Ao mestre de canto. De Davi. Cântico

1 A ti, ó Deus, espera o louvor em Sião,

e a ti

se pagará o voto.

2 Ó tu que ouves as orações,

a ti virá toda a carne.

3 Prevalecem as iniquidades contra mim;

porém tu

limpas as nossas

transgressões.

4 Bem-aventurado aquele a quem

tu escolhes,

e fazes chegar

a ti, para que habite em teus átrios;

nós seremos fartos

da bondade da tua casa e

do teu santo templo.

5 Com coisas tremendas em justiça nos responderás, ó Deus da nossa salvação;

tu és a esperança

de todas as extremidades

da terra,

e daqueles

que estão longe

sobre o mar.

6 O que pela sua força

consolida os montes,

cingido de fortaleza;

7 O que aplaca o ruído dos mares, o ruído das suas ondas,

e o tumulto

dos povos.

8 E os que habitam nos fins

da terra temem os teus sinais;

tu fazes alegres

as saídas

da manhã

e da tarde.

9 Tu visitas a terra, e a refrescas;

tu a enriqueces grandemente com o rio de Deus,

que está cheio de água;

tu lhe preparas o trigo,

quando assim a

tens preparada.

10 Enches de água os seus sulcos;

tu lhe aplanas as leivas;

tu a amoleces com a muita chuva;

abençoas as suas novidades.

11 Coroas o ano com a tua bondade,

e as tuas veredas destilam gordura.

12 Destilam sobre os pastos do deserto,

e os outeiros os cingem

de alegria.

13 Os campos se vestem de rebanhos,

e os vales se cobrem de trigo;

eles se regozijam

e cantam.

1 Přednímu z kantorů žalm, Davidova píseň. 2 Na tobě přestávati sluší, ó Bože, tebe na Sionu chváliti, a tu tobě slib vyplňovati. 3 Tu k tobě modlitbu vyslýchajícímu všeliké tělo přicházeti bude. 4 Mnohé nepravosti, kteréž se zmocnily nás, a přestoupení naše ty očistíš. 5 Blahoslavený, kohož vyvoluješ, a přivodíš, aby obýval v síňcích tvých. Tuť nasyceni budeme dobrým domu tvého, v svatyni chrámu tvého. 6 Předivné věci podlé spravedlnosti nám mluvíš, Bože spasení našeho, naděje všech končin země i moře dalekého, 7 Kterýž upevňuješ hory mocí svou, silou jsa přepásán, 8 Kterýž skrocuješ zvuk moře, ječení vlnobití jeho, i bouření se národů, 9 Tak že se báti musejí obyvatelé končin zázraků tvých, kteréž nastáváním jitra a večera k plésání přivodíš. 10 Navštěvuješ zemi a svlažuješ ji, hojně ji obohacuješ. Potok Boží naplňován bývá vodami, i nastrojuješ obilé jejich, když ji tak spravuješ. 11 Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obměkčuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš. 12 Korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlepěje tvé kropí tučností; 13 Skropují pastviště po pustinách, tak že i pahrbkové plésáním přepasováni bývají. 14 Přiodíny bývají roviny dobytkem, a údolí přistřína obilím, tak že radostí prokřikují, a prozpěvují.