Oração de Davi

1 Ouve, Senhor, a justiça;

atende ao meu clamor;

dá ouvidos à minha oração,

que não é feita

com lábios enganosos.

2 Saia a minha sentença

de diante do teu rosto;

atendam os teus olhos à razão.

3 Provaste o meu coração;

visitaste-me de noite;

examinaste-me,

e nada achaste;

propus que a minha boca

não transgredirá.

4 Quanto ao trato dos homens,

pela palavra dos teus lábios

me guardei das veredas

do destruidor.

5 Dirige os meus passos

nos teus caminhos,

para que as minhas pegadas

não vacilem.

6 Eu te invoquei, ó Deus,

pois me queres ouvir;

inclina para mim os teus ouvidos,

e escuta as minhas palavras.

7 Faze maravilhosas

as tuas beneficências,

ó tu que livras aqueles

que em ti confiam

dos que se levantam

contra a tua destra.

8 Guarda-me como

à menina do olho;

esconde-me debaixo da sombra

das tuas asas,

9 Dos ímpios que me oprimem,

dos meus inimigos mortais

que me andam cercando.

10 Na sua gordura se encerram,

com a boca falam soberbamente.

11 Têm-nos cercado agora

nossos passos;

e baixaram os seus olhos

para a terra;

12 Parecem-se com o leão

que deseja arrebatar a sua presa,

e com o leãozinho que se põe

em esconderijos.

13 Levanta-te, Senhor,

detém-no, derriba-o,

livra a minha alma do ímpio,

com a tua espada;

14 Dos homens com a tua mão,

Senhor,

dos homens do mundo,

cuja porção está nesta vida,

e cujo ventre enches

do teu tesouro oculto.

Estão fartos de filhos

e dão os seus sobejos

às suas crianças.

15 Quanto a mim,

contemplarei a tua face na justiça;

eu me satisfarei da tua semelhança

quando acordar.

1 Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti. 2 Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost. 3 Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých. 4 Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce. 5 Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé. 6 Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou. 7 Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé. 8 Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne, 9 Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne, 10 Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými. 11 Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem. 12 Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši. 13 Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým, 14 Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Èímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým. 15 Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.