Ao mestre de canto. De Davi. Em memória

1 Apressa-te, ó Deus,

em me livrar;

Senhor, apressa-te

em ajudar-me.

2 Fiquem envergonhados e confundidos os que procuram a minha alma;

voltem para

trás e

confundam-se os

que me desejam mal.

3 Virem as costas

como recompensa da sua vergonha os

que dizem:

Ah! Ah!

4 Folguem e alegrem-se em ti todos os que te buscam;

e aqueles

que amam a tua

salvação digam continuamente:

Engrandecido seja Deus.

5 Eu, porém, estou aflito e necessitado;

apressa-te por mim, ó Deus.

Tu és o meu auxílio e o meu libertador;

Senhor, não te detenhas.

1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův, k připomínání. 2 Bože, abys mne vytrhl, Hospodine, abys mi spomohl, pospěš. 3 Zahanbeni buďte, a zapyřte se, kteříž hledají duše mé; zpět obráceni a v potupu dáni buďte, kteříž se kochají v neštěstí mém. 4 Zpět obráceni buďte za to, že mne k hanbě přivesti usilují ti, kteříž na mne povolávají: Hahá, hahá. 5 Ale ať se radují a veselí v tobě všickni ti, kteříž tě hledají, a ti, kteříž milují spasení tvé, ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Bůh náš. 6 Já pak chudý a nuzný jsem, ó Bože, pospěšiž ke mně; pomoc má, a vysvoboditel můj ty jsi, neprodlévejž, Hospodine.