Cântico. Salmo dos filhos de Corá. Ao mestre de canto. Para ser cantado com cítara. Salmo didático de Hemã, ezraíta

1 Senhor Deus da minha salvação,

diante de ti tenho clamado

de dia e de noite.

2 Chegue

a minha oração perante a tua face,

inclina os teus ouvidos

ao meu clamor;

3 Porque a minha alma está cheia

de angústia,

e a minha vida

se aproxima da sepultura.

4 Estou contado com aqueles

que descem ao abismo;

estou como homem sem forças,

5 Livre entre os mortos,

como os feridos

de morte que jazem na sepultura,

dos quais te

não lembras mais,

e estão cortados da tua mão.

6 Puseste-me

no abismo mais profundo,

em trevas

e nas profundezas.

7 Sobre mim pesa o teu furor;

tu me afligiste

com todas as tuas ondas. (Selá.)

8 Alongaste de mim

os meus conhecidos,

puseste-me em extrema abominação para com eles.

Estou fechado,

e não posso sair.

9 A minha vista desmaia

por causa da aflição.

Senhor, tenho clamado a ti todo

o dia,

tenho estendido para ti as minhas mãos.

10 Mostrarás, tu, maravilhas aos mortos,

ou

os mortos se levantarão

e te louvarão? (Selá.)

11 Será anunciada a tua benignidade

na sepultura,

ou a tua fidelidade na perdição?

12 Saber-se-ão as tuas maravilhas

nas trevas,

e a tua justiça

na terra do esquecimento?

13 Eu, porém, Senhor,

tenho clamado a ti,

e de madrugada te esperará

a minha oração.

14 Senhor, por que rejeitas a minha alma?

Por que escondes

de mim a tua face?

15 Estou aflito,

e prestes tenho estado a morrer desde a minha mocidade;

enquanto sofro

os teus terrores, estou perturbado.

16 A tua ardente indignação sobre mim vai passando;

os teus terrores me têm retalhado.

17 Eles me rodeiam todo

o dia como água;

eles juntos me sitiam.

18 Desviaste para longe de mim amigos e companheiros,

e

os meus conhecidos estão em trevas.

1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. 2 Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám. 3 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému. 4 Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil. 5 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly. 6 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou. 7 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa. 8 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah. 9 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti. 10 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje. 11 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? Sélah. 12 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí? 13 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí? 14 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má. 15 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou? 16 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se. 17 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne. 18 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. 19 Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.