Salmo didático de Davi. Oração que fez quando estava na caverna

1 Com a minha voz

clamei ao Senhor;

com a minha voz

supliquei ao Senhor.

2 Derramei a minha queixa

perante a sua face;

expus-lhe a minha angústia.

3 Quando o meu espírito

estava angustiado em mim,

então conheceste a minha vereda.

No caminho em que eu andava,

esconderam-me um laço.

4 Olhei para a minha direita, e vi;

mas não havia

quem me conhecesse.

Refúgio me faltou;

ninguém cuidou da minha alma.

5 A ti, ó Senhor, clamei;

eu disse: Tu és o meu refúgio,

e a minha porção

na terra dos viventes.

6 Atende ao meu clamor;

porque estou muito abatido.

Livra-me dos meus perseguidores;

porque são mais fortes do que eu.

7 Tira a minha alma da prisão,

para que louve o teu nome;

os justos me rodearão,

pois me fizeste bem.

1 Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho. 2 Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím. 3 Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji. 4 Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli. 5 Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj. 6 K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých. 7 Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já. 8 Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš.