Ao mestre de canto, segundo a melodia "Corça da manhã". Salmo de Davi

1 Deus meu, Deus meu,

por que me desamparaste?

Por que te alongas do meu auxílio

e das palavras do meu bramido?

2 Deus meu, eu clamo de dia,

e tu não me ouves;

de noite,

e não tenho sossego.

3 Porém tu és santo,

tu que habitas entre

os louvores de Israel.

4 Em ti confiaram nossos pais;

confiaram, e tu os livraste.

5 A ti clamaram e escaparam;

em ti confiaram,

e não foram confundidos.

6 Mas eu sou verme,

e não homem,

opróbrio dos homens

e desprezado do povo.

7 Todos os que me veem

zombam de mim;

estendem os lábios

e meneiam a cabeça, dizendo:

8 Confiou no Senhor,

que o livre;

livre-o, pois nele tem prazer.

9 Mas tu és o que me tiraste

do ventre;

fizeste-me confiar,

estando aos seios de minha mãe.

10 Sobre ti fui lançado

desde a madre;

tu és o meu Deus

desde o ventre de minha mãe.

11 Não te alongues de mim,

pois a angústia está perto,

e não há quem ajude.

12 Muitos touros me cercaram;

fortes touros de Basã me rodearam.

13 Abriram contra mim suas bocas,

como um leão

que despedaça e que ruge.

14 Como água me derramei,

e todos os meus ossos

se desconjuntaram;

o meu coração é como cera,

derreteu-se no meio

das minhas entranhas.

15 A minha força se secou

como um caco,

e a língua se me pega

ao paladar;

e me puseste no pó da morte.

16 Pois me rodearam cães;

o ajuntamento de malfeitores

me cercou,

traspassaram-me as mãos e os pés.

17 Poderia contar

todos os meus ossos;

eles veem

e me contemplam.

18 Repartem entre si

as minhas vestes,

e lançam sortes

sobre a minha roupa.

19 Mas tu, Senhor,

não te alongues de mim.

Força minha,

apressa-te em socorrer-me.

20 Livra a minha alma da espada,

e a minha predileta

da força do cão.

21 Salva-me da boca do leão;

sim, ouviste-me,

das pontas dos bois selvagens.

22 Então declararei o teu nome

aos meus irmãos;

louvar-te-ei no meio

da congregação.

23 Vós, que temeis ao Senhor,

louvai-o;

todos vós, semente de Jacó,

glorificai-o;

e temei-o todos vós,

semente de Israel.

24 Porque não desprezou

nem abominou a aflição do aflito,

nem escondeu dele o seu rosto;

antes, quando ele clamou,

o ouviu.

25 O meu louvor será de ti

na grande congregação;

pagarei os meus votos

perante os que o temem.

26 Os mansos comerão

e se fartarão;

louvarão ao Senhor

os que o buscam;

o vosso coração

viverá eternamente.

27 Todos os limites da terra

se lembrarão,

e se converterão ao Senhor;

e todas as famílias das nações

adorarão perante a tua face.

28 Porque o reino é do Senhor,

e ele domina entre as nações.

29 Todos os que na terra são gordos

comerão e adorarão,

e todos os que descem ao pó

se prostrarão perante ele;

e nenhum poderá reter viva

a sua alma.

30 Uma semente o servirá;

será declarada ao Senhor

a cada geração.

31 Chegarão e anunciarão

a sua justiça

ao povo que nascer,

porquanto ele o fez.

1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. 2 Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého. 3 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti. 4 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi. 5 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je. 6 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni. 7 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec. 8 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce: 9 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo. 10 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé. 11 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi. 12 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka. 13 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne. 14 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí. 15 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých. 16 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne. 17 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé. 18 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi. 19 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los. 20 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému. 21 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou. 22 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne. 23 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka: 24 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova. 25 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej. 26 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe. 27 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky. 28 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů. 29 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy. 30 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati. 31 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku. 32 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.