Salmo de Asafe

1 Ó Deus,

os gentios vieram à tua herança;

contaminaram o teu santo templo;

reduziram Jerusalém

a montões de pedras.

2 Deram os corpos mortos

dos teus servos por comida

às aves dos céus,

e a carne dos teus santos

às feras da terra.

3 Derramaram o sangue deles

como

a água ao redor de Jerusalém,

e

não houve quem os enterrasse.

4 Somos feitos opróbrio para nossos vizinhos,

escárnio

e zombaria para os

que estão à roda de nós.

5 Até quando, Senhor?

Acaso te indignarás para sempre?

Arderá o teu zelo como fogo?

6 Derrama o teu furor

sobre os gentios que

não te conhecem,

e sobre os reinos que

não invocam o teu nome.

7 Porque devoraram a Jacó,

e assolaram as suas moradas.

8 Não te lembres

das nossas iniquidades passadas;

venham

ao nosso encontro depressa

as tuas misericórdias,

pois já

estamos muito abatidos.

9 Ajuda-nos,

ó Deus da nossa salvação,

pela glória do teu nome;

e livra-nos,

e perdoa os nossos pecados

por amor do teu nome.

10 Por que diriam os gentios:

Onde está o seu Deus?

Seja

ele conhecido entre os gentios,

à nossa vista,

pela vingança do sangue dos teus servos,

que foi derramado.

11 Venha perante a tua face

o gemido dos presos;

segundo a grandeza

do teu braço preserva aqueles

que estão sentenciados à morte.

12 E torna aos nossos vizinhos,

no seu regaço,

sete vezes tanto da sua injúria com

a qual te injuriaram, Senhor.

13 Assim nós,

teu povo e ovelhas de teu pasto,

te louvaremos eternamente;

de geração em geração cantaremos

os teus louvores.

1 Žalm Azafovi. Bože, vtrhli pohané do dědictví tvého, poškvrnili chrámu svatosti tvé, obrátili Jeruzalém v hromady. 2 Dali těla mrtvá služebníků tvých za pokrm ptákům nebeským, těla svatých tvých šelmám zemským. 3 Vylili krev jejich jako vodu okolo Jeruzaléma, a nebyl, kdo by je pochovával. 4 Vydáni jsme v pohanění sousedům našim, v posměch a žert těm, kteříž jsou vůkol nás. 5 Až dokud, ó Hospodine? Na věky-liž se hněvati budeš, a hořeti bude jako oheň horlení tvé? 6 Vylí hněv svůj na národy, kteříž tě neznají, a na království, kteráž jména tvého nevzývají. 7 Neboť jsou sežrali Jákoba, a obydlí jeho v poustku obrátili. 8 Nezpomínejž nám dřevních nepravostí našich, rychle ať předejdou nás milosrdenství tvá, neboť jsme velmi znuzeni. 9 Pomoz nám, ó Bože spasení našeho, pro slávu jména svého; vytrhni nás, a buď milostiv hříchům našim pro jméno své. 10 Proč mají říkati pohané: Kdež jest Bůh jejich? Budiž znám mezi pohany, před očima našima, skrze pomstu krve služebníků svých, kteráž jest vylita. 11 Vstupiž před oblíčej tvůj lkání vězňů, a podlé velikosti síly své zanechej ostatků k smrti oddaných. 12 A odplať sousedům našim sedmernásobně do lůna jejich za pohanění, kteréž jsou tobě činili, ó Pane. 13 My pak, lid tvůj a ovce pastvy tvé, slaviti tě budeme na věky; od národu do pronárodu vypravovati budeme chválu tvou.