Salmo de Asafe

1 Verdadeiramente bom é Deus para com Israel,

para com os limpos

de coração.

2 Quanto a mim, os meus pés quase que se desviaram;

pouco faltou

para que escorregassem

os meus passos.

3 Pois eu tinha inveja dos néscios,

quando via a prosperidade dos ímpios.

4 Porque não há apertos na sua morte,

mas firme está a sua força.

5 Não se acham em trabalhos como outros homens,

nem são

afligidos como

outros homens.

6 Por isso a soberba os cerca como um colar;

vestem-se de

violência como

de adorno.

7 Os olhos deles estão inchados de gordura;

eles têm mais do

que o coração podia desejar.

8 São corrompidos e tratam maliciosamente de opressão;

falam arrogantemente.

9 Põem as suas bocas contra os céus,

e as suas línguas andam

pela terra.

10 Por isso o povo dele volta aqui,

e águas

de copo cheio

se lhes espremem.

11 E eles dizem:

Como o sabe

Deus? Há conhecimento

no Altíssimo?

12 Eis que estes são ímpios,

e prosperam no mundo;

aumentam em riquezas.

13 Na verdade que em vão tenho purificado o meu coração;

e lavei as

minhas mãos

na inocência.

14 Pois todo o dia tenho sido afligido,

e castigado cada manhã.

15 Se eu dissesse: Falarei assim;

eis que

ofenderia a geração

de teus filhos.

16 Quando pensava em entender

isto, foi

para mim muito

doloroso;

17 Até que entrei no santuário de Deus;

então entendi

eu o fim deles.

18 Certamente tu os puseste em lugares escorregadios;

tu os lanças

em destruição.

19 Como caem na desolação,

quase num momento!

Ficam totalmente consumidos

de terrores.

20 Como um sonho,

quando se acorda, assim, ó Senhor,

quando acordares,

desprezarás a aparência deles.

21 Assim o meu coração se azedou,

e sinto picadas

nas minhas entranhas.

22 Assim me embruteci, e nada sabia;

fiquei como um

animal perante ti.

23 Todavia estou de contínuo contigo;

tu me sustentaste

pela minha mão

direita.

24 Guiar-me-ás com o teu conselho,

e depois me receberás na glória.

25 Quem tenho eu

no céu senão a ti?

E na terra não há

quem eu deseje além de ti.

26 A minha carne e o meu coração desfalecem;

mas Deus é a fortaleza do meu coração,

e a minha porção

para sempre.

27 Pois eis que os que se alongam de ti, perecerão;

tu tens destruído todos

aqueles que

se desviam de ti.

28 Mas para mim, bom é aproximar-me de Deus;

pus a minha confiança no Senhor Deus,

para anunciar todas

as tuas obras.

1 Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce. 2 Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji, 3 Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných. 4 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich. 5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají. 6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni. 7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce, 8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví. 9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí. 10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá, 11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu? 12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží. 13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám. 14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra. 15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv. 16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno. 17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich. 18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny. 19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami, 20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš. 21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla, 22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou. 23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. 24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. 25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. 26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. 27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. 28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.