Ao mestre de canto. Salmo de Davi, servo do Senhor, o qual dirigiu ao Senhor as palavras deste cântico, no dia em que o Senhor o livrou de todos os seus inimigos e das mãos de Saul. Ele disse:

1 Eu te amarei, ó Senhor,

fortaleza minha.

2 O Senhor é o meu rochedo,

e o meu lugar forte,

e o meu libertador;

o meu Deus, a minha fortaleza,

em quem confio;

o meu escudo,

a força da minha salvação,

e o meu alto refúgio.

3 Invocarei o nome do Senhor,

que é digno de louvor,

e ficarei livre dos meus inimigos.

4 Tristezas de morte me cercaram,

e torrentes de impiedade

me assombraram.

5 Tristezas do inferno me cingiram,

laços de morte

me surpreenderam.

6 Na angústia invoquei

ao Senhor,

e clamei ao meu Deus;

desde o seu templo ouviu

a minha voz,

aos seus ouvidos chegou o meu clamor

perante a sua face.

7 Então a terra se abalou e tremeu;

e os fundamentos dos montes

também se moveram e se abalaram,

porquanto se indignou.

8 Das suas narinas subiu fumaça,

e da sua boca saiu fogo

que consumia;

carvões se acenderam dele.

9 Abaixou os céus, e desceu,

e a escuridão estava

debaixo de seus pés.

10 E montou num querubim, e voou;

sim, voou sobre as asas

do vento.

11 Fez das trevas

o seu lugar oculto;

o pavilhão que o cercava

era a escuridão das águas

e as nuvens dos céus.

12 Ao resplendor da sua presença

as nuvens se espalharam,

e a saraiva e as brasas de fogo.

13 E o Senhor trovejou nos céus;

o Altíssimo levantou a sua voz;

e houve saraiva e brasas de fogo.

14 Mandou as suas setas,

e as espalhou;

multiplicou raios,

e os desbaratou.

15 Então foram vistas

as profundezas das águas,

e foram descobertos

os fundamentos do mundo,

pela tua repreensão, Senhor,

ao sopro das tuas narinas.

16 Enviou desde o alto,

e me tomou;

tirou-me das muitas águas.

17 Livrou-me do meu inimigo forte

e dos que me odiavam,

pois eram mais poderosos do que eu.

18 Surpreenderam-me no dia

da minha calamidade;

mas o Senhor foi

o meu amparo.

19 Trouxe-me

para um lugar espaçoso;

livrou-me,

porque tinha prazer em mim.

20 Recompensou-me o Senhor

conforme a minha justiça,

retribuiu-me conforme a pureza

das minhas mãos.

21 Porque guardei os caminhos

do Senhor,

e não me apartei impiamente

do meu Deus.

22 Porque todos os seus juízos

estavam diante de mim,

e não rejeitei os seus estatutos.

23 Também fui sincero perante ele,

e me guardei da minha iniquidade.

24 Assim que retribuiu-me o Senhor

conforme a minha justiça,

conforme a pureza

de minhas mãos

perante os seus olhos.

25 Com o benigno

te mostrarás benigno;

e com o homem sincero

te mostrarás sincero;

26 Com o puro te mostrarás puro;

e com o perverso

te mostrarás indomável.

27 Porque tu livrarás o povo aflito,

e abaterás

os olhos altivos.

28 Porque tu acenderás

a minha candeia;

o Senhor meu Deus

iluminará as minhas trevas.

29 Porque contigo entrei

pelo meio de uma tropa,

com o meu Deus saltei uma muralha.

30 O caminho de Deus é perfeito;

a palavra do Senhor

é provada;

é um escudo para todos

os que nele confiam.

31 Porque quem é Deus

senão o Senhor?

E quem é rochedo

senão o nosso Deus?

32 Deus é o que me cinge de força

e aperfeiçoa o meu caminho.

33 Faz os meus pés

como os das cervas,

e põe-me nas minhas alturas.

34 Ensina as minhas mãos

para a guerra,

de sorte que os meus braços

quebraram um arco de cobre.

35 Também me deste

o escudo da tua salvação;

a tua mão direita me susteve,

e a tua mansidão

me engrandeceu.

36 Alargaste os meus passos

debaixo de mim,

de maneira que os meus pés

não vacilaram.

37 Persegui os meus inimigos,

e os alcancei;

não voltei senão depois

de os ter consumido.

38 Atravessei-os de sorte

que não se puderam levantar;

caíram debaixo dos meus pés.

39 Pois me cingiste de força

para a peleja;

fizeste abater debaixo de mim

aqueles que contra mim

se levantaram.

40 Deste-me também o pescoço

dos meus inimigos

para que eu pudesse destruir

os que me odeiam.

41 Clamaram, mas não houve

quem os livrasse;

até ao Senhor,

mas ele não lhes respondeu.

42 Então os esmiucei

como o pó diante do vento;

deitei-os fora

como a lama das ruas.

43 Livraste-me das contendas

do povo,

e me fizeste cabeça dos gentios;

um povo que não conheci

me servirá.

