Ao mestre de canto, para flautas. Salmo de Davi

1 Dá ouvidos às minhas palavras,

ó Senhor,

atende à minha meditação.

2 Atende à voz do meu clamor,

Rei meu e Deus meu,

pois a ti orarei.

3 Pela manhã ouvirás a minha voz,

ó Senhor;

pela manhã apresentarei a ti

a minha oração,

e vigiarei.

4 Porque tu não és um Deus

que tenha prazer na iniquidade,

nem contigo habitará o mal.

5 Os loucos não pararão

à tua vista;

odeias a todos os que praticam

a maldade.

6 Destruirás aqueles que falam

a mentira;

o Senhor aborrecerá o homem

sanguinário e fraudulento.

7 Porém eu entrarei em tua casa

pela grandeza da tua benignidade;

e em teu temor me inclinarei

para o teu santo templo.

8 Senhor, guia-me na tua justiça,

por causa dos meus inimigos;

endireita diante de mim

o teu caminho.

9 Porque não há retidão

na boca deles;

as suas entranhas

são verdadeiras maldades,

a sua garganta

é um sepulcro aberto;

lisonjeiam com a sua língua.

10 Declara-os culpados, ó Deus;

caiam por seus próprios conselhos;

lança-os fora por causa

da multidão de suas transgressões,

pois se rebelaram contra ti.

11 Porém alegrem-se todos

os que confiam em ti;

exultem eternamente,

porquanto tu os defendes;

e em ti se gloriem

os que amam o teu nome.

12 Pois tu, Senhor,

abençoarás ao justo;

circundá-lo-ás da tua benevolência

como de um escudo.

1 Přednímu zpěváku na nechilot, žalm Davidův. 2 Slova má slyš, Hospodine, porozuměj tužebnému úpění mému. 3 Pozoruj hlasu volání mého, králi můj a Bože můj; nebo se tobě modlím. 4 Hospodine, v jitře vyslyšíš hlas můj, v jitře předložím tobě žádost, a šetřiti budu. 5 Nebo ty, ó Bože silný, neoblibuješ bezbožnosti, nemá místa u tebe nešlechetník. 6 Neostojí blázniví před očima tvýma, v nenávisti máš všecky činitele nepravosti. 7 Zatratíš mluvící lež. Èlověka ukrutného a lstivého v ohavnosti má Hospodin. 8 Já pak ve množství milosrdenství tvého vejdu do domu tvého, klaněti se budu k svatému chrámu tvému v bázni tvé. 9 Hospodine, proveď mne v spravedlnosti své, pro ty, jenž mne střehou; spravuj přede mnou cestu svou. 10 Neboť není v ústech jejich žádné upřímnosti, vnitřnosti jejich plné nešlechetnosti, hrob otevřený hrdlo jejich, jazykem svým lahodně mluví. 11 Zkaz je, ó Bože, nechať padnou od rad svých; pro množství nešlechetností jejich rozptyl je, poněvadž odporní jsou tobě. 12 A ať se všickni v tě doufající radují, na věky ať plésají, když je zastírati budeš; ať se v tobě veselí, kteřížkoli milují jméno tvé. 13 Nebo ty, Hospodine, požehnáš spravedlivému, a jako štítem přívětivostí svou vůkol zastřeš jej.