Ao mestre de canto. Salmo de Davi

1 Bem-aventurado é aquele que atende ao pobre;

o Senhor o livrará

no dia do mal.

2 O Senhor o livrará,

e o conservará em vida;

será abençoado na terra,

e tu não o entregarás

à vontade de seus inimigos.

3 O Senhor o sustentará no leito da enfermidade;

tu o restaurarás

da sua cama

de doença.

4 Dizia eu: Senhor, tem piedade de mim;

sara a minha alma,

porque pequei

contra ti.

5 Os meus inimigos falam mal de mim, dizendo:

Quando morrerá ele,

e perecerá o

seu nome?

6 E, se algum deles vem me ver, fala coisas vãs;

no seu coração amontoa a maldade;

saindo para fora,

é disso que fala.

7 Todos os que me odeiam murmuram

à uma contra mim;

contra mim

imaginam o mal,

dizendo:

8 Uma doença má se lhe tem apegado;

e agora que está deitado,

não se levantará mais.

9 Até o meu próprio amigo íntimo,

em quem eu tanto confiava,

que comia do meu pão,

levantou contra mim

o seu calcanhar.

10 Porém tu, Senhor, tem piedade de mim,

e levanta-me,

para que

eu lhes dê

o pago.

11 Por isto conheço eu que tu me favoreces:

que o meu inimigo

não triunfa

de mim.

12 Quanto a mim,

tu me sustentas na minha sinceridade,

e me puseste diante da tua face

para sempre.

13 Bendito seja o

Senhor Deus

de Israel de século em século.

Amém e Amém.

1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. 2 Blahoslavený, kdož prozřetelný soud činí o chudém; v den zlý vysvobodí jej Hospodin. 3 Hospodin ho ostřeže, a obživí jej; blažený bude na zemi, aniž ho vydá líbosti nepřátel jeho. 4 Hospodin ho na ložci ve mdlobě posilí, všecko ležení jeho v nemoci jeho promění. 5 Já řekl jsem: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav duši mou, nebo jsem tobě zhřešil. 6 Nepřátelé moji mluvili zle o mně, řkouce: Skoro-liž umřel, a zahyne jméno jeho? 7 A jestliže kdo z nich přichází, aby mne navštívil, pochlebenství mluví; srdce jeho sbírá sobě nepravost, a vyjda ven, roznáší ji. 8 Sšeptávají se spolu proti mně všickni, kteříž mne nenávidí, a přičítají mi zlé věci, říkajíce: 9 Pomsta pro nešlechetnost přichytila se ho, a kdyžtě se složil nepovstaneť zase. 10 Také i ten, s nímž jsem byl v přátelství, jemuž jsem se dověřoval, a kterýž jídal chléb můj, pozdvihl paty proti mně. 11 Ale ty, Hospodine, smiluj se nade mnou, a pozdvihni mne, a odplatím jim; 12 Abych odtud poznal, že mne sobě libuješ, když by se neradoval nade mnou nepřítel můj. 13 Mne pak v upřímnosti mé zachováš, a postavíš před oblíčejem svým na věky. 14 Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, od věků až na věky, Amen i Amen.