Ao mestre de canto. Dos filhos de Corá. Salmo didático

1 Ó Deus, nós ouvimos com os nossos ouvidos,

e nossos pais nos têm contado a obra que fizeste em seus dias,

nos tempos

da antiguidade.

2 Como expulsaste os gentios

com a tua mão

e os plantaste a eles;

como afligiste os

povos e os

derrubaste.

3 Pois não conquistaram a terra pela sua espada,

nem o seu braço os salvou,

mas a tua destra e o teu braço,

e a

luz da

tua face,

porquanto te

agradaste deles.

4 Tu és o meu Rei, ó Deus;

ordena salvações para Jacó.

5 Por ti venceremos os nossos inimigos;

pelo teu nome pisaremos os

que se levantam

contra nós.

6 Pois eu não confiarei no meu arco,

nem a minha

espada me salvará.

7 Mas tu nos salvaste dos nossos inimigos,

e confundiste

os que

nos odiavam.

8 Em Deus nos gloriamos todo o dia,

e louvamos o

teu nome eternamente.

(Selá.)

9 Mas agora tu nos rejeitaste e nos confundiste,

e não sais

com os nossos

exércitos.

10 Tu nos fazes retirar do inimigo,

e aqueles que

nos odeiam nos saqueiam

para si.

11 Tu nos entregaste como ovelhas para comer,

e nos espalhaste

entre os gentios.

12 Tu vendes por nada o teu povo,

e não aumentas a tua riqueza com o seu preço.

13 Tu nos pões por opróbrio aos nossos vizinhos,

por escárnio

e zombaria daqueles

que estão à roda de nós.

14 Tu nos pões por provérbio entre os gentios,

por movimento

de cabeça

entre os povos.

15 A minha confusão está constantemente diante de mim,

e a vergonha

do meu rosto me cobre,

16 À voz daquele que afronta e blasfema,

por causa do inimigo

e do vingador.

17 Tudo isto nos sobreveio;

contudo não nos esquecemos de ti,

nem nos houvemos falsamente

contra a tua aliança.

18 O nosso coração não voltou atrás,

nem os nossos

passos se

desviaram das tuas

veredas;

19 Ainda que nos quebrantaste num lugar de dragões,

e nos cobriste

com a sombra

da morte.

20 Se nós esquecemos o nome do nosso Deus,

e estendemos as nossas mãos

para um deus

estranho,

21 Porventura não esquadrinhará Deus isso?

Pois ele sabe

os segredos

do coração.

22 Sim, por amor de ti,

somos mortos todo o dia;

somos reputados

como ovelhas

para o matadouro.

23 Desperta, por que dormes,

Senhor? Acorda,

não nos rejeites

para sempre.

24 Por que escondes a tua face,

e te esqueces da nossa miséria

e da nossa opressão?

25 Pois a nossa alma está abatida até ao pó;

o nosso ventre

se apega

à terra.

26 Levanta-te em nosso auxílio,

e resgata-nos por amor

das tuas misericórdias.

1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. 2 Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních. 3 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil. 4 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval. 5 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova. 6 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám. 7 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj. 8 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval. 9 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah. 10 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi. 11 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše. 12 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás. 13 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich. 14 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás. 15 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo. 16 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne, 17 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se. 18 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé. 19 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé, 20 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti. 21 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu, 22 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce. 23 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané. 24 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky. 25 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše? 26 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. 27 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.