44 Em ouvindo a minha voz,

me obedecerão;

os estranhos se mostram

submissos a mim.

45 Os estranhos descairão,

e terão medo

nos seus esconderijos.

46 O Senhor vive;

e bendito seja o meu rochedo,

e exaltado seja o Deus

da minha salvação.

47 É Deus que me vinga

inteiramente,

e sujeita os povos debaixo de mim;

48 O que me livra

de meus inimigos;

sim, tu me exaltas sobre os que

se levantam contra mim,

tu me livras

do homem violento.

49 Assim que, ó Senhor,

te louvarei entre os gentios,

e cantarei louvores ao teu nome,

50 Pois engrandece a salvação

do seu rei,

e usa de benignidade

com o seu ungido,

com Davi, e com a sua semente

para sempre.

1 Přednímu zpěváku, služebníka Hospodinova Davida, kterýž mluvil Hospodinu slova písně této v ten den, v němž ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho i z ruky Saulovy, a řekl: 2 Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má. 3 Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště. 4 Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých byl jsem vyproštěn. 5 Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a proudové nešlechetných předěsili mne. 6 Bylyť jsou mne obklíčily bolesti hrobu, osídla smrti zachvátila mne. 7 V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho. 8 Tehdy pohnula se a zatřásla země, základové hor pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho. 9 Dým vystupoval z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí rozpálilo. 10 Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho. 11 A sedě na cherubínu, letěl, letěl na peří větrovém. 12 Udělal sobě z temností skrýši, vůkol sebe stánek svůj z temných vod a hustých oblaků. 13 Od blesku před ním oblakové jeho rozehnáni jsou, krupobití i uhlí řeřavé. 14 I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé. 15 Vystřelil i střely své, a rozptýlil je, a blýskáním častým porazil je. 16 I ukázaly se hlubiny vod, a odkryti jsou základové okršlku pro žehrání tvé, Hospodine, pro dchnutí větru chřípí tvých. 17 Poslav s výsosti, uchopil mne, vytáhl mne z velikých vod. 18 Vytrhl mne od nepřítele mého silného, a od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli. 19 Předstihliť jsou mne byli v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora. 20 Kterýž vyvedl mne na prostranno, vytrhl mne, nebo mne sobě oblíbil. 21 Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých nahradil mi. 22 Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého. 23 Všickni zajisté soudové jeho jsou přede mnou, a ustanovení jeho neodložil jsem od sebe. 24 Nýbrž upřímě choval jsem se k němu, a vystříhal jsem se nepravosti své. 25 Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých, kteráž jest před očima jeho. 26 Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k člověku upřímému upřímě se máš. 27 K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš. 28 Lid pak ssoužený vysvobozuješ, a oči vysoké snižuješ. 29 Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou; Hospodin Bůh můj osvěcuje temnosti mé. 30 Nebo v tobě proběhl jsem vojsko, a v Bohu svém přeskočil jsem i zed. 31 Boha tohoto silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy jsou přečištěné, onť jest štít všech, kteříž v něho doufají. 32 Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina, a kdo skalou kromě Boha našeho? 33 Ten Bůh silný přepasuje mne udatností, a činí dokonalou cestu mou. 34 Èiní nohy mé jako laní, a na vysokostech mých postavuje mne. 35 Učí ruce mé boji, tak že lámi i lučiště ocelivé rukama svýma. 36 Tys mi také dodal štítu spasení svého, a pravice tvá podpírala mne, a dobrotivost tvá mne zvelebila. 37 Rozšířil jsi krokům mým místo pode mnou, a nepodvrtly se nohy mé. 38 Honil jsem nepřátely své, a postihl jsem je, aniž jsem se navrátil, až jsem je vyhubil. 39 Tak jsem je zranil, že nemohli povstati, padše pod nohy mé. 40 Ty jsi zajisté mne přepásal udatností k boji, povstávající proti mně sehnul jsi pode mne. 41 Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, abych ty, kteříž mne nenáviděli, vyplénil. 42 Volaliť jsou, ale nebylo spomocníka k Hospodinu, ale nevyslyšel jich. 43 I potřel jsem je jako prach u povětří, jako bláto na ulicích rozšlapal jsem je. 44 Ty jsi mne vyprostil z různic lidu, a postavils mne v hlavu národům; lid, kteréhož jsem neznal, sloužil mi. 45 Jakž jen zaslechli, uposlechli mne, cizozemci lhali mi. 46 Cizozemci svadli a třásli se v ohradách svých. 47 Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož buď vyvyšován Bůh spasení mého, 48 Bůh silný, kterýž mi pomsty poroučí, a podmaňuje mi lidi. 49 Ty jsi vysvoboditel můj z moci nepřátel mých, také i nad povstávající proti mně vyvýšils mne, a od člověka ukrutného vyprostils mne. 50 A protož chváliti tě budu mezi národy, ó Hospodine, a jménu tvému žalmy prozpěvovati, 51 Kterýž tak důstojně vysvobozuješ krále svého, a činíš milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.