céus, dizendo:

3 Fiz uma aliança com

o meu escolhido,

e jurei ao meu servo Davi, dizendo:

4 A tua semente estabelecerei para sempre,

e edificarei

o teu trono

de geração em geração. (Selá.)

5 E os céus louvarão

as tuas maravilhas,

ó Senhor,

a tua fidelidade também

na congregação dos santos.

6 Pois quem no céu

se pode igualar ao Senhor?

Quem entre os filhos

dos poderosos pode ser semelhante ao Senhor?

7 Deus é muito formidável

na assembleia dos santos,

e para ser reverenciado

por todos os que o cercam.

8 Ó Senhor Deus dos Exércitos,

quem é poderoso

como tu, Senhor,

com a tua fidelidade

ao redor de ti?

9 Tu dominas o ímpeto do mar;

quando as suas ondas se levantam,

tu as fazes aquietar.

10 Tu quebraste a Raabe

como se fora ferida de morte;

espalhaste os teus inimigos

com o teu braço forte.

11 Teus são os céus, e tua é a terra;

o mundo e

a sua plenitude tu os fundaste.

12 O norte e o sul tu os criaste;

Tabor

e Hermom jubilam em teu nome.

13 Tu tens um braço poderoso;

forte é a tua mão,

e alta está a tua destra.

14 Justiça e juízo são

a base do teu trono;

misericórdia

e verdade irão adiante do teu rosto.

15 Bem-aventurado o povo

que conhece o som alegre;

andará, ó Senhor,

na luz

da tua face.

16 Em teu nome se alegrará todo o dia,

e na tua justiça se exaltará.

17 Pois tu és

a glória da sua força;

e no teu favor será exaltado

o nosso poder.

18 Porque o Senhor é a nossa defesa,

e o Santo

de Israel o nosso Rei.

19 Então falaste

em visão ao teu santo,

e disseste:

Pus o socorro sobre um que é poderoso;

exaltei

a um eleito do povo.

20 Achei a Davi, meu servo;

com santo óleo o ungi,

21 Com o qual

a minha mão ficará firme,

e o meu braço o fortalecerá.

22 O inimigo não o importunará,

nem o filho

da perversidade o afligirá.

23 E eu derrubarei

os seus inimigos perante a sua face,

e ferirei aos que o odeiam.

24 E a minha fidelidade

e a minha benignidade estarão

com ele;

e em meu nome será exaltado

o seu poder.

25 Porei também a sua mão no mar,

e a sua direita nos rios.

26 Ele me chamará, dizendo:

Tu és meu pai, meu Deus,

e

a rocha da minha salvação.

27 Também

o farei meu primogênito mais elevado

do que

os reis da terra.

28 A minha benignidade lhe conservarei eu para sempre,

e

a minha aliança lhe será firme,

29 E conservarei para sempre

a sua semente,

e o seu trono como

os dias do céu.

30 Se os seus filhos deixarem

a minha lei,

e não andarem nos meus juízos,

31 Se profanarem os meus preceitos,

e

não guardarem os meus mandamentos,

32 Então visitarei a sua transgressão

com a vara,

e a sua iniquidade com açoites.

33 Mas

não retirarei totalmente dele a minha benignidade,

nem faltarei

à minha fidelidade.

34 Não quebrarei a minha aliança,

não alterarei o

que saiu dos meus lábios.

35 Uma vez jurei

pela minha santidade que

não mentirei a Davi.

36 A sua semente durará para sempre,

e o seu trono,

como

o sol diante de mim.

37 Será estabelecido

para sempre como

a lua e como uma testemunha fiel

no céu. (Selá.)

38 Mas tu rejeitaste e aborreceste;

tu te indignaste contra

o teu ungido.

39 Abominaste a aliança

do teu servo;

profanaste a sua coroa,

lançando-a por terra.

40 Derrubaste todos

os seus muros;

arruinaste

as suas fortificações.

41 Todos os

que passam pelo caminho o despojam;

é um opróbrio

para os seus vizinhos.

42 Exaltaste a destra

dos seus adversários;

fizeste com que todos

os seus inimigos se regozijassem.

43 Também embotaste o fio da sua espada,

e não o sustentaste na peleja.

44 Fizeste cessar a sua glória,

e deitaste por terra o seu trono.

45 Abreviaste os dias

da sua mocidade;

cobriste-o de vergonha. (Selá.)

46 Até quando, Senhor?

Acaso te esconderás para sempre?

Arderá

a tua ira como fogo?

47 Lembra-te de quão breves são

os meus dias;

por que criarias em vão todos

os filhos dos homens?

48 Que homem há, que viva,

e não veja a morte?

Livrará ele a sua alma

do poder da sepultura? (Selá.)

49 Senhor, onde estão

as tuas antigas benignidades que juraste

a Davi pela tua verdade?

50 Lembra-te, Senhor,

do opróbrio dos teus servos;

como eu trago no meu peito

o opróbrio de todos os povos poderosos,

51 Com o qual, Senhor,

os teus inimigos têm difamado,

com o qual têm difamado

as pisadas do teu ungido.

52 Bendito seja o Senhor para sempre.

Amém, e Amém.

1 Vyučující, složený od Etana Ezrachitského. 2 O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými. 3 Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl: 4 Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému, 5 Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. Sélah. 6 Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých. 7 Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných? 8 Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho. 9 Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol. 10 Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ. 11 Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své. 12 Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil. 13 Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají. 14 Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá. 15 Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou. 16 Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou. 17 Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se. 18 Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš. 19 Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš. 20 Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu. 21 Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho. 22 A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu. 23 Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti. 24 Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím. 25 Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho. 26 A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho. 27 On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého. 28 Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských. 29 Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude. 30 Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes. 31 Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili, 32 Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali: 33 Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich, 34 Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své. 35 Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním. 36 Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi, 37 Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou, 38 Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní. 39 Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého. 40 Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem. 41 Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel. 42 Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým. 43 Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho. 44 Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji. 45 Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem. 46 Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. Sélah. 47 Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá? 48 Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské? 49 Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? Sélah. 50 Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své. 51 Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů, 52 Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého. 53 Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen.