Ao mestre de canto, Jedutum. Salmo de Asafe

1 Clamei a Deus com a minha voz,

a Deus levantei a minha voz,

e

ele inclinou para mim os ouvidos.

2 No dia

da minha angústia busquei ao Senhor;

a minha mão

se estendeu de noite,

e não cessava;

a minha

alma recusava ser consolada.

3 Lembrava-me de Deus, e me perturbei;

queixava-me,

e o meu espírito desfalecia. (Selá.)

4 Sustentaste os meus olhos acordados;

estou tão perturbado

que não posso falar.

5 Considerava os dias da antiguidade,

os anos

dos tempos antigos.

6 De noite chamei à lembrança o meu cântico;

meditei em meu coração, e o meu espírito esquadrinhou.

7 Rejeitará o Senhor

para sempre e

não tornará a ser favorável?

8 Cessou para sempre

a sua benignidade?

Acabou-se já a promessa

de geração em geração?

9 Esqueceu-se Deus de ter misericórdia?

Ou encerrou

ele

as suas misericórdias na sua ira?

(Selá.)

10 E eu disse:

Isto é enfermidade minha;

mas eu me lembrarei dos anos

da destra do Altíssimo.

11 Eu me lembrarei

das obras do Senhor;

certamente que eu me lembrarei

das tuas maravilhas da antiguidade.

12 Meditarei também em todas

as tuas obras,

e falarei dos teus feitos.

13 O teu caminho,

ó Deus, está no santuário.

Quem é Deus tão grande

como o nosso Deus?

14 Tu és o Deus

que fazes maravilhas;

tu fizeste notória

a tua força entre os povos.

15 Com o teu braço remiste o teu povo,

os filhos

de Jacó e de José. (Selá.)

16 As águas te viram, ó Deus,

as águas te viram, e tremeram;

os abismos também se abalaram.

17 As nuvens lançaram água,

os céus deram um som;

as

tuas flechas correram

de uma para outra parte.

18 A voz

do teu trovão estava no céu;

os relâmpagos iluminaram o mundo;

a terra

se abalou e tremeu.

19 O teu caminho é no mar,

e

as tuas veredas nas águas grandes,

e os teus passos

não são conhecidos.

20 Guiaste o teu povo,

como a um rebanho, pela mão de Moisés e de Arão.

1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. 2 Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně. 3 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má. 4 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah. 5 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl. 6 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní. 7 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě: 8 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže? 9 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení? 10 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah. 11 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího. 12 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna. 13 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti. 14 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh? 15 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou. 16 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah. 17 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny. 18 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo. 19 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země. 20 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti. 21 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.