Ao mestre de canto. Salmo de Davi. Cântico

1 Levante-se Deus, e sejam dissipados os seus inimigos;

fugirão de diante

dele os

que o odeiam.

2 Como se impele a fumaça,

assim tu os impeles;

assim como a cera se derrete diante do fogo,

assim pereçam

os ímpios diante

de Deus.

3 Mas alegrem-se os justos,

e se regozijem na presença de Deus,

e folguem de alegria.

4 Cantai a Deus, cantai louvores ao seu nome;

louvai aquele que vai montado sobre os céus,

pois o seu nome é Senhor,

e exultai diante

dele.

5 Pai de órfãos e juiz de viúvas é Deus,

no seu lugar santo.

6 Deus faz que o solitário viva em família;

liberta aqueles

que estão presos em grilhões;

mas os rebeldes

habitam em terra

seca.

7 Ó Deus, quando saías diante do teu povo,

quando caminhavas pelo deserto,

(Selá.)

8 A terra abalava-se, e os céus destilavam perante a face de Deus;

até o próprio

Sinai foi

comovido na presença de Deus,

do Deus

de Israel.

9 Tu, ó Deus,

mandaste a chuva em abundância,

confortaste a tua herança,

quando estava cansada.

10 Nela habitava o teu rebanho;

tu, ó Deus,

fizeste provisão da tua bondade

para o pobre.

11 O Senhor deu a palavra;

grande era o exército

dos que

anunciavam as boas novas.

12 Reis de exércitos fugiram à pressa;

e aquela

que ficava em casa

repartia os despojos.

13 Ainda que vos tenhais deitado entre redis,

contudo sereis como as asas

de uma pomba,

cobertas de prata,

e as suas penas,

de ouro amarelo.

14 Quando o Onipotente ali espalhou os reis,

foi como a neve

em Salmon.

15 O monte de Deus é como o monte de Basã,

um monte elevado

como o monte

de Basã.

16 Por que saltais,

ó montes elevados? Este é o monte

que Deus desejou para a sua habitação,

e o

Senhor habitará

nele eternamente.

17 Os carros de Deus são vinte milhares, milhares de milhares.

O Senhor está entre eles,

como em Sinai,

no lugar santo.

18 Tu subiste ao alto, levaste cativo o cativeiro,

recebeste dons para os homens,

e até para os rebeldes,

para que o

Senhor Deus habitasse

entre eles.

19 Bendito seja o Senhor,

que de dia em dia nos carrega de benefícios;

o Deus que é a nossa salvação. (Selá.)

20 O nosso Deus é o Deus da salvação;

e a Deus,

o Senhor,

pertencem os livramentos da morte.

21 Mas Deus ferirá gravemente a cabeça

de seus inimigos

e o crânio cabeludo do

que anda em suas culpas.

22 Disse o Senhor:

Eu os farei voltar de Basã,

farei voltar o meu povo

das profundezas do mar;

23 Para que o teu pé mergulhe

no sangue de teus inimigos,

e no mesmo a língua

dos teus cães.

24 Ó Deus, eles têm visto os teus caminhos;

os caminhos do meu Deus, meu Rei,

no santuário.

25 Os cantores iam adiante, os tocadores de instrumentos atrás;

entre eles

as donzelas tocando

adufes.

26 Celebrai a Deus nas congregações;

ao Senhor,

desde a fonte

de Israel.

27 Ali está o pequeno Benjamim,

que domina sobre eles,

os príncipes de Judá com o seu ajuntamento,

os príncipes de Zebulom

e os príncipes

de Naftali.

28 O teu Deus ordenou a tua força;

fortalece, ó Deus,

o que já fizeste para nós.

29 Por amor do teu templo em Jerusalém,

os reis te

trarão presentes.

30 Repreende asperamente as feras dos canaviais,

a multidão dos touros,

com os novilhos dos povos,

até que cada um se submeta com peças de prata;

dissipa os povos

que desejam a

guerra.

31 Príncipes virão do Egito;

a Etiópia cedo estenderá

para Deus as suas mãos.

32 Reinos da terra, cantai a Deus, cantai louvores ao Senhor.

(Selá.)

33 Àquele que vai montado sobre os céus dos céus,

que existiam desde a antiguidade;

eis que envia a sua voz,

dá um brado

veemente.

34 Atribuí a Deus fortaleza;

a sua excelência está sobre Israel e a sua fortaleza

nas mais altas nuvens.

35 Ó Deus, tu és tremendo desde os teus santuários;

o Deus

de Israel é o

que dá força e poder ao seu povo.

Bendito seja Deus!

1 Přednímu z kantorů, Davidův žalm k zpívání. 2 Povstane Bůh, a rozprchnou se nepřátelé jeho, a utekou od tváři jeho ti, kteříž ho mají v nenávisti. 3 Jakož rozehnán bývá dým, tak je rozženeš; jakož se rozplývá vosk před ohněm, tak bezbožní zahynou před tváří Boží. 4 Spravedliví pak veselíce se, poskakovati budou před Bohem, a plésati budou radostí. 5 Prozpěvujte Bohu, žalmy zpívejte jménu jeho, vyrovnejte cestu tomu, kterýž se vznáší na oblacích. Hospodin jest jméno jeho, plésejtež před ním. 6 Otec jest sirotků a ochránce vdov, Bůh v příbytku svatém svém. 7 Bůh samotné rozmnožuje v domy, vyvodí vězně z okovů, zpurní pak bydliti musejí v zemi vyprahlé. 8 Bože, když jsi předcházel lid svůj, když jsi kráčel po poušti, Sélah, 9 Země se třásla, též i nebesa rozplývala se před tváří Boží, i ta hora Sinai před přítomností Boží, Boha Izraelského. 10 Deštěm štědrosti hojné skropoval jsi, Bože, dědictví své, a když zemdlívalo, ty jsi je zase očerstvoval. 11 Zástupové tvoji přebývají v něm, kteréžs ty nastrojil dobrotivostí svou pro chudého, ó Bože. 12 Pán dal slovo své, i těch, kteréž potěšeně zvěstovaly, zástup veliký, řkoucích: 13 Králové s vojsky utíkali, utíkali, a doma hlídající dělily kořisti. 14 Ačkoli jste mezi kotly ležeti musili, však jste jako holubice, mající křídla postříbřená, a brky z ryzího zlata. 15 Když Všemohoucí rozptýlí krále v této zemi, zbělíš jako sníh na hoře Salmon. 16 Hoře veliké, hoře v Bázan, hoře pahrbkovaté, hoře v Bázan. 17 Pročež vyskakujete, hory pahrbkovaté? Na tétoť hoře zalíbilo se Bohu přebývati, jistě žeť na ní Hospodin na věky přebývati bude. 18 Vozů Božích jest dvadceti tisíců, mnoho tisíců andělů, Pán pak mezi nimi jako na Sinai v svatyni přebývá. 19 Vstoupil jsi na výsost, jaté jsi vedl vězně, vzal jsi dary pro lidi. I nejzpurnější k přebývání s námi, Hospodine Bože, přivozuješ. 20 Požehnaný Pán, každého dne nás osýpá dary svými, Bůh silný spasení našeho. Sélah. 21 Onť jest Bůh silný náš, Bůh silný k hojnému spasení. Hospodin Pán z smrti vyvodí. 22 Raní zajisté Bůh hlavu nepřátel svých, a vrch hlavy vlasatý chodícího v hříších svých. 23 Řekltě Pán: Zaseť vyvedu své, jako z Bázan, zase vyvedu z hlubokosti mořské. 24 A protož noha tvá zbrocena bude ve krvi, i jazyk psů tvých krví nepřátelskou. 25 Spatřili slavné jití tvé, Bože, jití silného Boha mého a krále mého v svatyni. 26 Napřed šli zpěváci, z zadu hrající na nástroje hudebné, u prostřed pak děvečky bubnující. 27 V shromážděních dobrořečte Bohu Pánu, kteříž jste z národu Izraelského. 28 Tu ať jest Beniamin maličký, kterýž je opanoval, tu knížata z Judy a houfové jejich, knížata z Zabulona, i knížata z Neftalíma. 29 Obdařil tě Bůh tvůj silou. Potvrdiž, Bože, což jsi mezi námi vzdělal, 30 Z chrámu svého nad Jeruzalémem, do něhož tobě přinášeti budou králové dary. 31 Zahub zástup kopidlníků, sebrání mocných vůdců i lidu bujného, pyšně vykračující s kusy stříbra; rozptyl lidi žádostivé válek. 32 Přijdouť nejvzácnější z Egypta, Mouřenínská země rychle vztáhne ruku svou k Bohu. 33 Království země zpívejte Bohu, žalmy zpívejte Pánu, Sélah, 34 Tomu, kterýž se vznáší nad nebem nebes starodávních; aj, vydává hlas svůj, hlas přemocný. 35 Dejte čest síly Bohu, jehož důstojnost nad Izraelem, a velikomocnost jeho na oblacích. 36 Přehrozný jsi, ó Bože, z svatých příbytků svých. Bůh silný Izraelský, onť dává moc a sílu lidu svému, Bůh požehnaný.