Salmo de Davi. Em memória

1 Ó Senhor, não me repreendas na tua ira,

nem me castigues

no teu furor.

2 Porque as tuas flechas se cravaram em mim,

e a tua mão sobre mim desceu.

3 Não há coisa sã na minha carne, por causa da tua cólera;

nem há paz em meus ossos,

por causa

do meu pecado.

4 Pois já as

minhas iniquidades ultrapassam a minha cabeça;

como carga pesada são demais

para as minhas

forças.

5 As minhas chagas cheiram mal e estão corruptas,

por causa

da minha loucura.

6 Estou encurvado, estou muito abatido,

ando lamentando todo

o dia.

7 Porque os meus lombos estão cheios de ardor,

e não há coisa sã na minha carne.

8 Estou fraco e mui quebrantado;

tenho rugido pela inquietação

do meu coração.

9 Senhor, diante de ti está todo o meu desejo,

e o meu gemido

não te é

oculto.

10 O meu coração dá voltas, a minha força me falta;

quanto à luz

dos meus olhos,

ela me deixou.

11 Os meus amigos e os meus companheiros estão ao longe da minha chaga;

e os meus parentes

se põem

à distância.

12 Também os que buscam a minha vida

me armam laços

e os que procuram o meu mal falam coisas que danificam,

e imaginam astúcias

todo o dia.

13 Mas eu, como surdo, não ouvia,

e era como mudo, que não abre a boca.

14 Assim eu sou como homem que não ouve,

e em cuja boca não há reprovação.

15 Porque em ti, Senhor, espero;

tu, Senhor meu Deus,

me ouvirás.

16 Porque dizia eu: Ouve-me, para que não se alegrem de mim.

Quando escorrega o meu pé,

eles se engrandecem

contra mim.

17 Porque estou prestes a coxear;

a minha dor está

constantemente perante mim.

18 Porque eu declararei a minha iniquidade;

afligir-me-ei por causa

do meu pecado.

19 Mas os meus inimigos

estão vivos e são fortes,

e os que

sem causa me odeiam se multiplicam.

20 Os que dão mal pelo bem são meus adversários,

porquanto eu sigo

o que é bom.

21 Não me desampares,

Senhor, meu Deus,

não te alongues de mim.

22 Apressa-te em meu auxílio,

Senhor, minha salvação.

1 Žalm Davidův k připomínání. 2 Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne. 3 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla. 4 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj. 5 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení. 6 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé. 7 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím. 8 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém. 9 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého. 10 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto. 11 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou. 12 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí. 13 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí. 14 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých; 15 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu. 16 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj. 17 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou, 18 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou. 19 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím. 20 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí. 21 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji. 22 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne. 23 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.